5 C 332/2019-85 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou ze dne 22. 10. 2019 se žalobce domáhá zaplacení pohledávky 61.390 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 61.390 Kč ve výši 9,75 % ročně od 22. 10. 2019 do zaplacení, pohledávky ve výši 12.510,19 Kč, úroku ve výši 95,89 % ročně z částky 47.901,78 Kč od 26. 3. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 226.598 Kč. K odůvodnění uvedl, že žalobce jako věřitel a žalovaný jako klient uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] dne [datum]. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 48.000 Kč dne 12. 11. 2018. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 151,57 % ročně splácet v 48 měsíčních splátkách ve výši 3.934 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci počínaje prosinec 2018. Žalobce prověřil úvěruschopnost na základě informací získaných od žalovaného a z databází umožňujících toto posouzení. Poté rozhodl o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Žalovaný však neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek. Do data zesplatnění celého úvěru byla žalobci uhrazena splátka 4.000 Kč dne 14. 2. 2019. V důsledku prodlení vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 1.497 Kč, a to za prodlení o délce 30 dnů se splátkami 1, 2, 3 po 499 Kč. V důsledku prodlení žalovaného se splátkami 1, 2, 3 dále vzniklo žalobci právo na zaplacení náhrady nákladů dle bodu 6.2. smlouvy ve výši 600 Kč za prodlení o délce 15 dnů, 3krát po 200 Kč. Protože žalovaný nehradil splátky řádně a včas, v souladu s bodem 6.3. smlouvy došlo k zesplatnění celého úvěru k datu 24. 3. 2019. Novou jistinu tvořenou nezaplacenou jistinou a nezaplacenými úroky představovala částka 59.293,47 Kč. S odkazem na bod 6.5. smlouvy žádá žalobce smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení, neboť žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatil novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. 3. Z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že žalobce jako poskytovatel úvěru a žalovaný jako klient sepsali tuto listinu dne [datum], od žalobce je zde pak akceptační doložka ze dne 12. 11. 2018. Ve smlouvě se dohodli na úvěru pro žalovaného ve výši 48.000 Kč, bylo dohodnuto splácení v 48 splátkách po 3.934 Kč s tím, že splátky budou hrazeny nejpozději 17. dne každého kalendářního měsíce, zápůjční úroková sazba činila 151,57 % ročně. Ve smlouvě je u žalovaného uvedeno číslo účtu [bankovní účet]. 4. Dne 13. 11. 2018 žalobce písemně oznámil žalovanému schválení úvěru ke Smlouvě o úvěru [číslo] splátky rozvrhl ve splátkovém kalendáři. 5. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že na účet zadaný ve smlouvě [bankovní účet] byla žalovanému zaslána částka 48.000 Kč dne 12. 11. 2018. 6. Žalovaný byl opakovaně písemně upozorňován na neuhrazené splátky a na možnost zesplatnění celého úvěru. 7. Z oznámení ze dne 24. 3. 2019 soud zjistil, že žalobce zesplatnil všechny závazky vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] specifikoval žalovanému dlužnou částku v celkové výši 61.390 Kč a vyzval žalovaného k zaplacení. 8. Dle karty klienta žalovaný nesplácel splátky řádně a včas. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. 11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána částečně důvodně. Soud má za prokázáno, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 48.000 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobce řádně v souladu s ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. přezkoumal úvěruschopnost žalovaného, což doložil pracovní smlouvou, dohodou o změně pracovní smlouvy, svým šetřením na listině„ Hodnocení klienta“, výplatními lístky žalovaného, lustrací v rejstřících SOLUS a NRKI. Žalovaný však neplnil svou povinnost, když úvěr řádně a včas nesplácel. Žalobce proto úvěr zesplatnil, vyčíslil žalovanému dluh a žádal jeho zaplacení. 14. Pokud jde o smluvené úroky ve výši 151,57 % ročně, je tato výše v rozporu s dobrými mravy a proto je toto ujednání neplatné. Z databáze České národní banky časových řad ARAD, tabulka B1 .1.2, vyplývá, že úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice na spotřebu s fixací sazby nad 1 rok do 5 let včetně (ukazatel UK 4) v listopadu 2018, kdy byla mezi účastníky uzavřena úvěrová smlouva, činily 8,29 % ročně. Smluvená výše úroků osmnáctinásobně převyšuje sazbu úroků u úvěrů na spotřebu, je zde tedy jednoznačný rozpor s dobrými mravy (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 242/2011 ze dne 15. 5. 2012). S ohledem na znění § 2395 o. z. však žalobci coby věřiteli z úvěrové smlouvy náleží úroky z úvěru, neboť zaplacení úroků je jedním z definičních znaků úvěrové smlouvy (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3516/2009 ze dne 26. 5. 2011). Proto soud považuje za odpovídající úroky ve výši obvyklé v souladu s ust. § 1802 o. z., podle něhož, mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem a nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Soud tedy vyšel z tzv. systému časových řad ARAD a přiznal žalobci úroky ve výši 8,29 % ročně. S ohledem na rozdílnou výši úroků soud přepočítal neuhrazenou jistinu a úroky. 15. Žalovanému byla dne 12. 11. 2018 poskytnuta částka 48.000 Kč, do 14. 2. 2019 k ní přirostl úrok 1.035,70 Kč, tj. 8,29 % ročně z dlužné jistiny, přičemž úhradou 4.000 Kč dne 14. 2. 2019 byl uhrazen přirostlý úrok a dlužná jistina se snížila na 45.035,70 Kč. Za dobu od 15. 2. 2019 do zesplatnění 24. 3. 2019 pak přirostl úrok 388,70 Kč. K datu zesplatnění úvěru tak žalovaný dlužil na jistině částku 45.035,70 Kč a úrok do zesplatnění ve výši 388,70 Kč, celkem nová jistina úvěru činila 45.424,40 Kč. 16. Žalobci soud přiznal požadovanou smluvní pokutu ve výši 1.497 Kč za prodlení u splátek č. 1, 2, 3 po 499 Kč, tato byla dohodnuta v bodu 6. 1. smlouvy o úvěru pro případ, že se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů, ujednání je v souladu s ust. § 2048 o. z. 17. Dále soud přiznal žalobci požadovanou náhradu nákladů ve výši 600 Kč za prodlení u splátek č. 1, 2, 3 po 200 Kč, když toto bylo ujednáno v bodu 6.2. smlouvy o úvěru. 18. Soud tedy žalobci přiznal částku 47.521,40 Kč zahrnující novou jistinu úvěru ve výši 45.424,40 Kč, smluvní pokutu ve výši 1.497 Kč, náhradu nákladů ve výši 600 Kč. Úrok z prodlení soud přiznal v souladu s ust. § 1970 o. z. v požadované výši 9,75 % ročně, která je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od 22. 10. 2019 z částky 47.521,40 Kč, s níž byl žalovaný k tomuto datu v prodlení. 19. V souladu s ust. § 2048 o. z. má žalobce dále nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, jak bylo ujednáno v bodu 6.5. smlouvy o úvěru, pro případ, že klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru. Úvěr byl zesplatněn dne 24. 3. 2019. Žalobce žádá smluvní pokutu od 26. 3. 2019. Od tohoto dne byla přiznána, a to z nové jistiny 45.424,40 Kč do dne 22. 10. 2019 (den vyhotovení žaloby) ve výši 9.584,50 Kč. 20. Dále soud přiznal úrok od požadovaného da