23 C 33/2022-27 — Okresní soud ve Znojmě

1. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 1 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 10. 8. 2014 do zaplacení, neboť mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce a žalovanému byla předána částka 1 000 Kč, kterou však v dohodnutém termínu nesplatil. 3. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce, kterou se uvedení společnost zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 1 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku splatit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 150 Kč v termínu do 9. 8. 2014. Žalovaný ve smlouvě stvrdil, že mu částka 1 000 Kč byla předána v hotovosti při podpisu smlouvy. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy o půjčce byla postoupena na žalobce. O této skutečnosti byl žalovaný informován dopisem původního věřitele ze dne 18. 1. 2018. 4. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 1 a násl. tehdy platného zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Provedeným dokazování bylo zjištěno, že předmět úvěru – částka 1 000 Kč – byla žalovanému reálně předána. V souladu s § 2395 občanského zákoníku a v souladu s uzavřenou smlouvou tak byl žalovaný povinen vrátit v dohodnutém termínu právnímu předchůdci žalobce poskytnutý úvěr spolu s dohodnutým poplatkem za jeho poskytnutí. Žalovaný v řízení netvrdil a ani nijak nedoložil, že by tuto povinnost splnil. Soud proto podané žalobě vyhověl, a to včetně požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení, neboť tím, že žalovaný ve stanoveném termínu splatnosti úvěr nesplatil, dostal se následujícího dne po splatnosti do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobce má proto dle § 1970 občanského zákoníku právo na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení. 6. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, jak je uvedeno výše, neboť žalobce byl ve věci plně úspěšný a má tedy vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří odměna za právní zastoupení dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za tři úkony právní služby do podání žaloby (převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) po 200 Kč za úkon, paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce za ony tři úkony dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky po 100 Kč za úkon, zaplacený soudní poplatek z podané žaloby ve výši 400 Kč a 21% DPH ve výši 189 Kč. Žaloba byla podána na ustáleném vzoru žalobce používaném opakovaně v totožných skutkových případech, soud proto na náklady řízení aplikoval shora uvedené ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.