5 C 291/2019 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou ze dne 17. 9. 2019 se žalobce domáhá zaplacení pohledávky 58.314 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 58.314 Kč ve výši 9 % ročně od 17. 9. 2019 do zaplacení, pohledávky ve výši 18.783,60 Kč, úroku ve výši 75,53 % ročně z částky 48.048,93 Kč od 23. 10. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 117.878 Kč. K odůvodnění uvedl, že žalobce jako věřitel a žalovaný jako klient uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] dne [datum]. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 50.000 Kč dne 23. 5. 2018. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 108,03 % ročně splácet v 24 měsíčních splátkách ve výši 4.093 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci počínaje červen 2018. Žalobce prověřil úvěruschopnost na základě informací získaných od žalovaného a z databází umožňujících toto posouzení. Poté rozhodl o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Žalovaný však neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek. Do data zesplatnění celého úvěru byly žalobci uhrazeny splátky: 4.093 Kč dne 14. 6. 2018, 4.093 Kč dne 13. 7. 2018. V důsledku prodlení vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 998 Kč, a to za prodlení o délce 30 dnů se splátkami 3, 4 po 499 Kč. V důsledku prodlení žalovaného se splátkami 3, 4 dále vzniklo žalobci právo na zaplacení náhrady nákladů dle bodu 6.2. smlouvy ve výši 400 Kč za prodlení o délce 15 dnů, 2krát po 200 Kč. Protože žalovaný nehradil splátky řádně a včas, v souladu s bodem 6.3. smlouvy došlo k zesplatnění celého úvěru k datu 21. 10. 2018. Novou jistinu tvořenou nezaplacenou jistinou a nezaplacenými úroky představovala částka 56.916,17 Kč. S odkazem na bod 6.5. smlouvy žádá žalobce smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení, neboť žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatil novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. 3. Z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že žalobce jako poskytovatel úvěru a žalovaný jako klient sepsali tuto listinu dne [datum], od žalobce je zde pak akceptační doložka ze dne 23. 5. 2018. Ve smlouvě se dohodli na úvěru pro žalovaného ve výši 50.000 Kč, bylo dohodnuto splácení v 24 splátkách po 4.093 Kč s tím, že splátky budou hrazeny nejpozději 15. dne každého kalendářního měsíce, zápůjční úroková sazba činila 108,03 % ročně. Ve smlouvě je u žalovaného uvedeno číslo účtu [bankovní účet]. 4. Dne [datum] žalobce písemně oznámil žalovanému schválení úvěru ke Smlouvě o úvěru [číslo] splátky rozvrhl ve splátkovém kalendáři. 5. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že na účet zadaný ve smlouvě [číslo ] [bankovní účet] byla žalovanému zaslána částka 50.000 Kč dne 23. 5. 2018. 6. Žalovaný byl opakovaně písemně upozorňován na neuhrazené splátky a na možnost zesplatnění celého úvěru. 7. Z oznámení ze dne 21. 10. 2018 soud zjistil, že žalobce zesplatnil všechny závazky vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] specifikoval žalovanému dlužnou částku v celkové výši 58.314 Kč a vyzval žalovaného k zaplacení. 8. Dle karty klienta žalovaný nesplácel splátky řádně a včas. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. 11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána částečně důvodně. Soud má za prokázáno, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50.000 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobce řádně v souladu s ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. přezkoumal úvěruschopnost žalovaného, což doložil pracovní smlouvou, svým šetřením na listině„ Hodnocení klienta“, výplatním lístkem žalovaného, výpisem z účtu se mzdou po dobu 3 měsíců, lustrací v rejstřících SOLUS a NRKI. Žalovaný však neplnil svou povinnost, když úvěr řádně a včas nesplácel. Žalobce proto úvěr zesplatnil, vyčíslil žalovanému dluh a žádal jeho zaplacení. 14. Pokud jde o smluvené úroky ve výši 108,03 % ročně, je tato výše v rozporu s dobrými mravy a proto je toto ujednání neplatné. Z databáze České národní banky časových řad ARAD, tabulka B1 [číslo], vyplývá, že úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice na spotřebu s fixací sazby nad 1 rok do 5 let včetně (ukazatel UK 4) v květnu 2018, kdy byla mezi účastníky uzavřena úvěrová smlouva, činily 8,23 % ročně. Smluvená výše úroků třináctinásobně převyšuje sazbu úroků u úvěrů na spotřebu, je zde tedy jednoznačný rozpor s dobrými mravy (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 242/2011 ze dne 15. 5. 2012). S ohledem na znění § 2395 o. z. však žalobci coby věřiteli z úvěrové smlouvy náleží úroky z úvěru, neboť zaplacení úroků je jedním z definičních znaků úvěrové smlouvy (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3516/2009 ze dne 26. 5. 2011). Proto soud považuje za odpovídající úroky ve výši obvyklé v souladu s ust. § 1802 o. z., podle něhož, mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem a nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Soud tedy vyšel z tzv. systému časových řad ARAD a přiznal žalobci úroky ve výši 8,23 % ročně. S ohledem na rozdílnou výši úroků soud přepočítal neuhrazenou jistinu a úroky. 15. Žalovanému byla dne 23. 5. 2018 poskytnuta částka 50.000 Kč, do 14. 6. 2018 k ní přirostl úrok 259,40 Kč, tj. 8,23 % ročně z dlužné jistiny, přičemž úhradou 4.093 Kč dne 14. 6. 2018 byl uhrazen přirostlý úrok a dlužná jistina se snížila na 46.166,40 Kč, za dobu od 15. 6. 2018 do 13. 7. 2018 přirostl úrok 301,90 Kč, přičemž úhradou 4.093 Kč dne 13. 7. 2018 byl uhrazen přirostlý úrok a jistina se snížila na 42.375,30 Kč. Za dobu od 14. 7. 2018 do zesplatnění 21. 10. 2018 pak přirostl úrok 955,50 Kč. K datu zesplatnění úvěru tak žalovaný dlužil na jistině částku 42.375,30 Kč a úrok do zesplatnění ve výši 955,50 Kč, celkem nová jistina úvěru činila 43.330,80 Kč. 16. Žalobci soud přiznal požadovanou smluvní pokutu ve výši 998 Kč za prodlení u splátek č. 3, 4, po 499 Kč, tato byla dohodnuta v bodu 6. 1. smlouvy o úvěru pro případ, že se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů, ujednání je v souladu s ust. § 2048 o. z. 17. Dále soud přiznal žalobci požadovanou náhradu nákladů ve výši 400 Kč za prodlení u splátek č. 3, 4 po 200 Kč, když toto bylo ujednáno v bodu 6.2. smlouvy o úvěru. 18. Soud tedy žalobci přiznal částku 44.728,80 Kč zahrnující novou jistinu úvěru ve výši 43.330,80 Kč, smluvní pokutu ve výši 998 Kč, náhradu nákladů ve výši 400 Kč. Úrok z prodlení soud přiznal v souladu s ust. § 1970 o. z. v požadované výši 9 % ročně, která je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od 17. 9. 2019 z částky 44.728,80 Kč, s níž byl žalovaný k tomuto datu v prodlení. 19. V souladu s ust. § 2048 o. z. má žalobce dále nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, jak bylo ujednáno v bodu 6.5. smlouvy o úvěru, pro případ, že klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru. Úvěr byl zesplatněn dne 21. 10. 2018. Žalobce žádá smluvní pokutu od 23. 10