9 C 271/2020-93 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem ze dne 25. 9. 2020 navrhl žalobce, nechť je žalovaný zavázán zaplatit částku 25.936 Kč s příslušenstvím a částku 4.589 Kč s příslušenstvím včetně nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tak, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a žalovaným došlo [datum] k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě smlouvy poskytl předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 17.000 Kč v hotovosti v den podpisu, což žalovaný stvrdil podpisem. Žalovaný se zavázal vrátit půjčené peněžní prostředky a úrok ve výši 2.380 Kč, dále odměnu 3.400 Kč a 6.800 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v 58 splátkách po 517 Kč s poslední splátkou 10. 12. 2018. Žalovaný uhradil pouze 4.050 Kč, poslední platba byla učiněna 14. 9. 2018. Pohledávka byla postoupena žalobci dne [datum], což bylo oznámeno žalovanému, kdy k tomuto dni činila pohledávka ve výši 25.936 Kč. 2. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo dále [datum] k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalovanému peněžní prostředky ve výši 6.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což stvrdil žalovaný podpisem. Dále se zavázal zaplatit kromě půjčené suny 840 Kč jakožto úrok, dále odměnu za administrativní činnost 1.200 Kč a 2.400 Kč. Dále sjednal doplňkovou službu životní pojištění ve výši 174 Kč. Celkovou sumu se zavázal uhradit v 58 splátkách po 183 Kč týdně s poslední splátkou 22. 9. 2018. Žalovaný uhradil pouze 6.025 Kč, přičemž poslední splátku uhradil 14. 9. 2018. Pohledávka byla postoupena [datum], což bylo žalovanému oznámeno. 3. Žalobce v žalobě uvedl, že u obou smluv posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení § 84 – 89 zákona 257/2016 Sb. Právní předchůdce jako poskytovatel úvěru splnil svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka, byly ověřeny doklady uvedené v kartě zákazníka, mezi které patří výplatní pásky, nájemní smlouva, jež jsou součástí soudního spisu. Navíc žalovaný v článku 7 jedné smlouvy prohlásil, že věřiteli poskytl úplné, pravdivé, přesné údaje pro posouzení schopnosti splácet půjčku. Tyto údaje pak byly zaslány do obchodního a informačního systému právního předchůdce žalobce, který vyhodnotil schopnost žalovaného splácet požadovanou částku. 4. Usnesením Okresního soudu ve Znojmě č. j. 9 C 271/2020-76 ze dne 8. 11. 2021 byl žalovanému ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu, a to [titul] [jméno] [příjmení], neboť žalovaný je neznámého pobytu. 5. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav. Z karty zákazníka, žádost o půjčku ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný požádal o 6.000 Kč. Totožnost žalovaného byla ověřena z občanského průkazu, dále bylo zjištěno, že žalovaný má samostatnou domácnost, je nájemcem. Pracoval na farmě [obec] jako zástupce vedoucího s příjmem okolo 24.562 Kč čistého měsíčně, kdy uvedl konkrétní výdaje na bydlení, osobní výdaje, spoření atd. s tím, že použitelný příjem přesahoval 16.839 Kč. Žalovaný hodlal uhradit dlužnou částku v 58 týdenních splátkách. V další kartě zákazníka, žádosti o půjčku bylo zjištěno, že žalovaný požádal o 17.000 Kč se splatností v 58 týdenních splátkách. V kartě je uveden čistý příjem žalovaného 21.482 Kč a použitelný příjem 13.530 Kč poté, co jsou odečteny výdaje za bydlení, osobní výdaje atd. K ověření finanční situace žadatele byly u obou smluv předloženy jak pracovní smlouva, tak výplatní pásky. 6. Ze samotné smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené [datum] bylo zjištěno, že celková výše úvěru činí 6.000 Kč a bude žalovaným uhrazena v 58 týdenních splátkách po 183 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit jednak 6000 Kč na úvěr, 840 Kč na náklady, dále 2.400 Kč hotovostní inkaso splátek, pojištění [název pojištění ] [anonymizováno] 174 Kč a poplatek 1.200 Kč Součástí smlouvy jsou i všeobecné podmínky a doplňující podmínky o spotřebitelském úvěru. Žalovaný byl vyzván k úhradě zbývající dlužné částky upomínkou ze dne 30. 4. 2020. Z další písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 30. 10. 2017 bylo zjištěno, že další úvěr činil částku 17.000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit ji v 58 týdenních splátkách po 517 Kč, přičemž vedle úvěru se zavázal uhradit náklady 2.380 Kč, hotovostní inkaso splátek 6.800 Kč, poplatek 3.400 Kč a pojištění 405 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky přípisem žalobce a zároveň byl informován o postoupení pohledávky. Z předložených listin bylo dále prokázáno, že žalovaný uhradil z titulu úvěru na první smlouvu pouze 4.050 Kč 14. 9. 2018, na druhou smlouvu 6.025 Kč 14. 9. 2018. Z předložené smlouvy o postoupení pohledávek ve znění příloh a písemného oznámení bylo prokázáno, že předmětné pohledávky byly smluvně postoupeny žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno ke dni 29. 11. 2019. 7. Podle ustan. § 2395 z.č. 89/2012 Sb., Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Po provedeném dokazování bylo prokázáno, že mezi původním věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byly uzavřeny dvě smlouvy o úvěru, podle kterých poskytl žalobce, respektive právní předchůdce žalobce, úvěr ve výši 6.000 Kč a další úvěr ve výši 17.000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky z obou smluv vrátit ve shora uvedených týdenních splátkách, přičemž zároveň se zavázal uhradit jednotlivé poplatky, a to celkové náklady zákazníka spojené s úvěrem, dále hotovostní inkaso splátek, poplatek a pojištění [název pojištění ] [anonymizováno]. Jedná se o částky uvedené shora, kdy žalovaný své povinnosti ze smluv řádně nesplnil, a tak mu vznikla povinnost ve smyslu vrátit poskytnuté plnění včetně sjednaných poplatků a úroků. Žalovaný ke dni rozhodnutí soudu dluží na první smlouvě [číslo] na jistině 17.000 Kč, dlužných úhradách za služby 8.936 Kč, dále kapitalizovaný úrok 3.965,19 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok 1.474,75 Kč, úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 17.000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny ve výši 17.000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Ohledně druhé smlouvy o úvěru představuje dlužná částka dlužnou jistinu 3.476,14 Kč, dlužné úhrady za služby 1.112,86 Kč, kapitalizovaný úrok 991,74 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 370,21 Kč, úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny 3.476,14 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 9 % z dlužné jistiny ve výši 3.476,14 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. 9. Opatrovník žalovaného se u jednání soudu vyjádřil tak, že namítl k otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného, že neproběhlo řádné posouzení schopnosti žalovaného částku vrátit a navrhl tedy uložit žalovanému povinnost vrátit pouze jistinu. K tomu soud uvádí, že právní předchůdce žalobce se žalovaného dotazoval na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka, byly ověřeny doklady uvedené v kartě zákazníka, mezi které patří výplatní pásky, nájemní smlouva, jež jsou součástí soudního spisu. 10. Neplacením úvěru se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu podle ustanovení § 1968 o.z. požadoval žalobce přiznání úroků z prodlení podle § 1970 o. z. a § 2 Nařízení vlády 351/2013 Sb. Soud žalobě vyhověl a i v části žalovaného úroku z prodlení, který byl částečně kapitalizován. S ohledem na výše uvedené soud rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku I. 11. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování svého práva proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Náklady žalobce spočívají v zaplaceném soudním poplatku v částce 1.222 Kč a v odměně advokáta. Odměna advokáta byla přiznána podle § 14b odstavec 1 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání návrhu), náhrada hotových výdajů advokáta dle § 14b odstavec 5 citované vyhlášky za 3 úkony právní služby po 100 Kč. Zástupce žalobkyně řádně doložil, že je registrovaným plátcem daně z přidané hodnoty, proto z přiznané odměny a náhrad byla přiznána i 21% DPH. Při stanovení výše odměny a paušálu náhrady soud vyšel z § 14b vyhlášky číslo 177/1996 Sb., neboť z úřední činnosti soudu je známo, že žalobkyně opakovaně podává návrhy na zaplacení peněžitých plnění z titulů uzavřených smluv o úvěru na ustálen