11 C 82/2022-64 — Okresní soud ve Znojmě

Návrh na zahájení řízení ve shora uvedené věci byl u zdejšího soudu podán dne 28. 2. 2022. V návrhu bylo uvedeno a posléze v řízení prokázáno, že žalovaná s žalobcem uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru ve výši 27 270 Kč, tato částka se skládala z částky ve skutečnosti půjčené a předané 15 000 Kč a souhrnného poplatku 12 270 Kč, které měla žalovaná splácet v týdenních splátkách 455 Kč a první splátka měla být uhrazena do 7 dnů od podpisu smlouvy. Žalovaná zaplatila z dlužné částky celkem částku 6 200 Kč, ze smlouvy o úvěru z tohoto dne bylo zjištěno, že smlouva byla skutečně uzavřena, předána částka 15 000 Kč a zbytek žalované částky tvořily poplatky jako úrok ve výši 2 970 Kč, poplatek za zpracování údajů 4 500 Kč, poplatek za inkaso 4 800 Kč. Z přiložené faksimile karty soud zjistil, že žalobce si prověřoval úvěruschopnost žalované, kdy žalovaná vyplnila do této karty výši svého měsíčního důchodu 15 000 Kč, přičemž uvedla, že na bydlení spotřebuje dvě třetiny této částky, jinak je žalovaná nemajetná. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že smlouvu považuje za neplatnou, v rozporu s dobrými mravy, neboť nebyly splněny podmínky zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobce neprověřil úvěruschopnost žalované. Žalobce měl vědomost o tom, že žalovaná je nízkopříjmovou osobou. Po právní úvaze a provedeném dokazování soud posuzoval právní situaci nejprve hlediskem ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., kde je uvedeno, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Z informací poskytnutých žalovanou žalobci vyplývá, že žalovaná je skutečně nízkopříjmovou osobou a z týchž informací v kartě zákazníka soud zjistil, že žalovaná se zavázala platit částku, která by spotřebovala její měsíční prostředky na živobytí. V tomto případě soud naznal a došel k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona, kde je uvedeno, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Vzhledem k tomu, že smlouva byla neplatná ze shora uvedených kvalifikovaných důvodů soud nepřiznal žalobci právo na úhradu poplatků, které byly sjednány ve smlouvě, když smlouva je neplatná. Za tohoto stavu věci soud dále uvažoval v režimu § 2991 občanského zákoníku, jehož odstavec 1 a 2 uvádí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Soud shodným tvrzením účastníků dle § 120 odst. 3 o.s.ř. zjistil, že z celkové poskytnuté částky 15 000 Kč bylo žalobci vráceno 6 200 Kč, tedy zbývá k vrácení 8 800 Kč, neboť se jedná o plnění z neplatného právního důvodu, tedy bez právního důvodu, žalovaná byla a je povinna vrátit celkovou poskytnutou částku. Ježto návrh vychází z neplatné právní smlouvy, ve zbytku žalované částky ve výši 12 270 Kč byl návrh zamítnut se shora uvedenou kvalifikací. Ježto žalovaná je s placením svého dluhu v prodlení, podřadil soud situaci pod ustanovení § 1970 obč. zák., kde je uvedeno, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená, i zde soud žalobkyni přitakal. Výrok o nákladech řízení potom vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kde je uvedeno, že úspěšný účastník řízení má právo na náklady tohoto řízení, žalovaná byla úspěšná ze 42 %, neboť byla původně žalována částka 21 070 Kč a žalovaná byla zastupována právním zástupcem, který má právo na odměnu z punkta žalované částky ve výši 1 980 Kč za 5 úkonů právní pomoci dle § 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ke každému úkonu právní pomoci přísluší paušální náhrada hotových výloh po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky. Dále právní zástupce účtoval náhradu za ztrátu času 5 započatých půlhodin dle § 14 téže vyhlášky, 100 Kč za každou půlhodinu a dále cestovné 160 km tam a zpět ze sídla advokáta k Okresnímu soudu ve Znojmě při vyhláškové ceně paliva 41,20 Kč/litr, amortizační cena za km 5,20 Kč, právnímu zástupci přísluší 21% DPH a 42% úspěšnost obnáší částku 6 701 Kč, tuto částku tedy soud po právu přiznal.