14 C 92/2023-40 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 3. 1. 2023 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 16 000 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru ve výši 16 000 Kč, který měl být splacen nejpozději 2. 6. 2021. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, tím zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu a následně odsouhlasil znění úvěrové smlouvy. Za vytvoření uživatelského účtu se žalovaný zavázal uhradit původnímu věřiteli odměnu 1 Kč a zaplacením odměny projevil rovněž souhlas se zněním smlouvy a zároveň s poskytnutím úvěru. Návrh smlouvy žalovaný akceptoval a původní věřitel úvěr žalovanému v částce 16 000 Kč vyplatil dne 3. 3. 2021. Žalovaný nevrátil úvěr v datech splatnosti, proto mu byla zástupcem žalobkyně odeslána upomínka k zaplacení dne 10. 8. 2022. Aktivní legitimaci k podání žaloby pak žalobkyně odvozuje ze Smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené [datum] mezi [právnická osoba] s.r.o., jako původním věřitelem a postupitelem a společností [právnická osoba] Dopisem ze dne 10. 8. 2022 oznámil původní věřitel žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů. 3. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] [číslo] z jejích dodatků ze dne [datum] soud za prokázané, že původní věřitel uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, kterou se mu zavázal poskytnout úvěr ve výši 16 000 Kč nejpozději splatný dne 2. 6. 2021. Úvěr měl být poskytnut bezhotovostně na účet č. [bankovní účet]. Z výpisů z účtu původního věřitele vzal soud dále za prokázané, že na výše uvedený účet byla dne 3. 3. 2021 poukázána částka 16 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní a ze soupisu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla poustoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem původního věřitele ze dne 10. 8. 2022. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 6. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 7. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 8. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). 9. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 12. Žalobkyně v řízení vůbec netvrdila a neprokazovala, jakým způsobem jeho právní předchůdce prověřil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr řádně splatit. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. Soud má proto za to, že v daném případě nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného, uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je proto neplatná pro rozpor se zákonem, konkrétně § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Z obsahu listin však vyplývá, že žalovaný finanční částku ve výši 16 000 Kč skutečně obdržel převodem na účet, na straně žalovaného tak došlo k bezdůvodnému obohacení z neplatně uzavřené smlouvy, proto je žalovaný povinen uhradit dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytnutou částku 16 000 Kč. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžité povinnosti, soud proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb, ve znění účinném ke dni prodlení. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.