23 C 44/2022-44 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou ze dne 29. 8. 2022, doplněnou dne 6. 12. 2022, se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 22 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 1. 12. 2021 do zaplacení, neboť žalovaný byl u žalobce zaměstnán v pracovním poměru jako řidič. Ve vnitřním předpisu č. 1/2020, se kterým byl žalovaný seznámen a kterým se řídili pracovněprávní vztahy žalovaného, bylo stanoveno, že zaměstnanec je povinen zaplatit zaměstnavateli poměrnou část nákladů, které zaměstnavatel vynaložil na úhradu kurzu vedoucího ke zvýšení kvalifikace zaměstnance, v případě, že zaměstnanec ukončí pracovní poměr před uplynutím tří let. Žalobce za žalovaného uhradil rozšíření řidičského průkazu ze skupiny B i na skupinu C, CE, částkou 22 000 Kč, která byla zaplacena dne 13. 8. 2021. Následně byl pracovní poměr žalovaného dne 1. 11. 2021 ukončen pro porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem. Žalobce proto v souladu s uvedenou dohodou vyúčtoval žalovanému k náhradě náklady za absolvování kurzu autoškoly, žalovaný však dosud dlužnou částku žalobci neuhradil. 2. Žalovaný se ve věci k výzvě soudu nevyjádřil a k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto o žalobě rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na podkladě žalobcem předložených důkazů. 3. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalovaný byl u žalobce počínaje dnem [datum] zaměstnán jako řidič. V čl. 10 pracovní smlouvy je uveden odkaz na vnitřní předpisy, se kterými byl zaměstnanec seznámen předem a kterými se řídí veškeré další nároky vyplývající z pracovního poměru. Soudu byl dále předložen Vnitřní provozní předpis č. 1/2020, v jehož čl. 1 bylo uvedeno, že se zaměstnanec zavazuje pro případ, že mu zaměstnavatel uhradí kurz pro zvýšení kvalifikace, setrvat v pracovním poměru po dobu 3 let. Pro případ předčasného ukončení pracovního poměru bylo stanoveno, že zaměstnanec je povinen uhradit poměrnou část kurzu, který absolvoval. Z faktury [číslo] ze dne [datum], vystavené [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], vzal soud za prokázané, že tato firma vyúčtovala žalobci k úhradě částku 22 000 Kč za provedení rozšiřujícího výcviku žalovaného ze skupiny B na C, CE. Z okamžitého zrušení pracovního poměru a dodejky bylo dále zjištěno, že žalobce dne 1. 11. 2021 se žalovaným okamžitě zrušil pracovní poměr pro dlouhodobou neomluvenou absenci. Okamžité zrušení bylo žalovanému doručeno dne 12. 11. 2021. 4. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. 5. Podle § 234 odst. 1 zákoníku práce uzavře-li zaměstnavatel se zaměstnancem v souvislosti se zvyšováním kvalifikace kvalifikační dohodu, je její součástí zejména závazek zaměstnavatele umožnit zaměstnanci zvýšení kvalifikace a závazek zaměstnance setrvat u zaměstnavatele v zaměstnání po sjednanou dobu, nejdéle však po dobu 5 let, nebo uhradit zaměstnavateli náklady spojené se zvýšením kvalifikace, které zaměstnavatel na zvýšení kvalifikace zaměstnance vynaložil, a to i tehdy, když zaměstnanec skončí pracovní poměr před zvýšením kvalifikace. Závazek zaměstnance k setrvání v zaměstnání začíná od zvýšení kvalifikace. 6. Podle § 234 odst. 3 zákoníku práce kvalifikační dohoda musí obsahovat a) druh kvalifikace a způsob jejího zvýšení nebo prohloubení, b) dobu, po kterou se zaměstnanec zavazuje setrvat u zaměstnavatele v zaměstnání po ukončení, zvýšení nebo prohloubení kvalifikace, c) druhy nákladů a celkovou částku nákladů, kterou bude zaměstnanec povinen uhradit zaměstnavateli, pokud nesplní svůj závazek setrvat v zaměstnání. 7. Smyslem dohody podle ustanovení § 234 zák. práce je stabilizace zaměstnance, jemuž zaměstnavatel umožnil zvýšení nebo prohloubení kvalifikace a který se za to zavázal setrvat u zaměstnavatele po určitou dobu v pracovním poměru. Stabilizace takového zaměstnance v pracovním poměru je v zájmu zaměstnavatele na návratnosti prostředků, které vynaložil v souvislosti se zvyšováním či prohloubením kvalifikace svých zaměstnanců, neboť zaměstnanec, který porušil svůj závazek z dohody uzavřené se zaměstnavatelem podle ustanovení § 234 zák. práce setrvat u zaměstnavatele v pracovním poměru po sjednanou dobu, je povinen uhradit mu náklady spojené se zvýšením nebo prohloubením kvalifikace. Platně uzavřená dohoda ve smyslu ustanovení § 234 zák. práce je právním důvodem, na jehož základě může zaměstnavatel po zaměstnanci požadovat vrácení nákladů spojených se zvýšením (prohloubením) kvalifikace, jimiž jsou kupř. školné a náhrada mzdy za pracovní volno poskytnuté zaměstnanci v souvislosti se zvýšením jeho kvalifikace. Zatímco dohodu o zvýšení kvalifikace lze uzavřít bez ohledu na výši předpokládaných nákladů vynaložených zaměstnavatelem v souvislosti se zvýšením kvalifikace, dohodu o prohloubení kvalifikace mohou účastníci pracovního poměru platně uzavřít pouze tehdy, jestliže předpokládané náklady činí minimálně 75.000 Kč (pro srovnání rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2014 sp. zn. 21 Cdo 97/2013 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018 sp. zn. 21 Cdo 2030/2018). Je-li právním důvodem vzniku závazku zaměstnance k náhradě nákladů na zvýšení nebo prohloubení kvalifikace až platně uzavřená kvalifikační dohoda, vzniká zaměstnanci povinnost k náhradě jen těch vynaložených nákladů, k jejichž náhradě se v dohodě zavázal, a jen v těch případech, s nimiž dohoda vznik této povinnosti (v souladu s ustanovením § 234 odst. 1 zák. práce) spojuje (pro srovnání rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2021, sp.zn. 21 Cdo 976/2019). 8. Soud má předně pochybnosti o tom, zda mezi účastníky vůbec byla kvalifikační dohoda uzavřena a zda se tak stalo v zákonem stanové písemné formě. Kvalifikační dohoda je jako každá dohoda dvoustranným právním jednáním, které pro svojí účinnost vyžaduje jednak kvalifikovaně projevenou nabídku uzavřít tuto dohodu a jednak kvalifikovaně projevenou vůli nabídku v této podobě přijmout. Dohoda je proto sjednána jen v případě, že se na jejím obsahu shodnou zaměstnavatel i zaměstnanec. V projednávaném případě však údajná kvalifikační dohoda nebyla sjednána individuálně mezi žalobcem a žalovaným, ale byla vtělena do obecného vnitřního předpisu upravujícího provozní poměry u žalobce. Aby mohl být žalovaný takovou dohodou vázán a aby na jejím podkladě byl povinen plnit, muselo by být v řízení postaveno na jisto, že žalovaný byl s tímto vnitřním předpisem seznámen a že zároveň výslovně projevil svojí vůli být kvalifikační dohodou obsaženou v ustanovení bodu 1.5. vnitřního předpisu vázán. Akceptační projev vůle žalovaného uzavřít se žalobcem kvalifikační dohodu nelze bez dalšího dovozovat jen ze skutečnosti, že pracovní smlouva obsahovala odkaz na vnitřní předpisy žalobce, jimiž se měl řídit pracovněprávní vztah žalovaného. 9. I kdyby však soud připustil, že kvalifikační dohoda byla ze strany žalovaného uzavřena konkludentně, nebyla by přesto uzavřena platně, neboť z provedeného dokazování vyplývá, že ona tzv. kvalifikační dohoda tak, jak byla vtělena do čl. 1 vnitřního předpisu, neobsahovala zákonné obligatorní náležitosti tohoto typu právního jednání. Z ustanovení § 234 odst. 3 zákoníku práce vyplývá, že k obligatorním náležitostem kvalifikační dohody patří stanovení konkrétní druhu kvalifikace, která má být u zaměstnance zvýšena či prohloubena, stanovení konkrétního způsobu, jakým má být tohoto cíle dosaženo (např. konkrétní forma studia na příslušné škole, absolvování konkrétního kurzu s odkazem na pořadatele tohoto kurzu atp.), stanovení konkrétní doby, po kterou se zaměstnanec po absolvování takto zvýšené či prohloubené kvalifikace zavazuje u zaměstnavatele zůstat v pracovním poměru a vymezení jednotlivých nákladů, které se zaměstnavatel zavazuje zaměstnanci v souvislosti se zvyšováním či prohlubováním jeho kvalifikace hradit, a to podle jejich druhu, za současného stanovení maximální částky, kterou bude muset zaměstnanec případně zaměstnavateli uhradit. 10. Ujednání obsažené ve vnitřním provozním předpisu zaměstnavatele, na které žalobce odkazuje, však tyto obligatorní náležitosti platné kvalifikační dohody nesplňuje. Způsob zvýšení či prohloubení kvalifikace je zde uveden toliko obecně a příkladně, aniž by bylo specifikováno, jakou konkrétní oblast své pracovní kvalifikace si má zaměstnanec na základě kvalifikační dohody zvýšit a jakým konkrétním způsobem toho má být dosaženo. Zcela pak absentuje uvedení celkové částky, kterou bude zaměstnanec maximálně povinen zaměstnavateli uhradit v případě, že poruší svůj závazek setrvat po stanovenou dobu v pracovním poměru u zaměstnavatele. Zákoník práce je ovládán zásadou zvláštní zákonné ochrany postavení zaměstnance (§ 1a zákoníku práce). Vymezení obligatorních obsahových náležitostí kvalifikační dohody je nutno považovat za ustanovení směřující nejen k ochraně zájmů zaměstnavatele, ale i k ochraně zvláštního postavení zaměstnance jakožto slabší strany pracovněprávního vztahu, neboť stanovuje povinnost vymezit jednak konkrétní druhy nákladů, které se zaměstnavatel zavazuje hradit za současného stano