23 C 54/2023-34 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou ze dne 13. 4. 2023 se žalobce po žalovaném domáhá vydání bezdůvodného obohacení ve výši 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 19. 2. 2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o půjčce, na základě které byla žalovanému na jeho účet vyplacena dne [datum] částka 20 000 Kč. Tato pohledávka byla následně postoupena na žalobce, ale jelikož žalobce není schopen doložil, že mezi jeho právním předchůdcem a žalovaným byla řádně uzavřena úvěrová smlouva, požaduje vrácení částky 20 000 Kč, kterou žalovaný prokazatelně obdržel, z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému soudním jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto o žalobě rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě žalobcem předložených listinných důkazů. 3. Z potvrzení o provedené platbě prostřednictvím služby [služba] [anonymizováno] bylo soudem zjištěno, že společnost [právnická osoba] poukázala dne [datum] na účet č. [bankovní účet] částku 20 000 Kč. K tomu byla připojena smlouva o úvěru ID úvěru [číslo ] jejímž předmětem je poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč žalovanému. Podpis žalovaného na smlouvě o úvěru chybí. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] uzavřené mezi společností [právnická osoba] a společnosti [právnická osoba], jakož i ze soupisu postoupených pohledávek, bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru ID [číslo ] ve výši 49 462,11 Kč byla postoupena na společnost [právnická osoba] Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a ze soupisu postoupených pohledávek bylo soudem zjištěno, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru ID [číslo ] ve výši 20 000 Kč na žalobce. O postoupení pohledávky na žalobce byl žalovaný informován dopisem původního věřitele ze dne [datum]. 4. Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2). 5. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 6. Podle § 2999 odst. 2 občanského zákoníku plnil-li ochuzený za úplatu, poskytne se náhrada ve výši této úplaty; to neplatí, zakládá-li výše úplaty důvod neplatnosti smlouvy nebo důvod pro zrušení závazku, anebo byla-li výše úplaty takovým důvodem podstatně ovlivněna. 7. Provedeným dokazováním bylo nepochybně prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 20 000 Kč, a to převodem na účet u peněžního ústavu. Z provedeného dokazování nelze učinit závěr o tom, že by mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným vznikl platně závazkový právní vztah, neboť na úvěrové smlouvě, jež měla být právním titulem pro vyplacení částky 20 000 Kč, chybí akceptační projev vůle žalovaného s takovým závazkem. Že by tu byl jiný právní důvod pro poskytnutí plnění ve výši 20 000 Kč, nebo že by tu byl dokonce jiný důvod pro poskytnutí částky 20 000 Kč, aniž by žalovanému vznikl závazek ji komukoliv vracet, žalovaný v řízení nijak netvrdí a existence takové skutečnosti nijak nevyplývá ani z výsledků provedeného dokazování. Soud proto dospěl k závěru, že převzal-li žalovaný od právního předchůdce žalobce částku 20 000 Kč, aniž by zde bylo platného závazku pro takové plnění, došlo na straně žalovaného ke vzniku bezdůvodného obohacení, které je žalovaný povinen vydat dle zásad uvedených v ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku. Žalobce postupně uzavřenými smlouvami o postoupení pohledávek doložil, že je aktivně legitimován k podání žaloby na vydání vzniklého bezdůvodného obohacení. 8. Soud proto podané žalobě zcela vyhověl, a to včetně uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení, neboť žalovaný tím, že ve lhůtě stanovené žalobcem k dobrovolnému vydání bezdůvodného obohacení toto žalobci nevydal, dostal se následujícího dne po marném uplynutí stanovené lhůty k plnění do prodlení s plněním peněžité povinnosti a žalobci tak v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku vznikl nárok na úroky z prodlení z dlužné částky ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení. 9. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (o.s.ř.), neboť žalobce byl v řízení plně úspěšný a má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za právní zastoupení za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po 300 Kč za úkon, z paušální náhrady hotových výdajů právního zástupce žalobce za tyto tři úkony dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu po 100 Kč za úkon, ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z 21 % DPH ve výši 252 Kč. K aplikaci ustanovení § 14b advokátního tarifu při rozhodování o náhradě nákladů řízení přistoupil soud proto, že soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce u soudu podává opakovaně žaloby, ve kterých se domáhá vydání bezdůvodného obohacení, kterýžto nárok byl na něj postoupen původním věřitelem, kdy toto mělo vzniknout tak, že původní věřitel není schopen doložit řádné uzavření úvěrové smlouvy, jednotlivé žaloby obsahují shodná skutková tvrzení, liší se jen označením osoby žalované, výši uplatněného nároku a identifikačními údaji k (neuzavřené) úvěrové smlouvě, lze mít proto za to, že návrh je žalobcem podáván na ustáleném vzoru