4 C 262/2022-76 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou podanou soudu dne 22. 7. 2022 domáhal se žalobce zaplacení částky ve výši 19.044 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že žalobce uzavřel dne [datum] se žalovanou úvěrovou smlouvu, kdy jí poskytl bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 15.000 Kč, kdy se žalovaná zavázala k úhradě dlužné částky a poplatku za poskytnutí ve výši 495 Kč, úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Úvěrová smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek žalobce [webová adresa], žalovaná zaslala žalobci verifikační poplatek ve výši 1 Kč na bankovní účet žalobce, žalobce při uzavření hodnotil schopnost žadatele splácet. Schválená výše úvěru byla odeslána prostřednictvím služby [služba] na účet žalované dne [datum]. Současně byly sjednány: poplatek za expres výplatu 199 Kč, poplatek za tzv. bezpečnou splátku ve výši 99 Kč žalovaná dvakrát prodloužila splatnost splátky korunovým odkladem úhradou 1 Kč, za takovéto prodloužení věřitel účtuje poplatek ve výši 1.485 Kč. Žalovaná nehradila řádně a včas, za dobu trvání smlouvy uhradila dne 29. 9. 2021 – 1 Kč, dne 27. 10. 2021 - 1 Kč, dne 21. 11. 2021 - 925 Kč, dne 4. 12. 2021 - 3.465 Kč, dne 5. 10. 2021 - 100 Kč, dne 11. 1. 2022 - 1.558 Kč, celkem 6.049 Kč. Vzhledem k prodlení byla v souladu se smlouvou žalované účtována smluvní pokuta, dne 31. 3. 2022, 28. 2. 2022 a 21. 2. 2022 vždy ve výši 500 Kč, následně byly žalované účtovány účelně vynaložené náklady v celkové výši 660 Kč, kdy tyto představují 4x náklady za vymáhání za telefonní operátory a SMS zprávy v paušální výši 100 Kč za každou a 2x 130 Kč, kdy tento náklad byl účtován v souvislosti se zasláním výzvy před zesplatněním celého úvěru a oznámením o ukončení smlouvy a zesplatněním úvěru vč. výzvy k úhradě dlužné částky, smluvní pokuty a nákladů vymáhání. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka sestávající z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 13.748 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč (bylo celkem účtováno 6x poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně), úroku ve výši 2.940 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 460 Kč, smluvních pokut v celkové výši 1.500 Kč. Žalované byla ze strany žalobce odeslána předžalobní výzva k plnění. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. 3. Z předložené úvěrové smlouvy z [datum] soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které byl žalované poskytnut bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 15.000 Kč za úrok 49,10 % ročně, poplatkem za poskytnutí úvěru 495 Kč, celkovou částkou ke splacení 20.640 Kč. Dále byl sjednán poplatek za korunový odklad 1.485 Kč, poplatek za doplňkovou službu expres výplata 199 Kč jednorázově, poplatek za doplňkovou službu bezpečná splátka 99 Kč měsíčně, poplatek za online platbu 1 % z převáděné částky. Náklady úvěru jsou úroky, sankcemi smluvní pokuta 500 Kč pro každý případ prodlení se zaplacení částky. Z potvrzení o proplacení smlouvy ze dne [datum] bylo prokázáno odeslání částky ve výši 15.000 Kč. V žalobě bylo tvrzeno, že původní věřitel prověřoval schopnost žalované splácet, v rámci přípravy jednání bylo na výzvu soudu žalobcem tvrzeno, že byla řádně zkoumána a vyhodnocena úvěruschopnost žalované, z přiložených listin z registrů se podává, že žalovaná má dle registru NRKI další závazky ve značné výši, v průběhu krátké doby podávala větší množství žádostí o půjčku či úvěr, kdy dle přiložené historie jí úvěry v průběhu let 2019 a 2020 byly opakovaně odmítány, současně má další dva čerpané úvěry, kdy k vypůjčené částce 49.000 Kč činí suma zbývajících splátek téměř sto tisíc Kč, měsíční splátka 4.655 Kč, současně měla žadatelka uzavřen úvěr z kreditní karty splátkové s úvěrovým rámcem 50.000 Kč, kdy tyto skutečně vyčerpala. V případě, že ke dni podání žádosti žadatelka splácí úvěr ve výši téměř 150.000 Kč, je v takové situaci naprosto nezbytné podrobně zkoumat příjmovou a výdajovou situaci potenciálního dlužníka, kdy toto ze strany žalobce nebylo žádným způsobem doloženo, výdaje byly zhodnoceny jen v rámci nastavených minimálních presumovaných částek, které však neodrážejí reálnou ekonomickou situaci dlužníka, příjem žalované ani dalších členů domácnosti nebyl doložen, pouze tvrzen, nebyly doloženy pracovní smlouvy, výpisy z účtu, výplatnice, současně žalovaná tvrdila, že se stará o dítě. Nebyly doloženy náklady na bydlení, inkaso, kdy adresou trvalého bydliště žalované je ohlašovna městského úřadu, není tedy jasné, jakým způsobem a kde žalovaná uspokojuje své bytové potřeby a v jaké částce. Nelze tak mít za to, že byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované. 4. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen částečně. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 7. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Listinnými důkazy nebylo prokázáno, že by původní věřitel řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalované splácet předmětný úvěr. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem, současně musí také objektivně hodnotit riziko, vyplývající ze záznamů z jemu dostupných registrů. Soud má proto za to, že v daném případě nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalované, uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je proto neplatná pro rozpor se zákonem, konkrétně § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Z obsahu listin však vyplývá, že žalovaná finanční částku ve výši 15.000 Kč skutečně obdržela převodem na účet, ze strany žalované pak bylo uhrazena pouze částka ve výši 6.049 Kč. Na straně žalované tak došlo k bezdůvodnému obohacení z neplatně uzavřené smlouvy, proto soud stanovil povinnost žalované uhradit dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru dlužnou jistinu ve výši 8.951 Kč, lhůtu k plnění stanovil dle 160 odst. 1 o. z. do tří dnů od právní moci rozsudku, kdy soud vyhověl žalobci v rozsahu této částky z titulu bezdůvodného obohacení žalované. Z textu ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího ze smlouvy neplatné dle tohoto ustanovení, což představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele, dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. (viz rozsudek NS ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobce tak má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, s ohledem na ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru závisí doba splatnosti od možností žalovaného jako spotřebitele, a teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru vzniká nárok na zá