ECLI: ECLI:CZ:OSZN:2023:5.C.176.2021.1 Datum: 2023-05-23 Předmět: o nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít smlouvu o převodu pozemků Ustanovení: ["§ 11a z. č. 229/1991 Sb.", "§ 4 z. č. 229/1991 Sb.", "§ 11a z. č. null/null Sb.", "§ 11 z. č. null/null Sb.", "§ 4 z. č. null/null Sb.", "§ 13 z. č. null/null Sb.", "§ 14 vyhl. č. 182/1988 Sb.", "§ ["znalecký posudek""přednostní právo""pozemkový úřad""pacht""prohlášení za mrtvého""náhradní pozemek""osoba blízká""smlouva nájemní""bezdůvodné obohacení"]
Čeho se rozhodnutí týká: Rozhodnutí se týká: o nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít smlouvu o převodu pozemků. Aplikuje: § 11a (229/1991 Sb.), § 4 (229/1991 Sb.), § 11a (null/null Sb.), § 11 (null/null Sb.).
1. Žalobou ze dne 27. 1. 2021, která byla zdejšímu soudu doručena na základě usnesení Okresního soudu Brno – venkov ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , a ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , se žalobkyně domáhala nahrazení projevu vůle žalované uzavřít se žalobkyní smlouvu o převodu pozemků parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, , zapsaných na LV č. , adresa, vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, – , Anonymizováno, pro obec a katastrální území , adresa, .2. Vymezení nároku žalobkyněŽalobkyně tvrdila, že je oprávněnou osobou ve smyslu ust. § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o půdě“). Jako oprávněné osobě jí dle ust. § 4 zákona o půdě náleží náhrada dle ust. § 11 a § 11a tohoto zákona, neboť je držitelkou restitučního nároku, a to za v minulosti nevydané pozemky, kdy rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy – Pozemkového úřadu č. j. PÚ , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , ze dne , datum, , bylo rozhodnuto, že mj. paní , jméno FO, a paní , jméno FO, , nejsou vlastníky každá id. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, pozemků dle PK části parc. č. , hodnota, , role, o výměře 11 938 m2 a dle PK parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , role, o výměře 568 m2, všechny v k. ú. , adresa, (dále jen „rozhodnutí PÚ , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, “) a rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy – Pozemkového úřadu č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , ze dne , datum, , kterým bylo rozhodnuto, že mj. paní , jméno FO, a paní , jméno FO, nejsou vlastníky každá id. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, pozemku dle parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , role, o výměře 8 168 m2 v k. ú. , adresa, (dále jen „rozhodnutí PÚ , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, “). Výše uvedené restituční nároky byly původními oprávněnými osobami převedeny na žalobkyni.3. Žalovaná ocenila restituční nárok žalobkyně, kterou nyní vede v příslušné evidenci jako oprávněnou osobu, v souhrnné výši 27 565,34 Kč. Tato výše podle žalobkyně není správná, zejména proto, že žalovaná při stanovení výše restitučního nároku nepřihlédla k povaze nevydaných pozemků ke dni jejich převodu na čs. stát, kdy se jednalo o pozemky stavební, když tyto byly dle územně plánovací dokumentace platné v době odnětí určeny k zástavbě. Mělo by dojít k přecenění restitučního nároku, což se však ke dni podání žaloby nestalo. Žalobkyně byla přesvědčena, že skutečná výše jejího restitučního nároku několikanásobně převyšuje hodnotu evidovanou žalovanou. Za účelem prokázání nesprávnosti postupu žalované při ocenění restitučního nároku žalobkyně byl vypracován znalkyní , tituly před jménem, , jméno FO, znalecký posudek č. , hodnota, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne , datum, . Podle posudku činila hodnota nevydaných pozemků (dle PK části parc. č. , hodnota, , dle PK parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a dle PK parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , ke dni 26. 9. 1951, resp. 21. 10. 1963) částku ve výši 5 168 500 Kč, přičemž restituční nárok žalobkyně tak činí částku ve výši 1 722 833,33 Kč, což je 62x více, než jak byl restituční nárok žalobkyně oceněn žalovanou.4. Svévole a liknavost žalované při vypořádání restitučního nároku žalobkyněSvévoli žalované spatřuje žalobkyně zejména v pochybení žalované při ocenění restitučního nároku, kdy žalovaná jakožto státní orgán disponovala značným aparátem a prostředky ke zjištění skutečné výše restitučního nároku, přesto se nikterak na vyhledání podkladů nepodílela a přenesla svou zákonnou povinnost a břemeno spravedlivého vypořádání na žalobkyni, která tak byla nucena před podáním žaloby vstoupit ve spolupráci s příslušnými úřady a soudními znalci za účelem vyhledání relevantních podkladů prokazujících nesprávnost postupu žalované při vyčíslení restitučního nároku. V tomto kontextu žalobkyně odkazovala na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, konkrétně rozhodnutí sp. zn. 31 Cdo 3767/2009.5. V rámci vyhledávání rozhodných podkladů žalobkyně získala schválený a potvrzený návrh přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro části území , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , , adresa, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , , adresa, , , Anonymizováno, (, adresa, – XV.), jímž byly žalobkyni nevydané pozemky dle PK části parc. č. , hodnota, , dle PK parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a dle PK parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, zahrnuty v ploše určené pro činžovní domy v blocích uzavřených a otevřených. S ohledem na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu ČR (sp. zn. 28 Cdo 100/2020) je pro určení charakteru odňatých pozemků zpravidla rozhodujícím kritériem začlenění pozemku do funkční plochy v územně plánovací dokumentaci ke dni přechodu vlastnického práva na stát. V této souvislosti žalobkyně dále zdůrazňovala požadavek Nejvyššího soudu ČR i Ústavního soudu, aby při určování povahy odňatých pozemků byl používán flexibilnější přístup, a to se zřetelem na účel restitučních předpisů, konkrétně odkazovala na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1974/2010 a sp. zn. 28 Cdo 1227/2015 či nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 1895/14.6. Dlouhodobé prodlení žalované s uspokojením restitučního nároku žalobkyněRestituční nárok byl uplatněn již v průběhu roku 1992, avšak do dnešního dne není vypořádán. Toto dlouhodobé prodlení pak dle žalobkyně samo o sobě svědčí o liknavém přístupu žalované, když dle výslovného sdělení žalované průměrná délka od uplatnění restitučního nároku oprávněnou osobou dle zákona o půdě do úplného vypořádání nároku oprávněné osoby činí 120,14 měsíců, tedy 10,01 let. V případě žalobkyně uplynulo od uplatnění nároku do dne podání žaloby téměř 30 let. Žalovaná je plně zodpovědná za svou nečinnost a prodlení, její notorická argumentace ohledně případných absencí a povinnosti oprávněných osob v počtu účastí v tzv. veřejných nabídkách, je podle žalobkyně z dnešního časového pohledu a judikatury zcela lichá. Soudy různých stupňů se již dostatečně vyjádřily k otázce, kdy tyto veřejné nabídky nesplňují své zákonné vlastnosti kvantity a kvality, včetně toho, že žalovaná upřednostňovala tzv. úplatné veřejné nabídky a prezentovala je jako nabídky pro oprávněné osoby.7. Žalobkyně dále poukazovala na nedostatečnou kvalitu veřejných nabídek. Přestože žalobkyně i její právní předchůdkyně pravidelně sledovaly nabídky pozemků vyhlašované žalovanou, nebyly do těchto nabídek v naprosté většině případů zařazovány takové pozemky, jež by odpovídaly vlastnostem nevydaných pozemků tak, aby byl uspokojen zákonný nárok žalobkyně. Žalobkyni ani jejím předchůdkyním nikdy nebyl nabídnut náhradní pozemek odpovídající pozemkům nevydaným. Ač je dle žalobkyně veřejná nabídka žalované zcela nedostatečná a rovněž s ohledem na špatné ocenění restitučního nároku se ani nemohla kvalifikovaně této nabídky účastnit, žalobkyně i její předchůdkyně se nabídky účastnily, aby se domohly alespoň nějaké náhrady, nicméně ani po učinění této snahy nebyly v nabídkách úspěšné. V této souvislosti žalobkyně namítala porušení ústavních principů rovnosti a právního státu, výslovně odkazovala na nález Ústavního soudu ze dne 21. 6. 2017, sp. zn. III. ÚS 1862/16, ve kterém soud konstatoval, že „Je totiž obecně známou skutečností, že v současné situaci stát nemá náhradní pozemky v potřebném množství a odpovídající kvalitě (včetně jejich umístění), aby mohl plně saturovat množství dosud neuspokojených restitučních nároků fyzických osob.“ Současně žalobkyně odkazovala i na konstantní rozhodovací praxi Nejvyššího soudu České republiky, který opakovaně (např. v rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 155/2016) uzavřel, že za situace, kdy žalovaný setrvale sporuje výši restitučního nároku oprávněných osob, vychází z jeho nesprávného ocenění a ignoruje relevantní judikaturu v oceňování nároků oprávněných osob, reálně ztěžuje, ba znemožňuje oprávněným osobám účastnit se veřejných nabídek a uspokojit touto cestou své nároky. Žalovaná, nejenže nepřevádí oprávněným osobám náhradní pozemky ve vlastnictví státu, ale při hospodaření s pozemky, které by bylo vhodné k uspokojení restitučních nároků oprávněných osob, si nepočíná s péčí řádného hospodáře. Zcela běžně uspokojovala nároky postupníků, kteří nabyli restitučních nároků vzniklých na celém území České republiky, netransparentním převodem pozemků na území hlavního města Prahy.8. Žalobkyně se domáhá vypořádání restitučního nároku soudní cestou s odkazem na četnou judikaturu Nejvyššího soudu České republiky i Ústavního soudu, mimo jiné odkázala na judikaturou dovozené právo oprávněné osoby domáhat se vydání i pozemků, které nejsou žalovanou zařazeny do veřejné nabídky. Zmínila také nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 6/05, který detailně p
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.