12 C 222/2024-49 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 4. 4. 2024 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 57.307,46 Kč s příslušenstvím.2. K odůvodnění uvedl, že právní předchůdce žalobce , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , s žalovanou dne , datum, uzavřel smlouvu o úvěru ve výši 43.142 Kč skládající se z půjčené částky 20.000 Kč a poplatků 23.142 Kč, podle které měla žalovaná úvěr splácet týdně v 78 splátkách po 554 Kč. Žalovaná splácela nepravidelně a dostala se do prodlení. Splatnost pohledávky žalobce nastala ke dni 5. 4. 2023. Žalovaná na úvěr zaplatila celkem 2.500 Kč.3. Dále uvedl, že právní předchůdce žalobce , právnická osoba, , s žalovanou dne , datum, uzavřel smlouvu o úvěru ve výši 20.006 Kč skládající se z půjčené částky 10.000 Kč a poplatků 10.006 Kč, podle které měla žalovaná úvěr splácet týdně v 78 splátkách po 257 Kč. Žalovaná splácela nepravidelně a dostala se do prodlení. Splatnost pohledávky žalobce nastala ke dni 6. 5. 2023. Žalovaná na úvěr zaplatila celkem 1.200 Kč.4. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě ní předložených důkazů.5. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalované byla poskytnuta hotovost ve výši 20.000 Kč, což potvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu ve výši 20.000 Kč, úrok ve výši 16.118 Kč, poplatek za zpracování úvěru ve výši 1.500 Kč, poplatek 5.524 Kč, tedy celkem částku 43.142 Kč v 78 splátkách ve výši 554 Kč.6. Dále byl soudu předložen formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a evidenční karta klienta, ve které je uvedeno jméno, příjmení, rodné číslo, číslo občanského průkazu, adresa klienta a dále informace o majetkových a osobních poměrech klienta. V údajích o zaměstnání uvedla žalovaná, že je zaměstnána jako uklízečka, adresu zaměstnavatele a finanční údaje. Žalovaná uvedla svůj čistý měsíční příjem 9.144 Kč, další příjmy domácnosti 21.700 Kč, výdaje celkem 1.000 Kč. Soud měl dále k dispozici splátkový kalendář, ze kterého je patrné, že žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas.7. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalované byla poskytnuta hotovost ve výši 10.000 Kč, což potvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu ve výši 10.000 Kč, úrok ve výši 6.235 Kč, poplatek za zpracování úvěru ve výši 1.500 Kč, poplatek 2.271 Kč v 78 splátkách ve výši 257 Kč.8. Dále byl soudu předložen formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a evidenční karta klienta, ve které je uvedeno jméno, příjmení, rodné číslo, číslo občanského průkazu, adresa klienta a dále informace o majetkových a osobních poměrech klienta. V údajích o zaměstnání uvedla žalovaná, že je zaměstnána jako , Anonymizováno, , adresu zaměstnavatele a finanční údaje. Žalovaná uvedla svůj čistý měsíční příjem 11.331 Kč, další příjmy domácnosti 24.000 Kč, výdaje celkem 1.000 Kč.9. Žalovaná ani v jednom případě nedoložila skutečné příjmy a výdaje domácnosti. Uvedla, že má jednu vyživovací povinnost, ani to nebylo nijak přezkoumáno.10. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.13. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.14. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.15. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.16. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.17. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. K neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by věřitel řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalované splácet předmětné spotřebitelské úvěry. Nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce provedl jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalované, nebyla provedena šetření ohledně výdajů, vyživovací povinnosti, ani ohledně příjmů v domácnosti žalované.19. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce neposoudil řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.20. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.21. Je nesporné, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 20.000 Kč, na kterou splatila 2.500 Kč. Rozdíl tak činí částku 17.500 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Ve druhém případě pak je nesporné, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 10.000 Kč, na kterou splatila 1.200 Kč. Rozdíl tak činí částku 8.800 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílů poskytnutých úvěrů a již splacené částky.22. Z textu ust. § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývající z neplatné úvěrové smlouvy, ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele, dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovali úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (rozsudek NS ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobce má tedy nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěrů bez dalších úroků a poplatků, proto byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení byla úspěšnější žalovaná. Vzhledem k tomu, že žalované žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.