12 C 124/2025-53 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 25. 2. 2025 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 53.792 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že právní předchůdce žalobce , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , se , adresa, , s žalovanou dne , datum, uzavřel dvě smlouvy o úvěru, a to dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalované poskytnuta částka 15.000 Kč a dále dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalované poskytnuta další částka 15.000 Kč. Žalovaná měla splácet dlužnou jistinu, úhradu za služby spojené s poskytnutím půjčky a uzavření smlouvy, kdy na základě první i druhé smlouvy měla věřiteli uhradit částky 27.888 Kč v 14 měsíčních splátkách po 1.992 Kč. Žalovaná se dostala se do prodlení s plněním svých závazků.2. Pohledávky za žalovanou vyplývající z výše uvedených smluv byly ze strany společnosti , právnická osoba, . postoupeny žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 10. 2024 s účinností ke dni 25. 10. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno.3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jim předložených důkazů.4. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalované byla poskytnuta hotovost ve výši 15.000 Kč, což potvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu ve výši 15.000 Kč, úrok ve výši 761 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7.350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 2.077 Kč, poplatek za inkaso 2.700 Kč, tedy celkem částku 27.888 Kč v 14 splátkách ve výši 1.992 Kč. Z přehledu splacených částek (č.l. 14) bylo zjištěno, že žalovaní uhradila celkem 12.992 Kč.5. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalované byla poskytnuta hotovost ve výši 15.000 Kč, což potvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu ve výši 15.000 Kč, úrok ve výši 761 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7.350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 2.077 Kč, poplatek za inkaso 2.700 Kč, tedy celkem částku 27.888 Kč v 14 splátkách ve výši 1.992 Kč. Z přehledu splacených částek (č.l. 18) bylo zjištěno, že žalovaná uhradila 3.992 Kč.6. Dále byl soudu předložen formulář žádosti o spotřebitelský úvěr, ve kterém jsou uvedeny osobní údaje žalované a dále informace o majetkových a osobních poměrech klienta. Je zde uvedeno, že žalovaná předložila pracovní smlouvu a výplatní pásky, které byly soudu doloženy. V údajích o zaměstnání není uvedeno, kde je žalovaná zaměstnána, pouze je zde uvedeno, že má mzdy/příjem z podnikání v jednom případě ve výši 55.984 Kč, v druhém případě 31.290 Kč dále jsou zde uvedeny výdaje v prvním případě 23.513 Kč, bez jakékoli specifikace, v druhém případě 17.352 Kč opět bez jakékoli specifikace, kdy není zřejmé, že by tyto údaje byly věřitelem jakkoli prověřeny.7. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.10. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.12. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.13. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by poskytovatel úvěru řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalované splácet předmětné spotřebitelské úvěry. Nebylo prokázáno, že úvěrující provedl jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalované, zda byla provedena šetření v příslušných registrech, její výdaje a příjmy. Nelze ani přehlédnout to, že smlouvy byly uzavřeny v blízkém časovém období.16. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru neposoudil řádně úvěruschopnost žalované a uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou tak neplatné.17. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Je nesporné, že žalované byla poskytnuta v obou případech částka ve výši 15.000 Kč. V prvním případě pak na tuto částku splatila 12.992 Kč, rozdíl činí 2.008 Kč, v druhém případě pak na dluh 15.000 Kč splatila 3.992 Kč, dluh tak činí 11.008 Kč. Částka 13.016 Kč tak představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Proto soud vyhověl v rozsahu rozdílu poskytnutých a již splacených částek, tedy ve výši 13.016 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalované.19. Z textu ust. § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývající z neplatné úvěrové smlouvy, ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele, dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovali úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (rozsudek NS ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobce má tedy nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších úroků a poplatků, proto byla žaloba ve zbytku jako nedůvodná zamítnuta.20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení byla úspěšnější žalovaná. Vzhledem k tomu, že žalované žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.