21 C 229/2025-70 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem doručeným soudu dne 19. 3. 2025 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 32 184,18 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně k odůvodnění uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřel s žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelské úvěru č. , hodnota, , na základě níž byla žalované poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč, splatná spolu s navýšením v 65 týdenních splátkách s poslední splátkou do 20. 1. 2024. Je žádáno o zaplacení dluhu z dané smlouvy, a to celkové dlužné částky ve výši 32 184,18 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 17 200 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 14 984,18 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 120,04 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 4 070,67 Kč, úroků ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 17 200 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 17 200 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 2 120,04 Kč žalobkyně uvedla, že se jedná o úrok ve výši 15 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 17 200 Kč od 21. 1. 2024, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 21. 10. 2024. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 4 070,67 Kč žalobkyně uvedla, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 17 200 Kč od 3. 4. 2023, tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky, do 21. 10. 2024.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů.3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu spolu s poplatky a úrokem ve výši 18 618 Kč v 65 týdenních splátkách, a to ve výši 595 Kč s poslední splátkou ve zbývající výši. Zápůjční úroková sazba byla sjednána 86 % ročně.4. Z tabulky umoření z č. l. 33 bylo zjištěno čerpání úvěru žalovanou dne , datum, ve výši 20 000 Kč, na který bylo hrazeno celkem 5 000 Kč.5. Ze zákaznické karty ze dne , datum, bylo zjištěno, že před uzavřením úvěrové smlouvy žalovaná prohlásila, že žije v nájmu, je svobodná, má dvě vyživované osoby, je na mateřské či rodičovské dovolené s čistým měsíčním příjmem 10 000 Kč, kdy její ostatní příjmy měly činit 2 260 (příspěvek na dítě dle potvrzení o výplatě dávek) a další příjem její domácnosti 29 500 Kč, její odhadované měsíční výdaje měly činit 3 000 Kč měsíčně. Toto vše bylo ověřeno potvrzením o výplatě dávek „RODP“ za , Anonymizováno, .6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2024 a podacího lístku, jež se odkazuje na smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2024, bylo doloženo postoupení žalovaného nároku na žalobkyni a oznámení této skutečnosti žalované.7. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.9. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.10. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.12. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.13. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Listinnými důkazy nebylo prokázáno, že by společnost , právnická osoba, řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by společnost , právnická osoba, provedla lustraci v příslušných registrech s vyhodnocením všech zjištěných výsledků. Žalovaná měla doložen toliko velice nízký příjem ze sociálních dávek, její ostatní příjmy domácnosti nebyly doloženy vůbec, resp. ani nebylo doloženo, že by tyto měly být pro majetkovou situaci žalované rozhodné, jakkoli nebyly ověřeny její výdaje. Ze sdělení o jejích tvrzených výdajích pouhých 3 000 Kč, které by sotva stačily na nájem, natož aby z nich ještě stačila uživit sebe a své dítě, objektivně budilo silnou pochybnost, že žalovanou uváděné údaje jsou reálné. Žalovaná se přitom u společnosti , právnická osoba, chtěla zadlužit za značně nevýhodných podmínek s úrokem ve výši 86 % ročně. Za této situace nebyla prohlášení žalované bez dalšího spolehlivá, nebylo tak možno vycházet převážně z nich a bylo nutno objektivně, konkrétně doložit celkové poměry žalované, včetně zejm. jejich výdajů, což se nestalo.16. V daném případě soud dospěl k závěru, že společnost , právnická osoba, neposoudila řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. Pokud žalobkyně odkázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, sp. zn. 5 Co 231/2020, tento se týká skutkově zcela odlišné situace, kdy nebyla pochybnost o pravdivosti prohlášení klienta, jehož příjmy i výdaje byly dostatečně doloženy.17. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Soud však vyšel z toho, žalované byla poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč, na kterou bylo uhrazeno 5 000 Kč. Rozdíl těchto částek představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované, kdy došlo k postoupení dané pohledávky na žalobkyni. Soud tak vyhověl v rozsahu 15 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalované.19. Soud zkoumal splatnost dlužné částky dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, která dle hodnocení soudu vylučuje zpětnou splatnost. Z provedeného dokazování se k době přiměřené možnostem žalované vrátit zaplacenou jistinu podává, že v době uzavření smlouvy disponovala uvedenou částkou. Použití půjčené jistiny nebylo nijak doloženo, toto nebylo ani účastníky tvrzeno. Z provedeného dokazování, které je vymezeno charakterem daného civilního řízení jako řízení sporného, tak vyplývá, že je v silách žalované vrátit 15 000 Kč. Proto soud rozhodnul o povinnost tuto částku uhradit do tří dnů od právní moci rozsudku.20. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení zbytku jistiny, poplatků, částečně kapitalizovaných úroků a zákonných úroků z prodlení, jak je uvedeno shora. S ohledem na skutečnost, že nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, ze které by tyto nároky vyplývaly, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že žádnému z účastníků