21 C 241/2025-47 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem doručeným soudu dne 4. 8. 2025 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 15 370 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně k odůvodnění uvedla, že uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž byla žalované poskytnuta částka ve výši 11 600 Kč, kdy žalovaná uhradila toliko 7 139 Kč, což bylo započteno na smluvní pokutu a náklady spojené s uplatněním pohledávky. Je žádáno o zaplacení dlužné jistiny 11 600 Kč a poplatku ve výši 3 770 Kč, jakož i zákonného úroku z prodlení z této celkové částky 15 370 Kč ve výši 14,75 % ročně za dobu od 19. 2. 2024 do zaplacení a poplatku za náklady spojené s vymáháním ve výši 1 161 Kč (tj. poplatku po 500 Kč za výzvu ze dne 25. 2. 2024, 3. 3. 2024, 10. 3. 2024, 19. 3. 2024 a 3. 4. 2024, které byly ponížené o částečnou úhradu).2. Žalovaná se ve věci vyjádřila, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, bylo tak jednáno v její nepřítomnosti na základě tvrzení žalobkyně a jí předložených listin.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru z č. l. 31 vyplynulo uzavření smlouvy o úvěru mezi účastníky ze dne , datum, na částku ve výši 11 600 Kč, splatnou spolu s navýšením o poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 770 Kč do 18. 2. 2024.4. Výpisem z běžného účtu z č. l. 37 bylo prokázáno čerpání daného úvěru žalovanou částkou 11 600 Kč dne , datum, , a to na číslo účtu žalované uvedené v úvěrové smlouvě, které se shodně objevuje i u verifikační platby žalované v částce 1 Kč dne , datum, dle výpisu z č. l. 38.5. Upomínkami ze dne 25. 2. 2024, 3. 3. 2024, 10. 3. 2024, 19. 3. 2024 a ze dne 3. 4. 2024 bylo prokázáno, že takové upomínky byly vyhotoveny (nikoli odeslány).6. Výzvou k úhradě ze dne 9. 4. 2025 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne bylo prokázáno, že byla žalovaná vyzvána k úhradě žalované částky.7. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z.") smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.10. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.12. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.13. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Listinnými důkazy nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalované splácet předmětný úvěr, kdy k tomuto nedoložila prakticky nic, přičemž se nemohla spoléhat pouze na prohlášení žalované obsažená v dané smlouvě. Žalobkyně tak neposoudila řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná, kdy nebylo prokázáno, že by vycházela z dostatečných dokladů o příjmu žalované a porovnávala toto s doklady o konkrétních výdajích.16. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Soud však vyšel z toho, žalované byla poskytnuta částka ve výši 11 600 Kč, na kterou bylo splaceno 7 139 Kč. Rozdíl těchto částek ve výši 4 461 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Soud tak vyhověl pouze v tomto rozsahu z titulu bezdůvodného obohacení.18. Soud zkoumal splatnost této částky dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, který dle hodnocení soudu vylučuje zpětnou splatnost. Z provedeného dokazování se k době přiměřené možnostem žalované vrátit zaplacenou jistinu podává, že disponoval mj. částkou 4 461 Kč. Použití půjčené jistiny nebylo nijak doloženo, toto nebylo ani účastníky tvrzeno. Z provedeného dokazování, které je vymezeno charakterem daného civilního řízení jako řízení sporného, tak vyplývá, že je v silách žalované vrátit tuto částku, proto soud rozhodnul o povinnosti ke splacení tohoto dluhu do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v pozdějším znění (dále jen „o. s. ř.“).19. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení již dílem splacené jistiny, úroků z prodlení či poplatků, jak je uvedeno shora. S ohledem na skutečnost, že nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, ze které by tyto nároky vyplývaly, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.20. O náhradě nákladů řízení by rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že by přiznal žalované, jež byla v řízení převážně procesně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení. Jelikož jí však žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.