21 C 245/2025-70 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem doručeným soudu dne 19. 5. 2025 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 36 720 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně k odůvodnění uvedla, že její právní předchůdce společnost , právnická osoba, uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě níž byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč. Žalobkyně žádá o zaplacení dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč, navýšenou o smluvení úrok ve výši 6 720 Kč splatný do 7. 1. 2025, a to vše se zákonným úrokem z prodlení od 8. 1. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně.2. Žalovaný u jednání uvedl, že nárokovanou částku uhradil, což prokázal předloženým mobilním telefonem s výpisem z účtu prokazujícím odeslání dvou plateb, a to ze dne , datum, ve výši 40 220 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, na číslo účtu , č. účtu, a ze dne , datum, ve výši 10 600 Kč, s údajem „příjemce N.P. náklady“, též na číslo účtu , č. účtu, s variabilním symbolem , var. symbol, , tedy na číslo účtu a pod variabilním symbolem označeným žalobkyní k úhradě žalované částky a náhrady nákladů řízení.3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč, kdy dle předloženého dodatku č. , hodnota, ze dne , datum, došlo k navýšení úvěru na 30 000 Kč, který byl splatná spolu s částkou 6 720 Kč do 30 dnů.4. Výpisy z účtu č. l. 43-44 bylo prokázáno čerpání daného úvěru žalovaným ve výši 5 000 Kč dne , datum, a ve výši 25 000 Kč dne , datum, , a to na jeho číslo účtu , č. účtu, shodné s validační platbou s jménem a příjmením žalovaného ve výši 1 Kč zaslanou před uzavřením úvěrové smlouvy dle výpisu z č. l. 41, jakož i s číslem účtu žalovaného uvedené v úvěrové smlouvě.5. Z oznámení o postoupení pohledávky a k ní se vztahující smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 12. 12. 2024 bylo prokázáno postoupení žalovaného nároku na žalobkyni a oznámení této skutečnosti žalovanému, kdy se nepodává jiná pohledávka právního předchůdce žalobkyně, která by mohla být takto postoupena.6. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.9. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.11. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.12. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Listinnými důkazy nebylo prokázáno (ani fakticky tvrzeno), že by společnost , právnická osoba, řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by společnost , právnická osoba, provedla lustraci v příslušných registrech s vyhodnocením všech zjištěných výsledků, nebyly přiměřeně doloženy příjmy, ani výdaje žalovaného. Společnost , právnická osoba, zjevně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je proto neplatná.15. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Soud vyšel z toho, žalovanému byla právní předchůdcem žalobkyně poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč, která představovala bezdůvodné obohacení z neplatné smlouvy, kdy nárok na ostatní plnění z důvodu neplatnosti smlouvy nevznikl. Jelikož žalovaný na smlouvu hradil dne 23. 10. 2025 částku 40 220 Kč, nárok žalobkyně zanikl splněním. Soud, který musí vycházet ze skutkového stavu v době rozhodnutí, tak žalobu coby nedůvodnou zcela zamítnul.17. S ohledem na datum platby s téměř měsíční odstupem od konání jednání přitom nebyl shledán důvod k odročení jednání, kdy bylo odpovědností žalobkyně, zastoupené advokátkou, aby včas učinila příslušné procesní kroky.18. O náhradě nákladů řízení by soud rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že by přiznal žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení. Jelikož se však žalovaný vzdal tohoto práva, bylo rozhodnuto, že se žádném z účastníků nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Rozhodnutí o nákladech řízení má přitom konstitutivní povahu, tj. vzniká samotným rozhodnutím, veškerá plnění na ně před jejich pravomocným přiznáním tak mají povahu pouhé zálohy. Pokud tedy žalovaný, jak bylo doloženo u jednání, zaplatil žalobkyni částku ve výši 10 600 Kč na náklady řízení, jedná se o bezdůvodné obohacení, které je žalobkyně povinna vrátit žalovanému zpět.