21 C 274/2025-342 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem doručeným soudu dne 30. 6. 2025 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 38 460 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně žádá o zaplacení dlužné, čerpané jistiny z tohoto úvěru ve výši 20 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 000 Kč vzniklého sazbou ve výši 40 % měsíčně z čerpané jistiny do 7. 1. 2024, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 28 000 Kč od 20. 11. 2023 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně. Dále žalobkyně žádá o zaplacení 10 460 Kč dle článku 4.2 písm. c) dané smlouvy ve výši 0,1 % denně z této dlužné jistiny za dobu od 8. 1. 2024 do 14. 6. 2025.2. Žalovaný se k nařízenému jednání soudu nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů.3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi účastníky došlo dne , datum, k distančnímu uzavření dané smlouvy o spotřebitelském úvěru na částku ve výši 20 000 Kč s úrokovou sazbou 40 % měsíčně.4. Z výpisů z účtu z č. l. 52 – 60 (které jsou čitelnější v elektronické verzi) bylo prokázáno postupné čerpání úvěru žalovaným v celkové ve výši 20 000 Kč v době od , datum, do , datum, .5. Zesplatněním ze dne 4. 1. 2024 došlo ze strany žalobkyně k prohlášení daného úvěru za splatný ke dni 4. 1. 2024.6. Z nesignované či jinak neautorizované a nedatované žádosti o spotřebitelský úvěr z č. l. 190 vyplynulo, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy žít s příbuznými, počet členů jeho domácnosti měl být na třech osobách, které všechny měly mít příjem, měl být bez dokončeného základního vzdělání, měl pracovat jako dělník v Rakousku s měsíčním příjmem 24 244 Kč a měsíčními výdaji 15 000 Kč, není patrné, zda bylo zkoumán počet dětí žalovaného. U žalovaného byla uvedena informace, že není v exekuci, insolvenci, nejsou u něj skutečnosti zakládající důvod pro podání návrhu na insolvenci, aniž je však patrno, jak a vůbec zda byly tyto informace ověřovány, event. k jakému se vztahují datu.7. Z přehledu pohybu na účtu žalovaného z č. l. 21 – 47, z č. l. 63 – 184 a z č. l. 191 – 320 vyplynulo, že žalobkyně měla před poskytnutím daného úvěru data o pohybech na účtu žalovaného za období od , Anonymizováno, do , Anonymizováno, . Z těchto výpisů z účtu je patrno, že žalovaný měl doloženy tvrzený příjem od rakouského zaměstnavatele, který mu byl vyplácen příp. i ve vyšších částkách, ale také, že si dle příjmových položek půjčoval u nebankovních institucí a že se u něj podávalo velice silné podezření na pravidelné provozování hazardu, kdy předložené rozsáhlé výpisy z účtu jsou nápadně, významnou měrou zaplněny právě patrně hazardními operacemi, a to mj. i v době blízké poskytnutí úvěru (viz mnoho desítky položek v , Anonymizováno, , stejně tak v , Anonymizováno, s údajem: „, Anonymizováno, “, , právnická osoba, .“, „, Anonymizováno, “ „, Anonymizováno, “, „, Anonymizováno, “, „, Anonymizováno, “, „, Anonymizováno, “, „, Anonymizováno, “, „, Anonymizováno, “ apod.).8. Ze skenu průkazu pojištěnce a občanského průkazu žalovaného vyplynulo, že žalobkyně takové doklady měla k dispozici.9. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.12. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.14. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.15. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Doklady, které žalobkyně měla k dispozici, tj. zejm. výpisy z bankovního účtu žalovaného, zakládají podezření na neblahý stav jeho finanční situace, významné problémy s hazardem, půjčky od nebankovních institucí. Byla založena obava, že žalovaný svou neútěšnou finanční situaci chce řešit další půjčkou s tím, že je v takové situaci, že je ochoten akceptovat i otřesně nemravné podmínky, kdy byl sjednán úrok 480 % ročně (tj. 40 % měsíčně), který měl dokonce měsíčně přirůstat k jistině. Pokud by žalobkyně chtěla žalovanému řádně poskytnout spotřebitelský úvěr, musela by mít napřed objektivně a přesně podložené veškeré jeho pravidelné výdaje (mj. na bydlení, dopravu, popř. hazard apod.), které by žalovanému umožňovaly při jeho příjmu úvěr splatit, a jeho celkovou situaci. Povinnost posoudit úvěruschopnost je přitom objektivní, věřitel se nesmí spolehnout na informace poskytnuté spotřebitelem o tom, že úvěr splatí, zvláště pak u osoby bez základního vzdělání podezřelé z provozování hazardu. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně zjevně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.18. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.19. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč, tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu 20 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, kdy žalovaný žádnou úhradu nenamítl a z obsahu spisu se nepodává.20. Soud zkoumal splatnost této částky dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, která dle hodnocení soudu vylučuje zpětnou splatnost. Z provedeného dokazování se k době přiměřené možnostem žalovaného vrátit zaplacenou jistinu podává, že disponoval částkou 20 000 Kč. Použití půjčené jistiny nebylo nijak doloženo, toto nebylo ani účastníky tvrzeno. Z provedeného dokazování, které je vymezeno charakterem daného civilního řízení jako řízení sporného, tak vyplývá, že je v silách žalovaného vrátit uvedenou částku, proto mu byla uložena povinnost učinit tak do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).21. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení přirostlých úroků spolu se zákonným úrokem z prodlení a smluvní pokuty, jak je uvedeno shora. S ohledem na skutečnost, že nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, ze které by tyto nároky vyplývaly, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesní úspěch obou účastníků je srovnatelný.