21 C 276/2025-66 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem doručeným soudu dne 23. 6. 2025 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 105 040,24 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že s žalovaným dne , datum, uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně žádá o zaplacení dluhu z této smlouvy, a to o zaplacení čerpané, splatné jistiny ve výši 103 440,24 Kč, poplatku za vymáhání pohledávky ve výši 600 Kč dle odst. 9.1 úvěrových podmínek dle předloženého přehledu, smluvních pokut ve výši 1 000 Kč dle odst. 9.1 úvěrových podmínek dle předloženého přehledu, dále je požadován kapitalizovaný úrok ve výši 17 001,32 Kč za dobu dle předloženého splátkového kalendáře počítaný sazbou 26,28 % ročně a od 21. 3. 2025 do 23. 6. 2025 z částky 103 440,24 Kč, jakož i úrok ve výši 12,75 % z částky 103 440,24 Kč od 24. 6. 2025 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 789,86 Kč počítaná dle předloženého splátkového kalendáře od 15. dne od zesplatnění úvěru, ke kterému došlo 20. 3. 2025, do 23. 6. 2025 v sazbě 12 % ročně, jakož i zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 105 040,24 Kč od 24. 6. 2025 do zaplacení.2. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil, ve věci se nevyjádřil, soud tak rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů.3. Z předložené úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru na částku 30 000 Kč mj. za účelem nákupu herní konzole v částce 14 307 Kč se splátkami 1 430 Kč měsíčně, a to s možností, aby žalobkyně v budoucnu nabídla žalovanému navýšení úvěrového rámce až do částky 500 000 Kč. Úroková sazba činila 26,28 % ročně, RPSN bylo sjednáno ve výši 35,08 %. Žalovaný prohlásil, že je zaměstnancem společnosti , právnická osoba, .4. Z výpisu čerpání z č. 24-25 bylo zjištěno čerpání daného úvěru žalovaným ve výši 147 269,34 Kč (a to coby součet položky „jistina“ a dále položky „CoC jistina“, která dle nerozporovaného vyjádření žalobkyně znamená jistinu „Cash on Card“, tedy jistinu z hotovosti na kartě), jakož i splacení celkem částky 57 137 Kč.5. Z výzvy ze dne 20. 3. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně prohlásila daný úvěr za splatný v důsledku prodlení žalovaného.6. Z karty klienta z č. l. 47 bylo zjištěno, že žalovaný prohlásil před uzavřením dané smlouvy, že jeho čistý měsíční příjem činí 21 000 Kč, čistý měsíční příjem ostatních členů domácnosti 25 000 Kč, nemá děti, bydlí ve vlastním bytě/domě, jeho měsíční výdaje uvedl v částce 10 000 Kč. Žalobkyně provedla k žalovanému lustraci v CEE, CRIBIS, ISIR, JAP_PUJCKA, NRKI, O2_CBL, O2_NCBL, SOLUS a TMOBILE a byla u MVCR ověřena platnost předloženého občanského průkazu žalovaného, kdy z úvěrové zprávy z č. l. 20 – 23 bylo též ověřeno zkoumání absence dluhů žalovaného.7. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.10. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.12. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.13. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádným způsobem zkoumala a prověřila schopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr, neboť neměla ověřen tvrzený příjem žalovaného ve výši 21 000 Kč, ani jeho výdaje, žalovaný toto pouze žalobkyni prohlásil. Jestliže tedy žalobkyně poukazovala na provedenou lustraci žalovaného, ke kterému se nepodávaly jiné dluhy, a na to, že byl proveden propočet předpokládaných částek, toto nebyl dostatečný postup, neboť se stále vycházelo ze zcela nepodložených tvrzení spotřebitele o jeho příjmech a výdajích, kdy základní doložení takových okolností je nutnou výchozí skutečností pro rozumnou úvahu o úvěruschopnosti. Pokud žalobkyně dále tvrdí, že žalovaný po uzavření smlouvy několik let plnil své povinnosti a že tedy úvěruschopný byl, pomíjí, že povinnost ověřovat úvěruschopnost časově předchází uzavření úvěrové smlouvy a čerpání úvěru na základě ní, jakož i to, že úvěrová smlouva byla uzavřena na částku ve výši 30 000 Kč, kdy došlo následně k navýšení úvěru na více jak trojnásobek, aniž je patrno, že by se žalobkyně před navýšením úvěru nově vůbec pokusila o komplexní ověřování úvěruschopnosti žalovaného, jakkoli již mohla vycházet z poznatků o předchozím splácení úvěru. V daném případě proto žalobkyně zjevně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.16. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Jelikož bylo doloženo čerpání daného úvěru ve výši 147 269,34 Kč, na což bylo splaceno 57 137 Kč, přiznal soud žalobkyni toliko rozdíl mezi těmito částkami ve výši 90 132,34 Kč coby bezdůvodné obohacení.18. Soud zkoumal splatnost této částky dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, která dle hodnocení soudu vylučuje zpětnou splatnost. Z provedeného dokazování se k době přiměřené možnostem žalovaného vrátit zaplacenou jistinu podává, že disponoval částkou 90 132,34 Kč. Z provedeného dokazování, které je vymezeno charakterem daného civilního řízení jako řízení sporného, tak vyplývá, že je v silách žalovaného vrátit tuto částku, proto mu byla uložena povinnost zaplatit ji do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v pozdějším znění (dále jen „o. s. ř.“).19. Žalobkyně se dále nad rámec toho domáhala zaplacení již uhrazené jistiny, úroků, úroků z prodlení, smluvní pokuty či poplatků, jak je uvedeno shora. S ohledem na skutečnost, že nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, ze které by tyto nároky vyplývaly, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 136,33 Kč, přičemž tato částka představuje po kapitalizaci příslušenství ke dni rozhodnutí 32,62 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66,31 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 33,69 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 202 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 105 040,