23 C 51/2025-33 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou ze dne , datum, se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 24 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 30. 8. 2024 do zaplacení, neboť žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, dne , datum, smlouvu o úvěru a byl mu poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal, splatit úvěr spolu s úrokem ve výši 4 600 Kč, tento závazek však nesplnil ani zčásti. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla následně postoupena na žalobce, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, .2. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že úvěr si skutečně bral, neboť se v té době dostal do finančních problémů, má však za to, že úvěr alespoň částečně splatil.3. Ze smlouvy o úvěru, výpisu z účtu a ze zprávy , právnická osoba, . vzal soud za prokázané, že mezi společností , právnická osoba, a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva č. , hodnota, , kterou se výše uvedená společnost zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč bezhotovostním převodem na účet č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal splatit úvěr spolu s úrokem ve výši 4 600 Kč do 30 dnů od jeho poskytnutí. Částka 20 000 Kč byla přispána na výše uvedený účet dne , datum, , dle zprávy banky je majitelem tohoto účtu žalovaný a k připsání částky 20 000 Kč na účet žalovaného skutečně došlo. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a ze soupisu postoupených pohledávek vzal soud za prokázané, že společnost , právnická osoba, postoupilo svojí pohledávku za žalovaným z uzavřené úvěrové smlouvy na žalobce. O této skutečnosti byl žalovaným informován dopisem původního věřitele ze dne , datum, .4. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet..7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).9. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru stanovuje pod sankcí neplatnosti úvěrové smlouvy poskytovateli úvěru povinnost před uzavřením úvěrové smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splatit. Z dikce ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni sjednání úvěrové smlouvy vyplývá, že neplatnost úvěrové smlouvy z důvodu porušení povinnosti úvěrujícího prověřit úvěruschopnost úvěrovaného je svojí povahou neplatností absolutní, ke které musí soud v řízení přihlížet vždy, tj. i tehdy, zůstane-li úvěrovaný nečinný a neplatnost právního jednání v řízení sám nenamítne.10. V projednávaném případě žalobce neoznačil žádné důkazy prokazující, že by jeho právní předchůdce před uzavřením úvěrové smlouvy jakkoliv zkoumal schopnost žalovaného úvěr splatit. Na uzavřenou úvěrovou smlouvu je proto třeba hledět jako na neplatné právní jednání pro rozpor s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatná je úvěrová smlouva jako celek, tedy včetně svých ujednáních o úroku z úvěru či sjednaných poplatcích. Plnil-li přesto původní věřitel na základě úvěrové smlouvy žalovanému částku 20 000 Kč, představuje takové plnění bezdůvodné obohacení, na jehož vydání má žalobce jakožto právní nástupce původního věřitele nárok podle zásad pro vypořádání bezdůvodného obohacení. Tvrdil-li následně žalovaný, že část úvěru splatil, bylo na něm, aby v řízení upřesnil, kolik již žalobci či jeho právnímu předchůdci z poskytnuté částky 20 000 Kč vrátil a existenci takových splátek a jejich výši v řízení spolehlivě prokázal. Žalovaný však přes poskytnuté poučení a výzvu soudu existenci tvrzených splátek v řízení nijak nedoložil.11. Soud proto podané žalobě vyhověl co do částky 20 000 Kč, kterou s poukazem ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru umožnil žalovanému splatit přiměřenými splátkami.12. Ve zbytku soud žalobu zamítnul, neboť z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy nemá žalobce nárok na sjednaný úrok z úvěru. Pokud se týká požadovaného úroku z prodlení, tak prodlení žalovaného dosud nenastalo, a to s poukazem na znění ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěry Nejvyššího soudu přijaté v jeho rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/202113. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobce byl ve věci úspěšný jen částečně a má proto nárok jen na poměrnou část nákladů řízení odpovídajících rozdílů mezi jeho úspěchem a neúspěchem v řízení, tj. 62,6 % vzniklých nákladů řízení. Náklady řízení žalobce sestávají z odměny za právní zastoupení dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) po 400 Kč za úkon, z paušální náhrady hotových výdajů právního zástupce žalobce za tyto tři úkony dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu po 100 Kč za úkon, ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 984 Kč a z 21 % DPH ve výši 315 Kč. Celkem tak náklady řízení činí 2 799 Kč. 62,6% vzniklých nákladů řízení se proto po zaokrouhlení rovná částce 1 752,20 Kč.14. K aplikaci ustanovení § 14b advokátního tarifu při rozhodování o náhradě nákladů řízení přistoupil soud proto, že soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce u soudu podává opakovaně žaloby, ve kterých se domáhá zaplacení dlužných úvěrů eventuálně vydání bezdůvodného obohacení v případě neplatnosti úvěrové smlouvy, kteréžto nároky na něj byly postoupeny od různých poskytovatelů úvěrů, přičemž jednotlivé žaloby obsahují shodná skutková tvrzení, liší se jen označením osoby žalované, výši uplatněného nároku a identifikačními údaji k (neuzavřené) úvěrové smlouvě, návrh je tak žalobcem podáván na ustáleném vzoru.