4 C 225/2025-68 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem ze dne 5. 6. 2025 domáhal se žalobce zaplacení částky 18.115,99 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 8.407,33 Kč od 16. 1. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně a dále zaplacení částky 131,81 Kč. Pohledávka vznikla na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne , datum, distančním způsobem na adrese www.flexifin.cz. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 18.300 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobci poplatek za poskytnutí úvěru. V žalobě pak žalobce obecně popsal, jakým způsobem zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Postupoval pak podle interní metodiky schválené ČNB a zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Nahlížel také do dostupných databází umožňujících posouzení úvěruschopnost dlužníka, případně žalobce vycházel z žalovaným předložených výpisů z účtů a výplatních pásek prokazující jeho pravidelný příjem a žalobcem ověřená výše čistého měsíčního příjmu činila 29.047 Kč, která umožňovala bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalovanému. Úvěr byl žalovanému vyplacen na účet , č. účtu, prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobce, a to jednou platbou dne , datum, , ve výši celkem 8.000 Kč. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil službu „Presto“ za poplatek 165 Kč, službu „Klidné spaní“ za poplatek 65,88 Kč a informační SMS servis za poplatek 17,28 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných splátek, žalobce smlouvu vypověděl k 15. 1. 2025, kdy se tak žalovaný dostal do prodlení s úhradou celého úvěru. Ke dni podání žaloby měl žalovaný nesplacenou pohledávku 18.115,99 Kč sestávající z jistiny 7.999,97 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 159,20 Kč (tj. dle smlouvy 1,99 % z vyplacené tranše), smluvního úroku 9.708,66 Kč (tj. 1,02 % denně z nesplacené části jistiny), poplatku za službu „Presto“ 165 Kč (kterou si při sjednávání smlouvy žalovaný zvolil v původní výši 165 Kč), poplatku za službu „Klidné spaní“ 65,88 Kč (tj. ve smluvně zvolené výši), poplatku za službu „Informační SMS servis“ 17,28 Kč (tj. ve smluvně zvolené výši). Žalobce je dále oprávněn v souladu s článkem VIII. odst. 1 smlouvy požadovat v případě prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu, smluvní pokutu pak žalobce počítá za prvních 90 dnů, od 17. 10. 2024 do 15. 1. 2025. žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu dne 21. 5. 2025.2. Žalovanému byl návrh na zahájení řízení doručen na adresu jeho trvalého pobytu spolu s předvoláním k jednání na den 10. 11. 2025, a to uložením u pošty dne 24. 9. 2025, s účinky doručení uplynutím deseti dnů od uložení fikcí ve smyslu § 49 odst. 4 o. s. ř., a poté rovněž vyvěšením na úřední desce soudu. Žalovaný se k jednání nedostavil, ve věci se nevyjádřil.3. Z předložené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru čerpáním soud zjistil, že mezi účastníky byla na dálku dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z níž plyne, že žalovanému byl poskytnut úvěr až do výše 18.300 Kč, dlužník si v rámci volitelných služeb zvolil službu „Presto“ za 165 Kč měsíčně za expresní vyplacení každé tranše, službu „Klidné spaní“ za možnost odkladu splátek o 60 dní za 65,88 Kč měsíčně, poplatek za „Informační SMS servis“ ve výši 0,96 Kč denně, poplatek za sjednání úvěru představoval 1,99 % z čerpané částky. Součástí smlouvy je i sazebník a všeobecné obchodní podmínky. Dle předžalobní výzvy byl žalovaný dne 21. 5. 2025 vyzván k úhradě dlužné částky.4. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že žalobce vyplatil žalovanému na jeho účet uvedený v předmětné smlouvě 8.000 Kč, bylo tedy prokázáno čerpání úvěru.5. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 (občanský zákoník) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.6. Podle § 86 zákona číslo 257/2016, o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelské úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytoval poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Z listinných důkazů předložených žalobcem nebylo prokázáno, že by žalobce řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Žalobce předložil listinu nazvanou „výpis o posouzení úvěruschopnosti“, kde uvádí výši ověřeného předloženého příjmu 29.047 Kč, uvedena výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem 10.945 Kč, počet členů domácnosti 1, nejsou tvrzeny výdaje, ani jiné závazky interní či externí. Jiné posouzení úvěruschopnosti nebylo předloženo.9. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel nesmí bez dalšího se spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě je patrné, že žalobce neposoudil řádným způsobem úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. Žalovaný má tvrzeně ověřený čistý příjem ve výši 29.047 Kč, přičemž výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem činí pouze 10.945 Kč, tedy třetinovou výši žalobcem ověřeného příjmu, nejsou tvrzeny výdaje, pouze je v žalobě uvedeno, že žalobce před poskytnutím úvěru shromáždil a zkontroloval informace a provedl posouzení úvěruschopnosti dle interní metodiky schválené ČNB, není zřejmé, jakým způsobem hodnotil výdaje žalovaného, a rovněž uvedl, ale již nedoložil zkoumání v registru NRKI/BRKI či evidenci exekucí, není tak zřejmé, jakým způsobem žalobce úvěruschopnost žalovaného zkoumal a jak se se zjištěními vypořádal, včetně zohlednění skutečnosti, známé soudu z jeho interní činnosti, že za žalovaným jsou vedeny exekuce za nesplacené úvěry u nebankovních společností, kdy uvedené muselo být z registru NRKI/BRKI zřejmé.10. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co po právu měl plnit sám.11. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka 8.000 Kč. Žalovaný na tuto částku nezaplatil ničeho, je proto povinen vydat bezdůvodné obohacení ve výši 8.000 Kč žalobci. Ve zbytku byl pak návrh coby nedůvodný zamítnut, neboť žalobce porušil zákonnou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Z textu ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele, dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobce má tedy nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků. Soud žalovanému rozsudkem stanovil dobu splatnosti, teprve po jejím marném uplynutí se žalovaný dostane do prodlení (§ 1968 o. z.).12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 1 o. s. ř., podle výsledku řízení byl ve věci z větší míry úspěšný žalovaný, kterému v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly, proto o nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.