12 C 252/2025-70 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 25. 2. 2025 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky v úhrnné výši 34.591,86 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, s žalovanou uzavřel dvě smlouvy o úvěru. Dne , datum, byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalované byla poskytnuta částka 15.000 Kč, dále pak dne , datum, byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalované poskytnuta částka 10.000 Kč. Podle věřitele nedošlo k řádné úhradě všech pohledávek ze strany žalované, a proto byly úvěry zesplatněny a žalovaná vyzvána k úhradě dlužných částek. Z dokladů soudu doložených bylo zjištěno, že žalované na první pohledávku (15.000 Kč) uhradila celkem 17.308 Kč, na druhou pohledávku (10.000 Kč) pak uhradila 10.200 Kč.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě ní předložených důkazů.3. Z předložených smluv soud zjistil, že mezi účastníky byly uzavřeny dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru. První smlouva byla uzavřena dne , datum, , z obsahu plyne, že žalované byla poskytnuta hotovost ve výši 15.000 Kč, což potvrdila svým podpisem smlouvy. Druhá smlouva byla uzavřena dne , datum, na částku 10.000 Kč.4. Z doplnění žaloby bylo zjištěno, že věřitel vycházel při sjednávání úvěrů ze skutečnosti, že žalovaná je zaměstnána na dobu určitou do , datum, , výše příjmů činí od 14.164 Kč do 15.217 Kč, výše výdajů od 9.250 do 10.808 Kč. Věřiteli byla předložena pracovní smlouva a výplatní pásky. Dlužno říci, že nijak nebyly doloženy výdaje na bydlení, počet osob v domácnosti.5. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.8. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.10. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.11. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by poskytovatel úvěru řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce provedl jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalované v příslušných registrech, nebyly doloženy výdaje žalované. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru neposoudil řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.14. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Je nesporné, že žalované byla poskytnuta částka v prvém případě 15.000 Kč, na kterou splatila 17.308 Kč. V druhém případě pak obdržela žalovaná částku 10.000 Kč, na kterou splatila 10.200 Kč. Je tedy zřejmé, že na předmětné pohledávky již nic nedluží. Proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení byla úspěšná žalovaná. Vzhledem k tomu, že žalované žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že jí nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.