4 C 349/2025-41 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem ze dne 6. 11. 2025 domáhal se žalobce zaplacení částky 25.238,26 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 12.867,35 Kč od 30. 4. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně a částky 53,18 Kč. Pohledávka vznikla na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne , datum, distančním způsobem na adrese www.flexifin.cz. Žalobce se zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 14.700 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobci poplatek za poskytnutí úvěru. V žalobě pak žalobce obecně popsal, jakým způsobem zkoumal úvěruschopnost žalované. Postupoval pak podle interní metodiky schválené ČNB a zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Nahlížel také do dostupných databází umožňujících posouzení úvěruschopnost dlužníka, případně žalobce vycházel z žalovanou předložených výpisů z účtů a výplatních pásek prokazující jeho pravidelný příjem a žalobcem ověřená výše čistého měsíčního příjmu činila 9.722 Kč, která umožňovala bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalované. Úvěr byl žalované vyplacen na účet , č. účtu, prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobce, a to jednou v celkové částce 12.005 Kč, platbami: dne 14. 10. 2025 v částce 2.000 Kč, dne 13. 10. 2024 v částce 3.000 Kč, dne 14. 10. 2024 v částce 480 Kč, dne 26. 11. 2024 v částce 4.000 Kč, dne 14. 10. 2024 v částce 20 Kč, dne 26. 11. 2024, Anonymizováno, v částce 1.500 Kč, dne 28. 11. 2024 v částce 1.005 Kč. Žalovaná si při sjednávání smlouvy zvolila službu „Presto“ za poplatek 825 Kč a službu informační SMS servis za poplatek 48,96 Kč. Žalovaná celkem splatila na jistinu částku 57,76 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných splátek, žalobce smlouvu vypověděl k 29. 4. 2025, kdy se tak žalovaná dostala do prodlení s úhradou celého úvěru. Ke dni podání žaloby měla žalovaná nesplacenou pohledávku 25.238,26 Kč sestávající z jistiny 11.947,24 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 206,41 Kč (tj. dle smlouvy 1,99 % z vyplacené tranše), smluvního úroku 12.370,91 Kč (tj. 1,07 % denně z nesplacené části jistiny, poplatku za službu „Presto“ 713,70 Kč (tj. ve smluvně zvolené výši). Žalobce byl dále oprávněn v souladu s čl. VIII. odst. 1 smlouvy požadovat v případě prodlení žalované smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky v prodlení, žalobce požaduje smluvní pokutu 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru za 90 dní v období od 19. 2. 2025 do 20. 5. 2025. Žalobce zaslal žalované předžalobní výzvu dne 17. 10. 2025.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavila, soud proto ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě žalobcem předložených listinných důkazů.3. Z předložené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru čerpáním soud zjistil, že mezi účastníky byla na dálku dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z níž plyne, že žalované byl poskytnut úvěr až do výše 14.700 Kč, dlužník si v rámci volitelných služeb zvolil službu „Presto“ ve výši 165 Kč za expresní vyplacení každé tranše, poplatek za sjednání úvěru představoval 1,99 % z čerpané částky. Součástí smlouvy je i sazebník a všeobecné obchodní podmínky. Dle předžalobní výzvy byla žalovaná dne 8. 10. 2025, podané 10. 10. 2025 vyzvána k úhradě dlužné částky.4. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že žalobce vyplatil žalované na její účet uvedený v předmětné smlouvě dne , datum, v částce 2.000 Kč, dne 13. 10. 2024 v částce 3.000 Kč, dne 14. 10. 2024 v částce 480 Kč, dne 26. 11. 2024 v částce 4.000 Kč, dne 14. 10. 2024 v částce 20 Kč, dne 26. 11. 2024 v částce 1.500 Kč, dne 28. 11. 2024 v částce 1.005 Kč, celkem částku 12.005 Kč, bylo tedy prokázáno čerpání úvěru.5. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 (občanský zákoník) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.6. Podle § 86 zákona číslo 257/2016, o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelské úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytoval poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Z listinných důkazů předložených žalobcem nebylo prokázáno, že by žalobce řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Žalobce předložil listinu nazvanou „výpis o posouzení úvěruschopnosti“, kde uvádí výši ověřeného předloženého příjmu 9.722 Kč, uvedena výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem 10.000 Kč, počet členů domácnosti 5 a více, z toho s příjmem 5 a více, jsou tvrzeny pravidelné měsíční výdaje 2.000 Kč, jsou vypočítané pouze minimální výdaje 4.857 Kč, rezerva 650 Kč a disponibilní příjem 4.800 Kč. Jiné posouzení úvěruschopnosti nebylo předloženo.9. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel nesmí bez dalšího se spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě je patrné, že žalobce neposoudil řádným způsobem úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. Žalovaná má tvrzeně ověřený čistý příjem ve výši 9.722 Kč, tj. hluboko pod minimální mzdou, jsou tvrzeny výdaje v zjevně podhodnocené výši 2.000 Kč, nejsou tvrzeny případné půjčky, pouze je v žalobě uvedeno, že žalobce před poskytnutím úvěru shromáždil a zkontroloval informace a provedl posouzení úvěruschopnosti dle interní metodiky schválené ČNB, není tak zřejmé, jakým způsobem hodnotil výdaje žalované, a rovněž uvedl, ale již nedoložil zkoumání v registru NRKI/BRKI či evidenci exekucí, není tak zřejmé, jakým způsobem žalobce úvěruschopnost žalované zkoumal a jak se se zjištěními vypořádal.10. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co po právu měl plnit sám.11. Je nesporné, že žalované byla poskytnuta částka 12.005 Kč. Žalovaná na tuto částku zaplatila pouze 57,76 Kč, je proto povinna vydat bezdůvodné obohacení ve výši 11.947,24 Kč žalobci. Ve zbytku byl pak návrh coby nedůvodný zamítnut, neboť žalobce porušil zákonnou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované. Z textu ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele, dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobce má tedy nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků. Soud žalované rozsudkem stanovil dobu splatnosti, teprve po jejím marném uplynutí se žalovaná dostane do prodlení (§ 1968 o. z.).12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 1 o. s. ř., podle výsledku řízení byla ve věci z větší míry úspěšná žalovaná, které v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly, proto o nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.