8 C 262/2018 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobci 56 700 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce poskytl v souladu s ust. § 16 z. č. 82/1998 Sb. odškodnění manželům [příjmení] za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou správního řízení, vzniklou ve spojitosti s řízením o určení existence veřejně přístupné účelové komunikace na pozemku p. [číslo] v k.ú. [obec], vedeném u žalovaných. Žalobce posoudil nárok žadatelů v souladu se zákonem č. 82/1998 Sb. a uznal jej důvodným, dospěl k závěru, že ve správním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. z. č. 82/1998 Sb. Zadostiučinění bylo poskytnuto v penězích, v souladu s ust. § 31a z. č. 82/1998 Sb. a Stanoviska NS ČR sp.zn. Cpjn 206/2010. Žalobce nesouhlasil s požadovanou částkou 300 000 Kč a sám nárok zhodnotil. Částku odpovídající zadostiučinění žalobce zvýšil o 20 % s ohledem na postup správních orgánů, neboť k trvání řízení přispěly. S ohledem na složitost věci zejména po skutkové stránce částku snížil o 40 %, z důvodu menšího významu předmětu pro žadatele učinil žalobce další snížení o 20 %. Žalobce dále základní částku snížil s ohledem na sdílenou újmu žadatelů o 25 %. Částka ve výši celkem 56 700 Kč byla žadatelům poukázána [datum]. V žalobě žalobce rozvedl důvody pochybení jednotlivých žalovaných a dospěl k závěru, že žalovaný 1 [územní celek] se na nepřiměřené délce řízení podílel z 13 %, žalovaný 2 [územní celek] na [anonymizováno] z 30 % a žalovaný 3 [název žalované] z 57 % a v návaznosti na to požadoval úhradu v žalované výši po jednotlivých žalovaných. Jednotlivé žalované vyzval k úhradě a lhůtu k úhradě regresního nároku stanovil na 15 dní, od jejího uplynutí pak odvozuje nárok na úroky z prodlení s tím, že žalovanému 1 byla uvedená výzva doručena dne [datum], žalovanému 2 dne [datum] a žalovanému 3 dne [datum]. 2. Žalovaní s žalobou nesouhlasili, uvedli, že sám žalobce vedl marné řízení, když rozhodnutím z [datum] zrušil své Rozhodnutí 8 z [datum], žalovaní nedostali možnost se před rozhodnutím o odškodnění možnost vyjádřit, žalobce neměl automaticky přiznávat náhradu, u soudu by žadatelé nemuseli uspět. Jednalo se o obtížné řízení, provázené značnou aktivitou účastníků, pro řízení bylo znění zákona nedostatečné, judikatura správních soudů se měnila. Mezi účastníky správního řízení byla vedena celkem dvě řízení, předchozí bylo již rozhodnuto, toto se týkalo jen méně významného pozemku, jehož hodnota ani nekoresponduje s výši odškodnění. Žalovaný 1 [územní celek] zdůrazňoval, že jde o malý úřad, kde je neuvolněný starosta, nemá personální zázemí, opakovaně žádali o odnětí věci. Žalovaný 3 [název žalované] uváděl, že rozhodoval až v odvolacím řízení, mohl si tedy pouze omezeně opatřovat důkazy. Jím způsobený průtah se týkal jen procesního rozhodnutí, navíc v daném období rozhodoval Nejvyšší správní soud. Žalovaný 2 [územní celek] na [anonymizováno] zdůrazňoval, že se jednalo o řízení obtížné, není pravdou že byly opakovaně rušeny rozhodnutí žalovaného 2, když zrušeno bylo toliko jediné rozhodnutí ze dne [datum]. 3. Mezi účastníky nebyl spor ohledně průběhu předmětného správního řízení včetně dat rozhodování, dat předkládání spisu, doby rozhodování soudem tak, jak je zachyceno a popsáno ve vyjádření žalobce k žádosti o náhradu škody a nemajetkové újmy ze dne 8.9.2017, založené na č.l. 96 až 99 spisu, na něž soud pro stručnost odkazuje. Sporné bylo, zda poškozeným vznikla újma, která měla být nahrazena, a zda jsou žalovaní odpovědni za způsobenou škodu podle ust. § 16 až 18 z. č. 82/1998 Sb. 4. Soud provedl dokazování listinami, a to podstatnými částmi správního spisu, rozhodnutími žalobce, výdajovým pokladním dokladem, žádostí o odškodnění, vyjádření žalobce k žádosti o náhradu škody a nemajetkové újmy ze dne 8. 9. 2017, uplatněními regresního nároku včetně doručenek, žádostmi o zaslání stanoviska a stručnými vyjádřeními k nim žalovaných 2 a 3, z nichž byl zjištěn následující skutkový stav: 5. Správní řízení trvalo celkem 6 let, 4 měsíce a 24 dnů, návrh na určení existence veřejně přístupné účelové komunikace podalo [anonymizováno] družstvo [obec] dne [datum], návrhu vyhověl žalovaný 1 [územní celek] dne [datum], kdy vydal rozhodnutí č. j. 92/2010, dne 27.9.2010 předal spis žalovanému 3 [anonymizováno] [obec], který toto rozhodnutí potvrdil dne 1. 11. 2010 rozhodnutím [číslo jednací]. Po přezkumném řízení vedeném u žalobce vydal dne [datum] žalovaný 3 [název žalované] rozhodnutí o odvolání [číslo jednací], kterým změnil část výroku rozhodnutí žalovaného 1 a zbylou část výroku potvrdil. Poškození následně podali správní žalobu, dne 18. 1. 2013 Krajský soud v Brně rozsudkem č. j. 30 A 61/2011-79 rozhodnutí žalovaného 3 [anonymizováno] [obec] zrušil a věc mu vrátil k novému projednání, kasační stížnost [anonymizováno] družstva [obec] proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu č.j. 7 As 9/2013. Zemědělské družstvo [obec] žádalo o přerušení odvolacího řízení žalovaného 3 [anonymizováno] [obec], který řízení přerušil usnesením ze dne 15.5.2013 [číslo jednací], dne 28. 5. 2013 obdržel žalovaný 3 [název žalované] odvolání žadatelů proti usnesení o přerušení, které předložil podle ust. § 88 správního řádu dne [datum] žalobci. Dne [datum] rozhodl žalovaný 3 [název žalované] o odnětí věci žalovanému 1 Obci [obec] a přikázání žalovanému 2 [anonymizováno] [obec], kdy o odnětí požádal žalovaný 1 [územní celek] dne [datum]. Žalovaný 2 [územní celek] na [anonymizováno] vydal dne [datum] sdělení o pokračování v řízení a dne 14. 5. 2014 rozhodnutí č.j. [spisová značka] ve kterém deklaroval, že na se na pozemku se nachází veřejně přístupná účelová komunikace. Žalovaný 3 [název žalované] rozhodnutí žalovaného 2 potvrdil dne 16. 7. 2014 rozhodnutím [číslo jednací]. Proti tomuto rozhodnutí byla opět podána správní žaloba, Krajský soud v Brně ji shledal důvodnou a rozsudkem č. j. 30 A 66/2014-109 ze dne 28. 4. 2016 rozhodnutí žalovaného 3 zrušil a věc mu k dalšímu řízení. Dne [datum] vydal žalovaný 3 [název žalované] rozhodnutí [číslo jednací] o odvolání proti rozhodnutí žalovaného 2 ze dne [datum], kde rozhodl, se ruší a věc se vrací žalovanému 2 k novému projednání. Dne [datum] vydal žalovaný 2 [územní celek] [anonymizováno] na [anonymizováno] rozhodnutí č.j. [spisová značka], kde deklaroval, že se na pozemku nenachází veřejně přístupná účelová komunikace. Odvolání [anonymizováno] družstva [obec] odvolání bylo zamítnuto dne [datum] rozhodnutím žalovaného 3 [anonymizováno] [obec] [číslo jednací]. Rozhodnutí žalovaného 2 [územní celek] na [anonymizováno] ze dne [datum] nabylo právní moci dne [datum]. 6. V rozsudku Krajského soudu v Brně sp.zn. 30 A 61/2011 (první rozhodování soudu o žalobě) je mimo jiné uvedeno, že účelové komunikace vznikají mnohdy živelně, dlouhodobým užíváním a k jejich platnému vzniku není třeba vydání konstitutivního správního rozhodnutí. V praxi je proto vydáváno příp. pouze deklaratorní správní rozhodnutí silničního správního úřadu, kterým se autoritativně určuje existence či neexistence určité účelové komunikace. V případě existence účelové komunikace pak takové rozhodnutí působí s účinky ex tunc (od tehdy), přičemž k jeho vydání je zapotřebí naplnění jednotlivých znaků každé účelové komunikace, jimiž jsou: 1. stálost a zřetelnost (v terénu) cesty určené k užití silničními a jinými vozidly, chodci; 2. plnění účelu účelové komunikace, tzn., že slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků; 3. souhlas vlastníka s užíváním cesty neomezeným okruhem osob (veřejností); 4. nutná komunikační potřeba. První dva znaky lze dovodit ze zákona o pozemních komunikacích (§ 2 odst. 1 a § 7 odst. 1), další dva pak z judikatury (srov. zejm. nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. II. ÚS 268/06, publ. pod č. 2, sv. 48 Sb. n. u. US, str. 9, dostupný též z http://nalus.usoud.cz, či rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 5 As 27/2009 – 66, publ. pod č. 2012 /2010 Sb. NSS, a ze dne 22. 12. 2009, č. j. 1 As 76/2009 – 60, publ. pod č. 2028 /2010 Sb. NSS, oba dostupné též z www.nssoud.cz). Silniční správní úřad nerozlišoval mezi souhlasem předchozího vlastníka s užíváním komunikace nejen [anonymizováno] družstvem [obec], ale i širokou veřejností, což nebylo prokázáno. S ohledem na vše shora uvedené lze shrnout, že veřejně přístupnou účelovou komunikací je pouze taková cesta, která vznikla a byla veřejností užívána se souhlasem vlastníka, příp. jeho právního předchůdce. To však v projednávaném případě nebylo prokázáno, protože prohlášení J. H., jakožto předchozího vlastníka pozemku, na kterém se nachází předmětná komunikace, dokládá souhlas s užíváním této komunikace ze strany [anonymizováno] družstva [obec], příp. dalších subjektů, nikoli ze strany široké veřejnos