11 C 57/2026-31 – Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne , datum, doplněného k výzvě soudu podáním ze dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o poskytnutí revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě níž se zavázala žalovanému poskytnout úvěr až do výše úvěrového rámce , částka, a žalovaný se zavázal úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,18 % z výše úvěrového rámce. Žalovaný celkem načerpal úvěr ve výši , částka, , přičemž uhradil částku pouze ve výši , částka, , žalobkyně tak úvěr zesplatnila ke dni , datum, a vyzvala žalovaného k úhradě celého zůstatku úvěru. Žalovaný neuhradil částku , částka, sestávající z jistiny ve výši , částka, , poplatků za pojištění ve výši , částka, , nákladů na vymáhání ve výši , částka, a smluvních pokut ve výši , částka, . Žalobkyně dále požaduje příslušenství, a to kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , úrok ve výši 12 % ročně z částky , částka, ode dne , datum, do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky , částka, ode dne , datum, do zaplacení. Žalovaný na žalovanou částku žalobkyni ničeho neuhradil ani přes zaslanou předžalobní výzvu.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, proti tvrzením uvedeným v žalobě nijak nebrojil.3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již při podání návrhu a žalovaný se na výzvu soudu k vyjádření k tomuto postupu s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. nevyjádřil). Proto soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání., právnická osoba, rámci dokazování soud provedl důkazy následujícími listinami, z nichž zjistil následující skutečnosti:5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, a úvěrových podmínek soud zjistil, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr až do výše , částka, , přičemž úvěrový rámec mohl být během trvání smlouvy navýšen. Úrok byl sjednán ve výši 25,90 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splácet minimálními měsíčními splátkami ve výši 3,182 % z úvěrového rámce, vždy k 20. dni v měsíci. Ve smlouvě bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet s měsíční úhradou ve výši 8,9 % minimální splátky úvěru. Pro případ prodlení se zaplacením splátky byly sjednány náklady spojené s upomínáním ve výši , částka, za měsíc vymáhání a smluvní pokuta ve výši , částka, . Z karty klienta, úvěrové zprávy a ověření bonity soud zjistil, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z následujících údajů – žalovaný je vdovec, nemá děti, pobírá starobní důchod ve výši , částka, , měsíční výdaje domácnosti činí , částka, , a dále provedla lustraci žalovaného v příslušných registrech, z nichž zjistila, že žalovaný splácel i jiné úvěry. Žalovaný žádal o poskytnutí dalších 5 úvěrů, které byly buď odmítnuty nebo žádosti sám odvolal. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil způsob čerpání a splácení úvěru, jeho zesplatnění ke dni , datum, s tím, že načerpaná jistina činila , částka, , dlužná jistina , částka, , poplatky za pojištění , částka, , náklady na vymáhání , částka, a smluvní pokuta , částka, . Žalovaný uhradil celkem , částka, . Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne , datum, a poštovního podacího archu ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne , datum, a souvisejícího poštovního podacího archu soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval před podáním žaloby žalovaného k úhradě jeho dluhu.6. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázaný skutkový stav, a to že žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne , datum, smlouvu, na základě níž byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr, který žalovaný čerpal až do výše , částka, . Žalobkyně žalovanému úvěr poskytla, ačkoliv řádně neověřila žalovaným tvrzené výdaje a vůbec se nezabývala formou bydlení žalovaného. Bylo jí známo, že žalovaný splácel dříve poskytnuté úvěry, a další, o které žádal, byly odmítnuty nebo jeho žádost byla odvolána. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, splatil pouze , částka, , žalobkyně jej proto zesplatnila a vyzvala ho k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou ze dne , datum, .7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. Mezi žalobkyní a žalovaným měla být dle tvrzení žalobkyně uzavřena smlouva o úvěru. Žalovaný porušil smluvní podmínky, když poskytnutý úvěr nehradil řádně a včas. Soud nicméně dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná ve smyslu ust. § 580 o. z., neboť žalobkyně řádně nezkoumala, respektive chybně vyhodnotila, před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalovaného a z informací k žalovanému v interních a externích registrech, aniž by jakkoliv ověřila výdaje žalovaného (z výpisů z účtu, plateb SIPO apod.). Žalobkyně se nezabývala formou bydlení žalovaného a skutečnými náklady na bydlení. Bylo jí známo, že žalovaný splácí jiné úvěry, a některé z jeho novějších žádostí o úvěr byly odmítnuty. O to více měla trvat na doložení výdajů žalovaného, který tvrdil, že jeho majetkové poměry poskytnutí úvěru umožňují. Za dané situace nelze než dospět k závěru, že žalobkyně řádně úvěruschopnost žalovaného způsobem odpovídajícím § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nezkoumala. Soud proto posoudil žalobkyní předloženou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou dle § 86 odst. 1 ve spojení s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru s sebou nese na straně žalovaného podle § 87 odst. 1 věty t