14 C 296/2025-20 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 87 500 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne , datum, , uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou na základě žádosti žalované uskutečněné prostřednictvím webových stránek žalobkyně www., Anonymizováno, .cz. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované dne , datum, bezhotovostní úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr spolu se sjednaným poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 35 000 Kč splatit formou splátek do dne , datum, . Žalovaná však úvěr řádně a včas nesplácela, když se dostala do prodlení s úhradou pěti splátek, v důsledku čehož žalobkyně vyúčtovala smluvní pokutu ve výši 2 500 Kč (tj. 5 x 500 Kč). Žalobkyně se tedy po žalované domáhá zaplacení částky 87 500 Kč (sestávající z nesplacené jistiny ve výši 50 000 Kč, poplatku za čerpání úvěru ve výši 35 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč) včetně zákonných úroků z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 87 500 Kč od 23. 6. 2025 do zaplacení. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradou dlužné částky, žalovaná však žalobkyni ničeho neuhradila.2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Uvedla, že se opakovaně snažila situaci s žalobkyní aktivně řešit a z důvodu finanční tísně žádala o splátkový kalendář. Žalobkyně však žalované možnost úhrady dluhu ve splátkách neposkytla a jednání ze strany pověřené osoby žalobkyně označila žalovaná za velmi nevhodné.3. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž byli řádně předvoláni účastníci řízení. Žalobkyně se z jednání omluvila, přičemž zároveň sdělila, že je ochotna jednat o smírném vyřešení věci v případě, že žalovaná navrhne konkrétní výši měsíčních splátek v rozumné výši. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, proto soud jednal v nepřítomnosti účastníků řízení.4. V rámci dokazování soud provedl důkazy následujícími listinami, z nichž zjistil následující skutečnosti: Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , potvrzení o provedené platbě a z údajů žalované soud zjistil, že žalobkyně poskytla dne , datum, žalované bezhotovostní podnikatelský úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaná se jej zavázala žalobkyni uhradit spolu se sjednaným poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 35 000 Kč formou pěti splátek do , datum, ; pro případ prodlení s úhradou splátek byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč za každou prodlení s úhradou jakékoliv splátky. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, včetně potvrzení o podání doporučené zásilky soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradou dlužné částky.5. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žalovaná, byť formálně vystupovala jako podnikatel, se reálně nacházela v postavení spotřebitele, a proto aplikoval principy vyplývající ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zejména zásadu ochrany slabší smluvní strany a zákaz ujednání odporujících dobrým mravům. Přestože žalovaná uzavřela úvěr jako osoba podnikající (vystupující pod svým identifikačním číslem), soud se zabýval skutečnou povahou právního vztahu, nikoli pouze jeho formálním označením, přičemž z obsahu smlouvy, výše poskytnutého úvěru, jeho účelu i z celkového nastavení smluvních podmínek dospěl k závěru, že se jedná o vztah, který se svými znaky přibližuje spotřebitelskému úvěru. Žalovaná tedy nevystupovala jako profesionální podnikatel s odpovídajícím ekonomickým zázemím a vyjednávací silou, nýbrž jako slabší smluvní strana, která smlouvu uzavřela na základě předem připravených podmínek žalobkyně, bez reálné možnosti jejich ovlivnění. Soud tedy nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky posoudil podle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť uzavřená smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. je ve smyslu § 580 o. z. absolutně neplatná, a to zejména s ohledem na její rozpor s dobrými mravy, jež soud spatřuje ve sjednané výši poplatku za poskytnutí úvěru. Sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru představuje 70 % jistiny úvěru, tudíž je v extrémním nepoměru k výši poskytnutého úvěru a vede k neodůvodněnému a nepřiměřenému zatížení slabší smluvní strany. Mezi stranami bylo ovšem nesporné, že žalobkyně zaslala žalované na účet částku 50 000 Kč a žalovaná žalobkyni na jistinu ničeho neuhradila. Žalovaná opakovaně navrhovala žalobkyni úhradu dlužné částky ve splátkách, s čímž žalobkyně v rámci své reakce na vyjádření žalované souhlasila, byť nebyla specifikována konkrétní výše splátek. Soud tedy rozhodl tak, že uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 50 000 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 000 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, a to vše pod ztrátou výhody splátek (výrok I. tohoto rozsudku). Splátku ve výši 5 000 Kč měsíčně soud považuje, s ohledem na výši dluhu, za zcela přiměřenou. Zároveň soud výrokem II. tohoto rozsudku žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl, neboť ztráta zisku žalobkyně v podobě poplatku za poskytnutí úvěru je faktickým důsledkem neplatnosti úvěrové smlouvy zapříčiněné rozporem smlouvy s dobrými mravy; obdobně žalobkyni nepřísluší nárok na zákonné úroky z prodlení, neboť v tuto chvíli není žalovaná v prodlení ve smyslu § 1970 o. z. s vrácením poskytnuté jistiny, když splatnost nároku na vrácení dlužné jistiny určil soud výrokem I. tohoto rozsudku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 067 Kč. Úspěch žalobkyně činil 57 %, úspěch žalované činil 43 %, rozdíl mezi úspěchem žalobkyně a žalované tedy činí 14 %. Náklady řízení na straně žalobkyně sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 500 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 87 500 Kč sestávající z částky 4 620 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (tj. převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 210 Kč ve výši 3 194 Kč. Na náhradě nákladů řízení soud tedy žalobkyni přiznal částku ve výši 3 067 Kč (po zaokrouhlení), která odpovídá procentuálnímu úspěchu žalobkyně ve věci (tj. 21 904 Kč x 0,14).