7 CO 45/2018-693 — Vrchní soud v Olomouci

1. Rozsudkem označeným shora Krajský soud v Ostravě zamítl žalobu, pokud jde o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni jako náhradu za způsobenou nemajetkovou újmu porušením jejích autorských práv a jako zadostiučinění částku ve výši 200.000 Kč, zdržet se dalšího zhotovování vitráže anděla jeho přesným kopírováním originálu [jméno] [příjmení] či jeho napodobováním, dále aby bylo zakázáno žalované zhotovené kopie vitráže [jméno] [příjmení] prodávat, vystavovat či jinak zveřejňovat, aby byla žalované stanovena povinnost stáhnout kopie vitráže anděla zhotoveného podle autorského vzoru vitráží [jméno] [příjmení] žalobkyně, a to ze všech míst prodeje, na kterých je žalovaná nabízela nebo stále nabízí k prodeji, aby byla žalované stanovena povinnost zničit rozbitím kopie vitráže anděla zhotovené podle díla žalobkyně - [jméno] [příjmení] a stanovena povinnost písemně sdělit žalobkyni a soudu všechna místa prodeje kopií vitráže [jméno] [příjmení] (výrok I.). Dále zamítl žalobu, aby bylo určeno, že žalobkyně je autorkou vzoru vitrážové dekorace anděla nazvané [jméno] [příjmení] (výrok II.). Žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 115.961,56 Kč. V odůvodnění mimo jiné konstatoval, že oba vzory vitráží zachycené na fotografii - [jméno] [příjmení] na levé straně a [anonymizováno] na pravé straně uvedené v příloze rozsudku jsou jeho nedílnou součástí. 2. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku uvedl zjištění z provedených důkazů, vypořádal se také s tím, proč některé důkazy nehodnotil a věc posoudil podle ust. § 40 zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon ve znění pozdějších předpisů. Konstatoval, že základním předpokladem pro uplatnění nároků vyplývajících z ust. § 40 autorského zákona je, aby bylo zasaženo do práva autora, jehož dílo kumulativně naplňuje všechny znaky specifikované v ust. § 2 autorského zákona, kdy jedině takové dílo požívá právní ochrany. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že vzor vitráže [jméno] [příjmení] zhotoveného žalobkyní postrádá znak jedinečnosti jako výsledku tvůrčí činnosti autora. Zhotovený vzor vitráže [jméno] [příjmení] je s ohledem na zvolený způsob realizace, to je v těch nejzákladnějších tvarech charakteristických pro vypodobnění anděla do té míry tak objektivně determinován, že při splnění určitých podmínek mohou dvě i více osob nezávisle na sobě dospět k témuž výsledku. Tento závěr o chybějícím znaku jedinečnosti jako výsledku tvůrčí činnosti autora platí rovněž pro vzor vitráže [anonymizováno]. U obou dekorativních předmětů jsou ve větším poměru přítomny majoritní volné prvky, a to hlava, křídla a říza a vzhledem k tomu, že má být zobrazen pohyb, tj. let, pak také projmutí anděla, přičemž předmětné projmutí nelze považovat za výsledek tvůrčí duševní činnosti, ale je dáno zákonitostí pro vyjádření pohybu. Vzory vitráží se tak skládají pouze ze základních prvků, které jsou pro symbol anděla charakteristické, kdy těmito základními znaky se odlišuje od jiných imaginárních bytostí a rovněž tak realizace rukou v drátkové kontuře a jejich rozpažení není výsledkem jedinečné tvůrčí duševní činnosti, ale výsledkem použitého materiálu ve spojení s řemeslnou metodou zpracování, jež determinuje ztvárnění horních končetin v pohybu. Je reálné, že obě autorky nezávisle na sobě mohly dospět k velmi podobnému výsledku, kdy oba vzory se liší toliko v detailech. Rovněž vzal soud za prokázané, že předmětný vzor vitráže byl dříve realizován žalovanou. Soud posoudil tato díla jako díla malé mince, které postrádají individualizační rysy, kdy jemné odlišnosti jsou ve velmi zanedbatelné míře nedostatečné pro rozlišení jednotlivých děl. V daném případě z důvodu redukovaného vyjádření symbolu anděla technikou [anonymizováno]. Proto soud žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. 3. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání žalobkyně. V odvolání především poukazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 733/2016, rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR č. j. NS 9 As 10/2011 a soudu prvního stupně vytýkala, že se nevypořádal s námitkami žalované, které vznesla proti znaleckému posudku [titul] [jméno] [příjmení]. Namítala, že znalecký posudek nesplňuje kritéria znaleckého posudku a znalkyně závěry nestaví na svých odborných znalostech, ale na důkazech, které byly v řízení zpochybněny. Znalecký posudek neřeší, v čem se díla shodují, v čem se naopak díla liší. Cituje závěry a vyjádření znalkyně, které podrobuje kritice. Má za to, že znalkyně vychází z chybné úvahy, že pokud autor prodává více stejných děl, nejedná se o autorské dílo. K tomu uvádí, že její dílo je autorským dílem, splňuje kritéria § 2 autorského zákona, tedy zda se jedná o dílo, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoliv objektivně vnímatelné podobě. Počet autorských replik nemůže mít vliv na posouzení, zda se jedná či nejedná o dílo autorské. Dále uvádí citace z publikace - Ivo Telec, Pavel Tůma, autorský zákon 1. vydání Praha 2007. Namítá, že soud prvního stupně neprovedl žalobkyní navržený důkaz znaleckým posudkem vypracovaným [titul] [jméno] [příjmení], který byl zpracován na základě zadání žalobkyně. Žalobkyně hodlala znaleckým posudkem [titul] [jméno] [příjmení] prokázat, že vitráž [jméno] [příjmení] je dílem autorským dle autorského zákona, což ze znaleckého posudku [titul] [jméno] [příjmení] vyplývá. Rovněž z něho je zřejmé, že žalobkyně má výtvarné nadání a lze ji označit a mít za osobnost se schopností samostatně tvořit na určité estetické úrovni. Znalkyně potvrdila, že žalobkyně je autorem díla [jméno] [příjmení] a rovněž potvrdila, že [anonymizováno] zhotovená žalovanou je napodobeninou díla [jméno] [příjmení]. Znalkyně potvrdila, že žalovaná ukazuje na svých webových stránkách díla, která postrádají kreativitu, jsou neumělá a amatérská. Soudu prvního stupně dále vytýká, že vzal za prokázané, že vzor vitráže [anonymizováno] vznikl již před rokem [rok], uvádí jednotlivé pasáže z výpovědí slyšených svědkyň [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a konstatuje, že tyto výpovědi neprokázaly vznik [anonymizováno] v tvrzené době. Zdůrazňuje, že obě svědkyně jsou dcerami žalované a soud se měl především zabývat jejich věrohodností. Žalobkyně má za to, že soud v napadeném rozsudku dílo [jméno] [příjmení] nesprávně právně posoudil a nepřiznal dílu ochranu dle autorského zákona. Soud neposuzoval dílo jako celek, ale rozložil dílo na jednotlivé díly, které shledal neoriginálními. Poukazuje na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 16 C 54/2014 a usnesení Vrchního soudu v Praze, který rozsudek krajského soudu zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalobkyně ve svém doplnění odvolání opakovaně podrobuje kritice znalecký posudek [titul] [jméno] [příjmení] včetně její výpovědi, má za to, že závěry znalkyně jsou pouze její domněnky a spekulace nepodložené jakýmkoliv skutkovým zjištěním, její odpovědi jsou neurčité a nejednoznačné. Namítala, že soud prvního stupně neprovedl žalobkyní navržené důkazy, a to Sešity I, II, III a IV, výslechy svědků [příjmení] [jméno] [příjmení], [titul] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], kopie stránek katalogu LŠU, ukázky tvorby vitrážových dekorací žalobkyně. Ve vztahu k výroku o nákladech řízení namítala nesprávné vyúčtování cestovních nákladů a promeškaného času advokátem žalované a vyúčtování neúčelně vynaložených a soudem přiznaných nákladů, a to podání ze dne 27. 10. 2014, 29. 7. 2015 a 13. 8. 2018. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě v celém rozsahu vyhověl. 4. Žalovaná ve svém vyjádření k podanému odvolání navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. Uvedla, že nejpodstatnější právní otázkou v daném případě je, zda jsou díla„ [jméno] [příjmení]“ a„ Andělinka“ autorskými díly, jež splňují legální pojmové znaky autorského díla uvedené v ust. § 2 autorského zákona. Žalovaná od počátku tvrdí, že nikoliv a soud prvního stupně se s jejím stanoviskem ztotožnil. K poukazům žalobkyně na judikaturu Nejvyššího soudu ČR a odbornou právní literaturu poznamenala, že zvykem žalobkyně v její argumentaci je z konkrétního odborného textu vyčlenit pouze část, jenž se jí hodí a tuto pouze interpretovat mimo celý kontext. V návaznosti na žalobkyní v odvolání zmiňovanou judikaturu žalovaná dodává, že pokud v konkrétním díle jsou ve větším poměru přítomny majoritní volné prvky oproti minoritním jedinečným prvkům, nejedná se o autorské dílo ve smyslu autorského zákona, ale o dílo v obecném smyslu nehmotného výsledku činnosti, tudíž nikoliv dílo, na něž se vztahují ustanovení autorského zákona, tedy o předmět autorského práva. Pokud jde o námitky žalobkyně ke znaleckému posudku [titul] [jméno] [příjmení], k tomu uvádí, že žalobkyně své výhrady soustředí výlučně na obsah a závěry znalkyní uvedené v písemném posudku a opomíjí závěry této znalkyně uvedené v průběhu ústního podání jejího znaleckého p