1 Co 8/2025-617 — Vrchní soud v Olomouci

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci a) částku 1.000.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % p.a. z částky 1.000.000 Kč od 23. 12. 2010 do zaplacení /výrok I/, shodnou platební povinnost žalované uložil rovněž vůči žalobci b) /výrok II/, dále rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit na náhradu nákladů řízení částku 72.837,79 Kč žalobci a) /výrok III/ a totožnou částku také žalobci b) /výrok IV/, stanovil, že o náhradě nákladů řízení státu bude rozhodnuto samostatným usnesením /výrok V/ a že žalovaná je povinna zaplatit České republice – Krajskému soudu v Brně soudní poplatek ve výši 30.000 Kč /výrok VI/.2. Po skutkové stránce vyšel mimo jiné z toho, že:- V řízení zahájeném den 17. 2. 2010 se žalobci po žalované domáhají finanční náhrady nemajetkové újmy, která jim vznikla v souvislosti s úmrtím matky. V žalobě požadovali každý částku 500.000 Kč, podáním doručeným soudu dne 25. 5. 2016 požadovali každý částku 1.000.000 Kč, toto rozšíření žaloby bylo připuštěno usnesením ze dne 26. 5. 2016. Podáním doručeným soudu dne 29. 1. 2020 žalobci dále rozšířili svůj žalobní požadavek o zákonné úroky z prodlení ze žalovaných částek 1.000.000 Kč za období od doručení žaloby žalované do zaplacení, toto rozšíření žaloby soud připustil usnesením ze dne 31. 10. 2024.- Matka žalobců , jméno FO, (dále také „pacientka“) zemřela dne 24. 12. 2003 ve zdravotnickém zařízení žalované. Pacientka byla léčena s diagnózou aktinomykotické parametritidy. Bezprostřední příčinou úmrtí bylo multiorgánové selhání jako důsledek septického šoku, příčina septického stavu zjištěna nebyla.- Žalovaná v období od 20. 12. 2003 nedostatečně reagovala na výrazné zhoršení zdravotního stavu pacientky. Při tomto hodnocení vyšel ze závěrů znaleckých posudků, a to jak v tomto řízení ustanoveného znalce , jméno FO, , jméno FO, , tak i posudků z předcházejících řízení. Znalecké posudky vypracované v řízeních vedených u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 91 T 120/2005 a sp. zn. 16 C 344/2006 shodně konstatovaly nedostatečnou reakci žalované ve smyslu absence lékařské rozvahy nad příčinou zhoršení stavu pacientky, neprovedení dalších dostupných vyšetření a odborných konzultací, přičemž aktivnější přístup žalované by zvýšil šanci pacientky na přežití. Rovněž dle znalce , jméno FO, mělo zhoršení klinického stavu pacientky vést ke zkoumání příčiny tohoto stavu, příp. k závěru, že zhoršení stavu není projevem rozvoje infekce. Znalec vytkl absenci rozvahy nad opakovaně zvýšenou teplotou a výrazně zvýšenou hodnotou CRP, neprovedení odběru biologického materiálu, nedostatečný rozsah záznamů o klinickém stavu pacientky (krevní tlak, tepová frekvence, frekvence dýchání, saturace hemoglobinu kyslíkem) ve zdravotnické dokumentaci, a to zejména v období od 19. 12. 2003. Nenasazení širokospektré antibiotické terapie měl za nesprávné, neboť včas zahájená adekvátní ATB péče je pro přežití pacienta s infekcí zásadní. Vzhledem k hodnotám CRP a nemožnosti vyloučit infekční povahu, měla být zahájená léčba ATB „naslepo“, přičemž efekt takové léčby se obvykle projeví v řádu 24 až 48 hod. Neinfekční příčinu úmrtí považoval za velmi nepravděpodobnou, zhoršení aktinomykózy (s jejímž podezřením byla pacientka léčena) za méně pravděpodobnou příčinu smrti, rozvoj jiné infekce ústící v multiorgánové selhání za nejpravděpodobnější příčinu, a jinou příčinu či chorobu za nejméně pravděpodobnou.- Dopady úmrtí matky do soukromí a rodinného života žalobců měl za mezi stranami nesporné. Žalobci byli tehdy nízkého věku a nečekané úmrtí matky, k němuž navíc došlo na Štědrý den, bylo pro ně šokující zprávou, a zásadně poznamenalo jejich dětství, když ztratili životní oporu a možnost vyrůstat s matkou, s níž je navíc pojil vzájemný intenzivní vztah. Ztráta matky se negativně promítla také do materiální stránky celé rodiny, v důsledku čehož žalobci mimo jiné opustili úvahy o studiu vysoké školy a začali pracovat. Ze strany žalované se přitom žalobcům nedostalo žádné satisfakce.3. K právní stránce uvedl:- Posouzení, zda poskytovaná zdravotní péče byla v souladu s dostupnými poznatky lékařské vědy (lege artis) přísluší soudu, nikoliv znalci. Byl-li léčebný zákrok z pohledu odborného (medicinského) objektivně nesprávný a současně šlo o chybu odstranitelnou, nelze postup lékaře považovat za lege artis. V této souvislosti se pozastavil nad tím, že v předcházejících řízeních někteří znalci přes závěr o nedostatečné, opožděné či málo intenzivní péči, označili postup žalované za lege artis.- Nedostatečným vedením zdravotnické dokumentace (jak vytkl znalec , jméno FO, ) a nesprávným provedením pitvy (dle znalkyně , jméno FO, měla být pitva provedena na ústavu soudního lékařství, navíc byla provedena více jak dva dny po úmrtí a při pitvě nebyl odebrán materiál na mikrobiologické vyšetření; obdobně znalec , jméno FO, konstatoval, že pitva provedená s časovým odstupem dvou dnů již nemohla z mikrobiologického pohledu nic přinést) žalovaná zmařila zjištění pro věc zásadních skutečností, což musí jít procesně k tíži právě žalované.- Péče žalované o pacientku byla non lege artis, žalovaná porušila ust. § 11 odst. 1 a § 55 odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu. Vyšel především z posudku znalce , jméno FO, , který měl za přesvědčivý, nicméně všechny znalecké posudky konstatovaly v zásadě shodné nedostatky v péči o pacientku. Závěry znalce , jméno FO, nebyly v rozporu s ostatními znaleckými posudky, a proto nebylo třeba přistoupit k reviznímu posudku. Nadto vzhledem k nedostatkům zdravotnické dokumentace a provedené pitvy přistoupil k obrácení důkazního břemene se závěrem, že žalovaná neprokázala péči lege artis.- Ve vztahu k příčinné souvislosti a námitce žalované, že ani včasné nasazení ATB léčby nemuselo vést k přežití pacientky, zdůraznil, že znalci označili jako varovné hodnoty již ty ze dne 21. 12. 2003, tudíž zde byl prostor více než 48 hodin pro adekvátní terapeutický zásah. Opožděnou a nedostatečnou reakcí na zhoršení zdravotního stavu pacientky byla výrazně snížena její šance na přežití. Žalovaná měla nejpozději dne 21. 12. 2003 reagovat na zhoršení klinického stavu, přičemž při včasném nasazení adekvátní ATB léčby lze předpokládat, že její účinky (obvykle nastupující za 24 až 48 hodin) by se dostavily. Tím je dána příčinná souvislost mezi pochybením žalované a úmrtím pacientky, které zasáhlo do osobnostních práv žalobců na rodinný život. Rovněž u problematiky příčinné souvislosti akcentoval žalovanou způsobený informační deficit o příčině septického stavu pacientky.- Při posouzení mimořádnosti (tj. nad rámec paušální náhrady za usmrcení dle ust. § 444 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku) dopadu zásahu do osobnostních práv žalobců zdůraznil jejich nízký věk v době úmrtí matky, k němuž navíc došlo na Štědrý den, vysokou intenzitu jejich vzájemného vztahu, negativní dopady na prožívání období dětských let, materiální dopad do poměrů celé rodiny a absenci jakékoliv satisfakce ze strany žalované.- Ohledně hodnoty přiměřeného finančního zadostiučinění poukázal na judikaturu, která v obdobných poměrech přiznává částky kolem 1 až 1,5 mil. Kč včetně jednorázové náhrady škody. Zohlednil, že požadavek žalobců na náhradu škody dle ust. § 444 odst. 3 občanského zákoníku byl v řízení vedeném pod sp. zn. 16 C 344/2006 zamítnut, a každému ze žalobců přiznal jimi požadovanou částku 1.000.000 Kč.- K nedůvodnosti námitky promlčení odkázal na nález Ústavního soudu (vydaný v této věci) ze dne 10. 12. 2019 sp. zn. IV. ÚS 3500/18 s tím, že tříletá promlčecí lhůta u práva na nemajetkovou újmu vzniklou před publikací přelomového rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2008 č. j. 31 Cdo 3161/2008-156 začíná běžet nejdříve od publikace této změny v judikatuře.- Obdobně vyhodnotil jako nedůvodnou námitku promlčení úroků z prodlení, které žalobci u soudu uplatnili podáním ze dne 29. 1. 2020, neboť možnost jejich přiznání u nároků vycházejících z ust. § 13 občanského zákoníku byla dlouhodobě odmítána judikaturou i odbornou literaturou, přičemž k zásadní změně právního náhledu došlo až nálezem Ústavního soudu ze dne 10. 12. 2019 sp. zn. II. ÚS 2149/17.- Za nedůvodnou měl také námitku promlčení směřující vůči rozšíření žaloby o 500.000 Kč pro každého ze žalobců, které žalobci u soudu uplatnili dne 25. 5. 2016. Uvedl, že rozšířením žaloby nedošlo ke změně rozsahu osobnostních práv, do kterých mělo být žalovanou zasaženo a jejichž poškození má být nahrazeno, přičemž určení konkrétní výše náhrady nemajetkové újmy je ve smyslu ust. § 136 o. s. ř. věcí úvahy soudu. Navíc měl tuto námitku promlčení za rozpornou s dobrými mravy, neboť žalobcům se za více jak 20 let nedostalo žádné satisfakce, a to ani přes shodu znalců o pochybení žalované. Poukázal také na věk žalobců v době úmrtí jejich matky, přičemž zdržení s úhradou jejich odškodnění se promítlo i do možností dalšího studijního či pracovního života.- O náhradě nákladů řízení rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. s tí