Stručně: Paragraf 11 zákona č. 20/1966 Sb. stanovuje, kdo poskytuje zdravotní péči a jakým způsobem je tato péče hrazena, rozlišuje mezi bezplatnou péčí (zejména na základě pojištění) a péčí za úhradu.
§ 11 Poskytování zdravotní péče
(1) Zdravotní péči poskytují zdravotnická zařízení státu, obcí, fyzických a právnických osob v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy. Podmínky poskytování zdravotní péče ve zdravotnických zařízeních stanoví zvláštní zákony. Zdravotní péči poskytují dále zařízení sociálních služeb s pobytovými službami, jde-li o ošetřovatelskou a rehabilitační zdravotní péči o pojištěnce v nich umístěné, a to za podmínek a v rozsahu stanoveném ve zvláštním právním předpisu.1a)
(2) Zdravotní péče se poskytuje
a) bez přímé úhrady na základě všeobecného zdravotního pojištění v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy2) nebo na základě smluvního zdravotního pojištění,
b) bez přímé úhrady z prostředků Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky u občanů Slovenské republiky, kteří nemají na území České republiky trvalý pobyt, nejsou na území České republiky v pracovním nebo obdobném poměru ani samostatně výdělečně činní; nárok na úhradu těchto nákladů uplatní Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky u příslušného orgánu Slovenské republiky,
c) bez přímé úhrady z prostředků státního rozpočtu České republiky, charitativních, církevních a dalších právnických a fyzických osob,
d) za plnou nebo částečnou finanční úhradu.
(3) Za plnou nebo částečnou finanční úhradu jsou poskytovány
a) zdravotní péče přesahující rámec stanovený zvláštními předpisy,2)
b) vyšetření, prohlídky a jiné výkony prováděné v osobním zájmu fyzických osob nebo v zájmu právnických osob, které nesledují léčebný účel,
c) léčiva, zdravotnické prostředky a potraviny pro zvláštní lékařské účely nad rámec stanovený zvláštním předpisem,2)
d) zaopatření v zařízeních ústavní péče, v dětských domovech, kojeneckých ústavech a jeslích,
e) hygienické služby objednané fyzickými nebo právnickými osobami,
f) pobyt v zařízeních ústavní péče z jiných než zdravotních důvodů, nejde-li o péči, která se podle zvláštního zákona16) považuje za sociální péči, nebo o pobyt průvodce podle zvláštního předpisu.17)
Paragraf 11 zákona č. 20/1966 Sb. stanovuje, kdo poskytuje zdravotní péči a jakým způsobem je tato péče hrazena, rozlišuje mezi bezplatnou péčí (zejména na základě pojištění) a péčí za úhradu.
Co to znamená v praxi
Zdravotní péči mohou poskytovat nejen státní a obecní zdravotnická zařízení, ale i zařízení vlastněná fyzickými a právnickými osobami, a to vždy v souladu s nejnovějšími poznatky medicíny.
Většina zdravotní péče je hrazena z veřejného zdravotního pojištění, což znamená, že pacient za ni přímo neplatí.
Existují situace, kdy je nutné za zdravotní péči platit plnou nebo částečnou úhradu, například pokud péče přesahuje standard hrazený pojištěním nebo jde o výkony prováděné v osobním zájmu bez léčebného účelu.
Za určitých podmínek mohou ošetřovatelskou a rehabilitační péči poskytovat i zařízení sociálních služeb s pobytovými službami.
Na co si dát pozor
Je důležité rozlišovat, zda je konkrétní zdravotní péče hrazena z veřejného zdravotního pojištění, nebo zda za ni budete muset platit.
Péče, která je poskytována v osobním zájmu a nesleduje léčebný účel (např. některá vyšetření nebo prohlídky), je vždy zpoplatněna.
Pobyt v nemocnici z jiných než zdravotních důvodů (pokud nejde o sociální péči nebo doprovod) je zpoplatněn.