12 Cmo 319/2020-344 — Vrchní soud v Praze

1. Citovaným usnesením soud prvního stupně podle § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítl podání žalovaného ze dne 26. 2. 2020, neboť nebylo řádně doplněno opraveno ve lhůtě stanovené usnesením ze dne 25. 9. 2020, č. j. 23 Cm 481/2011-319, které mu bylo doručeno dne 2. 10. 2020 (bod I. výroku) a žádnému z účastníků nepřiznal podle § 146 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku). Usnesení neobsahuje odůvodnění podle § 169 odst. 2 o. s. ř.2. Žalovaný napadl usnesení včasným odvoláním. Uvedl, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces. Zhodnotil nalézací řízení a především zdůraznil, že došlo k porušení zákonné poučovací povinnosti. Žalobci nikdy nic nedlužil. Směnku neměl žalovaný nikdy v držení, neviděl ji, nevystavil. Směnečný peníz byl ze vztahu ze spotřebitelských smluv a právo na směnečný nárok nevzniklo. Žalovaný jako slabší strana byl nepřiměřeně znevýhodněn, na jeho právech byla spáchána křivda. Soud ignoroval důkazy žalovaného, rozhodl bez provedeného dokazování. Konstatoval, že žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, prolamující účinky právní moci soudního rozhodnutí. Rozhodnutí ve věci samé předcházející napadenému usnesení jsou příkladem nespravedlností šikany a svévole ze strany soudu, vedené snahou zakrýt zásadní vady a pochybení. Napadené usnesení je protiústavní. Nebyly splněny podmínky řízení, žalobce je fiktivní zahraniční korporací nezapsanou v obchodním rejstříku. Celá pohledávka je fikcí, její vymáhání je „absolutně neplatné“. Dosavadní meritorní rozhodnutí neměla být vydána. Žaloba na obnovu řízení byla nepochopitelně zamítnuta. Kauza je „neplatná a zcela bez právního významu“. Žalovaný není ze zákona povinován neustále ve věci odkazovat na napadená rozhodnutí soudu. V předmětném řízení „o žalobě pro zmatečnost“ spolu s „dovoláním“ je žalovaný zcela automaticky osvobozen od soudních poplatků. Přesto soudem zaslaný vzor č. 58 vyplnění předkládá. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 1. 2019, č. j. 8 Cmo 150/2017-239 je přípustné (§ 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.). Navrhl veškeré nároky žalobce zamítnout, veškerá rozhodnutí soudu zrušit, přiznat žalovanému náhradu nákladů řízení v celé výši a respektovat procesní práva žalovaného. K sepsání ústavní stížnosti by mu měla být poskytnuta bezplatná právní pomoc. K případnému jednání se nemůže osobně dostavit pro trvale nepříznivý zdravotní stav, je omezen v pohyblivosti, trpí poruchou orientace, paměti a řeči. Citoval své podání ze dne 11. 8. 2020, v němž žádal o bezplatnou právní pomoc v řízení „o dovolání“ a „o žalobě pro zmatečnost“. Součástí odvolání učinil celý obsah podání ze dne 24. 2. 2020 (strana 15 až 31). Závěrem zdůraznil, že byl odsouzen zcela bez jeho viny, ne po právu, nespravedlivě.3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ustanovení § 212 o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.4. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2013, č. j. 23 Cm 481/201-56, který byl potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 3. 2014, č. j. 9 Cmo 284/2013-126, byl vůči žalovanému ponechán v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 11. 11. 2011, č. j. 23 Cm 481/2011-13 a žalovanému byla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení. Citované rozsudky nabyly právní moci dne 4. 4. 2014. Dovolání žalovaného proti citovanému rozsudku odvolacího soudu bylo odmítnuto usnesením ze dne 25. 2. 2015, č. j. 29 Cdo 11/2015-172, které nabylo právní moci dne 31. 3. 2015. Žalovaný následně podal žalobu na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost, o nichž bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2017, č. j. 23 Cm 481/2011-220 rozhodnuto tak, že žaloba na obnovu řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 23 Cm 481/2011 byla zamítnuta, řízení o žalobě pro zmatečnost bylo zastaveno (právní moc 5. 7. 2017) a žádnému z účastníků nebylo přiznáno práva na náhradu řízení. Žalovaný napadl odvoláním uvedené usnesení pouze v zamítavém výroku týkajícím se žaloby na obnovu řízení. Napadené usnesení bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 1. 2019, č. j. 8 Cmo 150/2017-239, které nabylo právní moci dne 18. 2. 2019, potvrzeno. Dovolání žalovaného proti posledně jmenovanému usnesení odvolacího soudu bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2019, č. j. 29 Cdo 3946/2019-274, které nabylo právní moci dne 23. 12. 2019.5. Podle § 43 odst. 1, 2 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen.6. Podání je nesrozumitelné, jestliže nelze dovodit, zda vůbec obsahuje náležitosti podání, jaké náležitosti podání jsou v něm uvedeny nebo zda jsou v něm uvedeny všechny potřebné náležitosti podání. V daném případě byly rozhodné skutečnosti - bez ohledu na značný rozsah podání - vylíčeny tak, že nebylo možno jednoznačně dovodit, jaké skutečnosti žalovaný vlastně tvrdí, a co tedy má být předmětem řízení. Tento závěr platí tím spíše, že o řádných i mimořádných opravných prostředcích již bylo rozhodnuto; pravomocně bylo skončeno jak řízení nalézací, tak řízení o mimořádných opravných prostředcích (žalobě na obnovu řízení a žalobě pro zmatečnost). Vyjma absence vylíčení rozhodných skutečností lze podání hodnotit i jako neúplné, neboť neobsahovalo ani další náležitosti návrhu na zahájení řízení (žaloby), stanovené v § 79 o. s. ř. (např. označení účastníků, nebylo z něj patrno, čeho se žalovaný domáhá).7. Protože uvedené nedostatky podání bránily v pokračování řízení, soud správně vyzval žalovaného usnesením ze dne 25. 9. 2020, č. j. 23 Cm 481/2011-319 k opravě a doplnění podání a určil mu lhůtu, v níž tak má učinit. Z obsahu usnesení je přitom patrné, že žalovanému byl poskytnut návod, jak při opravě a doplnění podání postupovat a jaké náležitosti je třeba doplnit ve vztahu k tomu kterému typu návrhu. Současně byl žalovaný poučen, že nebude-li podání opraveno a doplněno, bude podání odmítnuto. Usnesení s výzvou k odstranění vad bylo žalovanému doručeno dne 2. 10. 2020. Vzhledem k tomu, že žalovaný ve stanovené lhůtě patnácti dnů své podání neopravil, ani nedoplnil, a v řízení pro shora uvedené nedostatky podání nebylo možné pokračovat (nebylo možné seznat, co by vůbec mělo předmětem řízení být), nelze postupu soudu prvního stupně, kterým podání žalovaného podle § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítl, vytknout pochybení.8. Napadené usnesení shledal odvolací soud věcně správným, a proto jej podle § 219 o. s. ř. potvrdil.9. Výhrady žalovaného obsažené v odvolání, nakolik byly odvolacímu soudu srozumitelné, se týkají zejména řízení o zaplacení směnečné pohledávky a řízení o žalobách na obnovu řízení a pro zmatečnost. Jak již bylo shora řečeno, tato řízení již byla pravomocně ukončena, a v tomto odvolacím řízení tedy nelze správnost postupu soudu či vydaných pravomocných rozhodnutí přezkoumávat. Předmětem přezkumu mohly být pouze důvody, které se týkají toho, co soud prvního stupně řešil ve výroku usnesení (§ 212a odst. 6 o. s. ř.), tj. existence důvodů pro odmítnutí podání (§ 43 odst. 1 o. s. ř.). Částí odvolání, představující předchozí podání žalovaného, se odvolací soud nezabýval, neboť co do obsahu fakticky nešlo o odvolání proti napadenému usnesení. Tato předchozí podání již byla soudem prvního stupně posouzena; to ze dne 24. 2. 2020 bylo odvoláním napadeným usnesením odmítnuto.10. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a žádnému z účastníků jejich náhradu nepřiznal, když žalovaný nebyl v odvolacím řízení úspěšný a žalobci žádné náklady v souvislosti s tímto odvolacím řízením nevznikly.