6 Cmo 179/2020-100 — Vrchní soud v Praze

1. Usnesením shora uvedeného čísla a data soud prvního stupně rozhodl v bodě I. výroku takto: „Řízení, zahájené dne 18. 12. 2018, se dle § 103 a 104 odst. 1 o.s.ř. zastavuje, neboť na základě dřívějšího návrhu navrhovatele ze dne 11. června 2018, který byl soudu doručen dne 22. června 2018 probíhá u zdejšího soudu řízení pod spisovou značkou 55 Cm 103/2018 ve stejné věci, t.j. řízení o jmenování předsedajícího rozhodce ve stejném rozhodčím řízení, a projednání této věci proto brání překážka věci zahájené dle § 83 odst. 1 o.s.ř.“ V bodě II. výroku soud rozhodl takto: „Navrhovateli bude dle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, po právní moci tohoto usnesení vrácen soudní poplatek ve výši 1 000 Kč /80% zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč po odečtení povinného zůstatku 1 000 Kč státu/ účtárnou Městského soudu v Praze, neboť k zastavení řízení došlo před prvním jednáním ve věci samé.“ V bodě III. výroku soud rozhodl takto: „III. Žádný z účastníků nemá dle § 146 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, když účastníkům, kteří by měli na náhradu nákladů řízení právo, protože jeho zastavení procesně zavinil navrhovatel, žádné náklady v řízení nevznikly.“2. Ve včas podaném odvolání, jež, jak sám uvedl, podal z procesní opatrnosti, navrhovatel poukázal na skutečnost, že navrhovatel i účastník č.1/ podali dne 18. 12. 2018 návrh na zahájení řízení o jmenování předsedajícího rozhodce u Městského soudu v Praze. Řízení na návrh účastníka č.1/ je vedeno Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 Cm 3/2019, přičemž předmětem všech uvedených řízení je jmenování předsedajícího rozhodce do téhož ad hoc rozhodčího řízení sp. zn. RŘ 1/2007 zahájeného dne 2. 3. 2007. Navrhovatel uvedl, že v řízení sp. zn. 41 Cm 3/2019, vedeném k návrhu účastníka č.1/, účastník č. 1/ navrhoval přerušení řízení, s čímž navrhovatel nesouhlasil.3. Dále navrhovatel uvedl, že stranami rozhodčího řízení, ve vztahu k němuž je činěn návrh na jmenování předsedajícího rozhodce soudem, jsou navrhovatel jako žalobce a účastník č.1/ jako žalovaný, kteří jsou současně stranami všech řízení o jmenování předsedajícího rozhodce soudem. Dalšími účastníky řízení o jmenování předsedajícího rozhodce soudem jsou jmenovaní rozhodci a navržení kandidáti. Ti se však liší v každém jednotlivém řízení. „Okruh účastníků jednotlivých řízení tak není zcela totožný.“4. Navrhovatel při nejednoznačnosti toho, zda existuje překážka litispendence z hlediska okruhu účastníků, když tito se liší v navržených kandidátech, se dovolává předvídatelnosti a jednotnosti soudního rozhodování, je přesvědčen, že soudy by měly přistoupit jednotně ke stanovisku, zda projednání věci brání překážka litispendence. Současně má navrhovatel za to, že pokud by řízení sp. zn. 41 Cm 3/2007 bylo přerušeno, je namístě přerušit i předmětné řízení z důvodu zachování jednotnosti a konzistentnosti rozhodování. Pro takový případ tedy navrhuje přerušení řízení.5. Účastník č.1/ ve svém vyjádření k odvolání vyjádřil přesvědčení o tom, že s ohledem na skutečnost, že rozsudek Vrchního soudu v Praze č. j. 5 Cmo 346/2018-623 ve věci jmenování předsedajícího rozhodce byl zrušen rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR č. j. 23 Cdo 926/2019-674 ze dne 26. 7. 2019 a věc byla vrácena Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení, pohlíží se na rozsudek Vrchního soudu v Praze, jako by nikdy nebyl vydán a na dané řízení se pohlíží, jako by nikdy nepřestalo běžet. Překážka věci zahájené je tak dána, přičemž překážkou věci zahájené, tvořené řízením sp. zn. 5 Cmo 346/2018, trpí řízení sp. zn. 6 Cmo 303/2019 a 6 Cmo 304/2019.6. Účastník č.1/ rovněž odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu v Praze č. j. 23 Cdo 4493/2018-290 ze dne 16. 1. 2019, které bylo vydáno v dalším řízení na návrh navrhovatele a které se shodně týkalo jmenování rozhodce v předmětném rozhodčím řízení. Účastník č.1/ zdůraznil, že i v tomto řízení soud dospěl k závěru, že řízení je vedeno v totožné věci a jejímu projednání brání překážka věci zahájené. Účastník navrhuje potvrzení napadeného rozhodnutí a přiznání mu náhrady nákladů řízení.7. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212, § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání, /§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř./, a shledal předpoklady pro potvrzení napadeného rozhodnutí /§ 219 o. s. ř./.8. Podle ustanovení § 83 odst. 1 o. s. ř. zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení.9. Podle ustanovení § 103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky řízení, za nichž může rozhodnout ve věci samé /podmínky řízení/.10. Podle ust. § 104 odst. 1 o. s. ř., jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví.11. Teorie procesního práva a ve shodě s ní soudní praxe tradičně mezi tzv. negativní procesní podmínky řadí překážku litispendence /§ 83 odst. 1 o. s. ř./ je-li taková procesní situace dána, soudu nezbyde, než řízení zastavit.12. Pokud jde o předmětné odvolací řízení, tak je zřejmé, že navrhovatel nepřináší žádné kategorické argumenty, jimiž by vyvracel závěr soudu o překážce věci zahájené. Odvolatel se především dovolával jednotnosti a rovnovážnosti soudního rozhodování v souběžně běžících soudních řízeních o návrzích na předsedajícího rozhodce.13. Pokud odvolatel hovoří o řízení o jmenování předsedajícího rozhodce, vedeném k návrhu účastníka č.1/ před Městským soudem v Praze pod sp. zn. 41 Cm 3/2019 , tak lze konstatovat, že Vrchní soud v Praze coby soud odvolací usnesením č. j. 4 Cmo 116/2020-51 ze dne 30. června 2020 rozhodl o odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 41 Cm 3/2019-37 ze dne 22. dubna 2020 tak, že potvrdil usnesení Městského soudu v Praze č. j. 41 Cm 3/2019-37 ze dne 22. dubna 2020, jímž bylo řízení zastaveno s odkazem na ustanovení § 83 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na totožnost jiného, dosud probíhajícího řízení, dříve zahájeného dne 1. 8. 2013. Odvolací soud v řízení sp. zn. 4 Cmo 116/2020 potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné. Ve shodě se soudem prvního stupně shledal naplnění předpokladů, daných ustanovením § 83 odst. 1 o. s. ř., v odůvodnění svého rozhodnutí vyložil úvahová východiska pro aplikaci tohoto ustanovení, mimo jiné uvedl, že není samo o sobě významné, mají-li stejné osoby v různých řízeních rozdílné procesní postavení, ve své argumentaci rovněž odkázal na související judikaturu Nejvyššího soudu ČR – rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 4847/2009 ze dne 14. 10. 2010. V otázce totožnosti obou řízení v bodě 13 odůvodnění usnesení č. j. 4 Cmo 116/2020-51 ze dne 30. června 2020 odvolací soud rovněž uvedl: „Pokud se jedná o zcela esenciální posouzení totožnosti obou řízení, odvolací soud uvádí, že při posouzení skutků vymezených oběma dotčenými návrhy dle ust. § 9 odst. 1 ZRŘ dospěl stejně jako soud prvního stupně k závěru, že jsou totožné. V obou návrzích je po soudu žádáno jmenování předsedajícího rozhodce pro účely shodného rozhodčího řízení ad hoc, zahájeného účastníkem ad 1/ proti navrhovateli, ve kterém se domáhá zaplacení částky 11 893 044 725 Kč s příslušenstvím. Řízení je vedeno dle čl. 7.8. Smlouvy o koupi cenných papírů uzavřené dne 30.6. 1998 mezi účastníkem ad 1) a , Anonymizováno, , se sídlem , adresa, , IČO: , IČO, . Z podání všech účastníků obsažených ve spisu je i zřejmé, že totožnost věci v obou posuzovaných řízeních není činěna sporná.“14. Odvolací soud v odvolacím řízení sp. zn. 6 Cmo 179/2020 /nyní posuzovaném/rovněž shledává, že překážka věci zahájené je zde dána, odvolací soud se přitom hlásí k úvahovým východiskům a závěrům jak byly předestřeny v odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu sp. zn. 4 Cmo 116/2020, na něž nyní v podrobnostech odkazuje a od nichž není důvodu se odchýlit. Lze jen doplnit, že ve věci, vedené před odvolacím soudem pod sp. zn. 6 Cmo 179/2020, jde jistě o překážku věci zahájené ve vztahu k řízení sp. zn. 55 Cm 103/2018 soudem prvního stupně uváděnému, které ale s ohledem na dosud nepravomocně skončené řízení, vedené před odvolacím soudem pod sp. zn. 5 Cmo 346/2018 /zahájeno dne 1. 8. 2013/, nepochybně rovněž vykazuje znaky tzv. negativní podmínky řízení v podobě litispendence. Překážka litispendence ve vztahu k řízení, před soudem prvního stupně vedeném pod sp. zn. 5 Cm 100/2013, je rozhodně také dána.15. Odvolací soud v dané souvislosti rovněž odkazuje na stanoviska Nejvyššího soudu ČR, jak byla vyjádřena v jeho rozhodnutí č. j. 23 Cdo 4493/2018 ze dne 16. 1. 2019, kde jde rovněž o zastavení řízení pro překážku litispendence, kdy nižšími soudy byla dovozena totožnost předmětu řízení s řízením, vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. 5 Cmo 100/2013, zahájeného 1. 8. 2013. V odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR je mimo jiné akcentována okolnost, že strany rozhodčího řízení /, právnická osoba, . a , právnická osoba, ./, coby nositelé hmotných práv, jsou v jednotlivých řízeních identické, přičemž navržení kandidáti mohou být analogicky při použití rozhodnutí Nejvyššího