7 Cmo 143/2018-96 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně v záhlaví uvedeným usnesením přiznal likvidátorovi , tituly před jménem, , Anonymizováno, odměnu za likvidaci společnosti , právnická osoba, , naposledy sídlem , adresa, , identifikační číslo , IČO, , ve výši 6 000 Kč (výrok I.) a na náhradě hotových výdajů mu přiznal částku 2 351,60 Kč (výrok II).2. V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že soudem jmenovaný likvidátor požádal v podání doručeném soudu dne 18. prosince 2017 o přiznání odměny a dále o náhradu hotových výdajů ve výši 5 376,06 Kč (poštovné ve výši 69 Kč, poplatek za oznámení o likvidaci společnosti v Obchodním věstníku ve výši 2 178 Kč, náklady na výpis z Centrálního depozitáře cenných papírů ve výši 104,06 Kč a náklady na archivaci dokumentů ve výši 3 025 Kč). Vzhledem k průběhu likvidace považuje soud s přihlédnutím k § 7 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. jako přiměřenou odměnu ve výši 6 000 Kč. Účelnými výdaji likvidátora v souvislosti s prováděním likvidace pak shledal soud dle § 9 odst. 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výdaj za poštovné ve výši 69 Kč, výdaj za uveřejnění oznámení v Obchodním věstníku ve výši 2 178 Kč a výdaj za výpis z Centrálního depozitáře cenných papírů – celkem se jedná o částku 2 351,60 Kč (správně 2 351,06 Kč). Výdaj na archivaci dokumentů ve výši 3 025 Kč nebyl likvidátorem prokázán, ač k tomu byl soudem vyzván, a proto mu soud tento výdaj nepřiznal.3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal likvidátor včasné odvolání. V něm likvidátor vyslovil nesouhlas s výší přiznané odměny a náhrady hotových výdajů. K tomu stručně poukázal na průběh likvidace společnosti, kdy požádal o zálohu na vedení likvidace, zaslal desítky výzev bankovním a pojišťovacím institucím, zpracoval jejich odpovědi, zadal inzerci v Obchodním věstníku, přezkoumal oprávněnost přihlášených pohledávek, obeslal řadu orgánů státní správy pro zjištění majetku společnosti a jejích závazků a také připravil vyúčtování likvidace a konečnou zprávu. Nakonec provedl i výmaz likvidované společnosti z obchodního rejstříku. Za to požádal o úhradu odměny ve výši 10 000 Kč a hotových výdajů ve výši 5 376,06 Kč. Pokud by mu byla přiznána odměna ve výši 10 000 Kč, pak po povinných odvodech a jejím zdanění fakticky obdrží částku 6 593 Kč. Pokud je mu přiznána odměna ve výši 6 000 Kč, pak fakticky obdrží částku 3 288 Kč, nicméně za takovou částku nelze danou činnost vykonávat, protože nepokryje všechny skutečné náklady spojené s likvidací, jako například režijní náklady. Ty by přitom měly být zahrnuty do odměny. Likvidace nařízená soudem je prováděna na základě veřejného zájmu, a proto nelze ukládat provádění této činnosti na náklady soukromoprávního subjektu, bez náležitého ohodnocení této odborné a kvalifikované práce. K náhradě hotových výdajů likvidátor uvedl, že v konečné zprávě vyúčtoval (soudem nepřiznaný) výdaj spojený s archivací jako budoucí, protože ten byl vynaložen až v době předání dokumentace k archivaci. Proto tento výdaj nemohl doložit v době podání konečné zprávy a vyúčtování. K úhradě archivace došlo dne 15. března 2018 (viz potvrzení o provedené platbě ve výši 3 025 Kč na fakturu č. 010112018. S ohledem na uvedené, likvidátor navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se mu za provedenou likvidaci společnosti , právnická osoba, přiznává odměna ve výši 10 000 Kč a náhrada hotových výdajů v celkové výši 5 376,06 Kč.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.5. V posuzovaném případě byl likvidátor jmenován do funkce rozhodnutím soudu (usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 26. dubna 2016, č. j. 40 Cm 100/2010-16, které nabylo právní moci dne 31. května 2016), tudíž odměnu likvidátora určuje soud, a to dle právní úpravy účinné v době jeho jmenování. Daným právním předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále jen „nařízení“). Neuplatní se zde vyhláška ministerstva spravedlnosti č. 479/2000 Sb., o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena orgánu společnosti jmenovaného soudem, byť byla společnost , právnická osoba, , Anonymizováno, soudem pravomocně zrušena s likvidací ke dni 31. prosince 2011.6. Jelikož likvidační zůstatek, který vyplynul z likvidace předmětné společnosti, je nulový, je na daný případ třeba aplikovat výše citované ustanovení § 7 odst. 1 nařízení, jež umožňuje soudu odměnu přiměřeně zvýšit.7. Dle § 7 odst. 1 nařízení skončí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního zůstatku, nebo nedostačuje-li likvidační zůstatek k úhradě odměny likvidátora, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč; podle okolností případu lze odměnu likvidátora přiměřeně zvýšit až do výše 20 000 Kč.8. Podle § 9 odst. 2 nařízení má likvidátor právo na náhradu účelně vynaložených hotových výdajů v prokázané výši, nejvýše však ve výši odpovídající ceně obvyklé v době a místě uplatnění těchto hotových výdajů.9. Odvolací soud se při svém přezkumu výše likvidátorem požadované odměny neodchýlil od svého již jednou vysloveného závěru v rozhodnutí 7 Cmo 74/2016-36 ze dne 27. 3. 2017, jenž lze vztáhnout i na předmětnou věc, a proto ve svém rozhodnutí odkazuje na jeho obsah. V něm se výslovně uvádí: „Ohledně likvidátora jmenovaného podle § 191 odst. 4 o. z., platí, že je jmenován z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců. Osoby zapsané v tomto seznamu jsou osoby podléhající režimu zvláštní, speciální kvalifikace - ve vztahu k insolvenčnímu řízení, nicméně vzhledem k požadavkům na zápis do seznamu insolvenčních správců jsou takovými osobami i s ohledem na jejich případná jiná postavení včetně postavení likvidátora. Jejich profesní kvalita je dána právními předpisy (viz zákon č. 312/20106 Sb., o insolvenčních správcích, vyhláška č. 312/2007 Sb. o obsahu a dalších náležitostech zkoušek insolvenčních správců), které mají zaručovat odbornou způsobilost insolvenčních správců. Ke vzniku postavení insolvenčního správce je tedy třeba splnit podmínky, limity dané právními předpisy. Pakliže zákon v ust. § 191 odst. 4 o. z., počítá jako s řešením „poslední možností“, tedy za situace, kdy nelze jmenovat likvidátora jinak, se jmenováním likvidátora z osob zapsaných v seznamu insolvenčních správců, ustanovení takového likvidátora soudem znamená, že soudcem ustanovený likvidátor ze seznamu insolvenčních správců má zákonem předpokládanou dostačující kvalifikaci pro výkon této funkce.10. Likvidátor nabývá okamžikem svého povolání do funkce působnost statutárního orgánu (§ 193 o. z.). Na likvidátora přechází okamžikem jeho ustanovení do funkce jednak vnější jednatelská působnost statutárního orgánu a dále vnitřní působnost statutárního orgánu v činnostech, které bezprostředně souvisí s likvidací a jsou nutné pro její úspěšný průběh a dokončení. Podle § 193 o. z., za řádný výkon funkce likvidátor odpovídá stejně jako člen statutárního orgánu. Tím, že zákon nestanoví výjimku pro likvidátory jmenované soudem ze seznamu insolvenčních správců ohledně míry jejich odpovědnosti, platí i pro ně stejná míra odpovědnosti, jaká platí pro členy statutárního orgánu té které právnické osoby. Statutární orgán resp. likvidátor společnosti s ručením omezeným je povinen vykonávat svojí funkci s péčí řádného hospodáře. Je tak povinen ve smyslu § 51 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) dále jen „ZOK“) jednat pečlivě s potřebnými znalostmi a s nebytnou loajalitou ke společnosti. Musí tak v dobré víře rozumně předpokládat, že jedná informovaně a v obhajitelném zájmu společnosti. Likvidátor, včetně toho, jenž byl jmenován se seznamu insolvenčních správců, tak plně odpovídá za porušení péče řádného hospodáře a je povinen k náhradě vzniklé újmy (tedy nejenom majetkové, leč též i nemajetkové škody) viz § 53 ZOK.11. U právnických osob, tedy i obchodních společností, rušených rozhodnutím soudu a jsoucích povětšinou fakticky bez majetku či bez podstatného majetku, je likvidátor povinen postupovat podle § 199 odst. 1 o. z., a sestavit ke dni vstupu právnické osoby do likvidace zahajovací rozvahu a soupis jmění právnické osoby. Nemá-li k dispozici účetnictví, je třeba, aby toto bylo rekonstruováno. Likvidátor musí činit všechny úkony nutné ke zjištění majetku právnické osoby a jeho případného stavu, což představuje minimálně lustraci v příslušných evidencích a databázích. Jde například o lustraci v katastru nemovitostí, v registru vozidel, evidenci plavidel, dotaz likvidátora u centrálního depozitáře cenných papírů. Rovněž tak lustraci v obchodním rejstříku ohledně případných majetkových účastí likvidované obchodní společnosti. Dále likvidátor zjišťuje u všech bank resp. po