7 Cmo 145/2018-52 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným usnesením soud prvního stupně odvolal účastníka 1) z funkce likvidátora , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále též jen „investiční fond“) a zároveň novým likvidátorem investičního fondu jmenoval účastníka 2), (výrok I.). Dále uložil účastníkům 1) a 3), aby společně a nerozdílně nahradili navrhovatelce na nákladech řízení částku 2 000 Kč (výrok II.).2. V odůvodnění soud uvedl, že o zrušení investičního fondu bylo rozhodnuto pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. března 2002, č. j. 35 Cm 18/2001-11, a proto je soud povolán podle § 361 odst. 1 ve spojení s § 345 a § 350 zákona č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech (dále jen „z. i. s.“), rozhodnout o podaném návrhu. V řízení byly splněny podmínky pro odvolání stávajícího likvidátora investičního fondu, neboť po provedeném dokazování jednoznačně vyplynula jeho dlouhodobá nečinnost. To potvrdil i sám odvolaný likvidátor, jenž konstatoval ukončení likvidace investičního fondu prakticky již od roku 2010, přičemž jejího výmazu z veřejného rejstříku brání jen kombinace legislativních a finančních limitů. Toto tvrzení je ale irelevantní, protože nedostatek financí není důvod, který by bránil zdárnému ukončení likvidace investičního fondu a jeho výmazu z veřejného rejstříku, k čemuž soud odkázal na § 352 odst. 2 z. i. s. Vedle toho dle § 205 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) ve znění pozdějších předpisů, neschválení závěrečné zprávy likvidátora nebrání výmazu společnosti z veřejného rejstříku. S ohledem na argumentaci účastníka 1), že právní řešení úspěšného výmazu z veřejného rejstříku se přes konzultaci s notáři a právníky nepodařilo nalézt, se jeví jako naprosto neefektivní a neúčelné přenesení působnosti likvidátora investičního fondu na zmocněného advokáta. Generální zmocnění zástupce k výkonu likvidace likvidátorem je nepřípustné, a takový postup lze považovat za porušení povinnosti vykonávat funkci likvidátora s odbornou péčí dle § 348 z. i. s. Proto soud prvního stupně návrhu vyhověl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).3. Proti tomuto usnesení podali účastníci 1) a 3) včasné odvolání, navrhujíce, aby jej odvolací soud zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.4. Odvolatelé zejména nesouhlasí se závěry soudu prvního stupně, že účastník 1) je při likvidaci investičního fondu nečinný a že neoprávněně přenesl generální plnou mocí funkci likvidátora na třetí osobu. To se nezakládá na pravdě, neboť účastník 1) vždy řádně a s odbornou péčí (§ 348 z. i. s.) plnil své povinnosti likvidátora investičního fondu. Likvidace byla prakticky od roku 2010 ukončena, nastala zde kombinace finančních a legislativních limitů pozdržujících ukončení likvidace investičního fondu a jeho výmaz z veřejného rejstříku. Jedná se o to, že nebyl k dispozici seznam akcionářů investičního fondu, čímž bylo znemožněno svolat valnou hromadu za účelem schválení závěrečné zprávy likvidátora. Udělená plná moc právnímu zástupci nebyla udělena jako plná moc generální, ale proto, aby právní zástupce mohl činit jednotlivé úkony jménem likvidátora investičního fondu. Své závěry o důvodech odvolání stávajícího likvidátora soud dostatečně neodůvodnil, tedy nezabýval se všemi rozhodnými skutečnostmi. Zároveň soud prvního stupně nepoučil účastníky řízení při jednání podle § 118a odst. 1 a 3 a § 118b odst. 1 o. s. ř., a proto lze toto rozhodnutí považovat za překvapivé a v podstatě nepřezkoumatelné.5. Navrhovatelka ve vyjádření k odvolání uvedla, že dle tvrzení samotného likvidátora investičního fondu byla likvidace ukončena v roce 2012, když mělo dojít ke zpeněžení jeho majetku a již nebyly evidovány žádné jeho závazky a majetek. Likvidátor je tak nečinný minimálně již 5 let, když během této doby nebyl schopen podat návrh na výmaz investičního fondu z obchodního rejstříku. Dále navrhovatelka vyslovila přesvědčení, že likvidátorem udělená plná moc stávajícímu zástupci je nepřípustnou plnou mocí generální, a to k výkonu činností likvidátora, což lze jistě považovat za porušení povinnosti likvidátora jednat s odbornou péčí dle § 348 z. i. s. Navrhovatelka také nepovažuje napadené rozhodnutí za neodůvodněné, když odvolání likvidátora je odůvodněno jeho nečinností a postupem v rozporu s odbornou péčí. V řízení byly řádně provedeny všechny důkazy, skutková zjištění jsou dostatečná a zároveň řízení netrpí žádnou vadou, a proto také nelze považovat rozhodnutí za překvapivé či nepřezkoumatelné. Odvolací soud by jej tak měl potvrdit jako věcně a formálně správné.6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dospěl k závěru, že odvolání je důvodné, neboť napadené usnesení je nepřezkoumatelné.7. Podle § 169 odst. 4 o. s. ř. pro odůvodnění usnesení, jímž se rozhoduje ve věci samé, platí obdobně § 157 odst. 2 a 4.8. Podle § 157 odst. 2 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé. Odůvodnění uvedené v písemném vyhotovení rozsudku musí být v souladu s vyhlášeným odůvodněním.9. Podle § 132 o. s. ř. důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.10. V odůvodnění napadeného usnesení soud neuvedl, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, případně proč neprovedl i další důkazy. Porušení § 157 odst. 2 a § 132 o. s. ř. je vždy důvodem pro zrušení meritorního rozhodnutí. „Je-li rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelné, protože tento soud nerespektoval zásady uvedené v ustanoveních § 157 a 132 o.s.ř., musí odvolací soud takové rozhodnutí zrušit (§ 221 odst. 1 písm. c) [poznámka soudu: nyní jde o § 219a odst. 1 písm. b) ] o.s.ř.); jestliže tak neučiní a přijme rozhodnutí ve věci samé, pak zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1045/99 uveřejněný v Soudní judikatuře z oblasti občanského, obchodního a pracovního práva pod pořadovým číslem 14/2001). „Rozsudky a usnesení, kterými se rozhoduje ve věci samé, jsou nepřezkoumatelné zejména tehdy, postrádají-li jejich odůvodnění náležitosti uvedené v § 157 odst. 2, 3 nebo 4, byly-li odůvodněny způsobem uvedeným v § 157 odst. 3 nebo 4, ačkoliv jejich odůvodnění mělo odpovídat požadavkům § 157 odst. 2, apod.” (DRÁPAL, Ljubomír. § 219a [Zrušení rozhodnutí]. In: DRÁPAL, Ljubomír, BUREŠ, Jaroslav, DLOUHÁ, Eva, DOLEŽÍLEK, Jiří, FIALA, Roman, HORÁČEK, Roman, KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka, KRBEK, Pavel, KRČMÁŘ, Zdeněk, MAZANEC, Michal, NOVOTNÝ, Zdeněk, POLEDNE, Petr, PUTNA, Mojmír, SIMON, Pavel, ŠEBEK, Roman, ŠTENGLOVÁ, Ivana. Občanský soudní řád I, II. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009, s. 1764.).11. V odůvodnění není též uvedeno, zda nově jmenovaný likvidátor-účastník 2) splňuje předpoklady pro jeho jmenování stanovené v § 349 z. i. s.12. Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usnesení zrušil podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř.13. O nákladech tohoto odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.). Bude přitom mít na zřeteli, že účastníci 1) až 3) mají v tomto řízení postavení samostatných procesních společníků (§ 91 odst. 2 ve spojení s § 140 odst. 1 o. s. ř.).