7 Cmo 157/2019-21 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl ve výroku I. o zrušení společnosti , právnická osoba, , sídlem , adresa, , identifikační číslo , IČO, (dále jen „Společnost“), ve výroku II. nařídil likvidaci Společnosti, ve výroku III. jmenoval likvidátorkou Společnosti , fyzická osoba, , sídlem , adresa, , identifikační číslo , IČO, , ve výroku IV. uložil Společnosti povinnost k úhradě soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a současně ve výroku V. rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. V odůvodnění uvedl, že dne 24. 11. 2017 byl Krajskému soudu v Plzni doručen podnět ke zrušení Společnosti s likvidací z důvodu, že Společnost nemá zapsán žádný předmět podnikání. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku a z rejstříkového spisu C 4818 bylo soudem zjištěno, že k výmazu jediného zapsaného předmětu podnikání „truhlářství“ došlo dne 18. 4. 2017 a do doby vydání napadeného rozhodnutí Společnost nepodala návrh na zápis změn do obchodního rejstříku. S odkazem na § 120 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) ve spojení s § 25 odst. 1 písm. b) zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen „z.v.r.“), uvedl, že v daném případě tak zápis v obchodním rejstříku odporuje donucujícím ustanovením zákona, a přestože byla Společnost řádně vyzvána, tento závadný stav neodstranila. Soud ji proto podle § 9 odst. 1 z. v. r. zrušil a nařídil její likvidaci. O jmenování likvidátora soud rozhodl podle § 191 odst. 1 a odst. 4 o. z., neboť statutární orgán Společnosti Jan Hozman nereaguje na výzvy soudu, nelze proto očekávat, že by likvidaci Společnosti provedl řádně a včas. O povinnosti Společnosti zaplatit soudní poplatek bylo rozhodnuto dle ust. § 2 odst. 1 písm. e) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, výše poplatku byla stanovena v souladu s položkou 4 odst. 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků tvořící přílohu uvedeného zákona. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, když neshledal žádné okolnosti případu, které by přiznání práva na náhradu nákladů řízení odůvodňovaly.3. Proti usnesení soudu prvního stupně podali Společnost a účastník Jan Hozman včasné odvolání. Uvedli, že Společnost je schopna zajistit vlastními prostředky, míněno prostřednictvím svého jediného společníka a jednatele odstranění vad, které vedly soud k nařízení zrušení Společnosti s likvidací. Stejně tak uvádí, že i samotnou likvidaci je Společnost schopna zajistit vlastními prostředky. Nad to uvádí, že na výzvy soudu nereagovala, neboť její jediný společník a jednatel byl dlouhodobě postižen vážnějším onemocněním, s opakovanými hospitalizacemi a nebylo proto objektivně v jeho možnostech zajistit úkony v zastoupení Společnosti. Navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení, jakož i postup soudu prvního stupně tomu předcházející, a neshledal důvody pro jeho potvrzení ani změnu.5. Podle § 9 odst. 1 z. v. r. jestliže obsah zápisu ve veřejném rejstříku odporuje donucujícímu ustanovení zákona a nelze-li dosáhnout nápravy jinak, rejstříkový soud vyzve zapsanou osobu ke zjednání nápravy. Jde-li o právnickou osobu a ta ve stanovené lhůtě nezjedná nápravu, může soud i bez návrhu, je-li takový postup v zájmu ochrany třetích osob, rozhodnout o jejím zrušení s likvidací.6. Dle 93 písm. a) zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech, (zákon o obchodních korporacích) (dále jen „ZOK“), soud na návrh toho, kdo na tom má právní zájem, nebo na návrh státního zastupitelství, pokud na tom shledá závažný veřejný zájem, zruší obchodní korporaci a nařídí její likvidaci také, jestliže pozbyla všechna podnikatelská oprávnění; to neplatí, byla-li založena i za účelem správy vlastního majetku nebo za jiným účelem než podnikání.7. Dle obsahu spisu byl dne 22. 11. 2017 Krajskému soudu v Plzni doručen podnět rejstříkového soudu ke zrušení Společnosti, a to na základě kontroly spisu, když u Společnosti soud vymazal poslední předmět podnikání dne 18. 4. 2017 a ani přes výzvu rejstříkového soudu Společnost nově předmět podnikání do obchodního rejstříku nezapsala.8. Usnesením ze dne 1. 10. 2018, č. j. 41 Nc 1166/2017-4 Krajský soud v Plzni ve výroku I. zahájil řízení o zrušení Společnosti a nařízení její likvidace a ve výroku II. vyzval Společnost, aby ve lhůtě 60 dnů od právní moci usnesení, odstranila důvody, pro které by soud rozhodl o jejím zrušení s likvidací, tj. aby podala návrh na zápis předmětu podnikání (činnosti) do obchodního rejstříku. Soud řízení zahájil z důvodů dle ust. § 9 odst. 1 z. v. r. ve spojení s § 172 písm. b) o. z. Usnesení bylo účastníku řízení , Anonymizováno, doručeno dne 12. 10. 2018 a Společnosti fikcí dne 20. 10. 2018. Společnost na výzvu nereagovala a soud následně, po uplynutí lhůty, vydal napadené usnesení.9. Dle odůvodnění napadeného usnesení soud prvního stupně Společnost zrušil dle § 9 odst. 1 z. v. r., poté, co řízení zahájil bez návrhu, neboť má za to, že zápis vedený v obchodním rejstříku ve věci Společnosti, který neobsahuje zapsaný předmět jejího podnikání odporuje donucujícím ustanovení zákona, konkrétně ustanovení § 120 odst. 1 o. z., dle kterého se do veřejného rejstříku o právnické osobě zapíše alespoň den jejího vzniku, den jejího zrušení s uvedením právního důvodu a den jejího zániku, jakož i její název, adresa sídla a předmět činnosti, jméno a adresa bydliště nebo sídla každého člena statutárního orgánu spolu s uvedením způsobu, jakým tento orgán právnickou osobu zastupuje, a údajů o dni vzniku nebo zániku jejich funkce a dále pak ustanovení § 25 odst. 1 písm. b) z. v. r., který uvádí, že do veřejného rejstříku se zapíše předmět činnosti nebo podnikání nebo vymezení účelu osoby, vyžaduje-li to jiný zákon.10. S odkazem na komentářovou literaturu odvolací soud uvádí, že „Do § 9 odst. 1 byl pojat dřívější § 29 odst. 6 ObchZ a promítá se do něj zájem zákonodárce na tom, aby obsah zápisu ve veřejném rejstříku odpovídal skutečnosti a právním předpisům” (viz Havel, M., Štenglová, I., Dědič, J., Jindřich, M. a kol.: Zákon o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, 22-24 s.).11. Dle výpisu z příslušného obchodního rejstříku ve věci Společnosti, vyhotoveného 19. 11. 2019, nemá Společnost zapsán žádný předmět podnikání. Poslední předmět podnikání Společnosti „truhlářství“ byl, dle úplného výpisu z obchodního rejstříku, u Společnosti vymazán dne 18. 4. 2017. Odvolatelé ve svém podání uvedli, že předmět podnikání dodatečně zapíší, nicméně se tak ke dni rozhodnutí odvolacího soudu nestalo. Absence zapsaného předmětu podnikání Společnosti tak deklaruje stav ve Společnosti, který odpovídá skutečnosti a i právním předpisům, a nejedná se proto o zápis nepravdivý. Skutečnost, že Společnost nemá zapsán svůj předmět podnikání, proto nenaplňuje podmínky pro zahájení řízení o zrušení Společnosti s likvidací dle § 9 odst. 1 z. v. r.12. V daném případě Společnost pozbyla všechna svá podnikatelská oprávnění a k jejímu zrušení a nařízení likvidace by bylo možné přistoupit pouze ve smyslu § 93 písm. a) ZOK, za podmínek tam uvedených, přičemž řízení o zrušení společnosti dle tohoto zákonného ustanovení lze zahájit pouze na návrh toho, kdo na tom má právní zájem, nebo (na rozdíl od obecné úpravy zrušení právnických osob) na návrh státního zastupitelství.13. Vzhledem ke všemu výše uvedenému odvolací soud uzavírá, že v daném případě nebyly dány důvody pro zahájení řízení o věci bez návrhu dle ust. § 13 z. ř. s., neboť nejsou dány důvody pro zrušení Společnosti s likvidací a jmenování likvidátora podle § 172 odst. 1 písm. b) a ani dle ust. § 172 písm. d) o. z., ve spojení s § 9 odst. 1 z. v. r., a ani proto nebyl dán důvod pro uložení poplatkové povinnosti Společnosti za toto řízení.14. Protože není správné rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci vzhledem k okolnostem shora uvedeným, a ani s ním související rozhodnutí o uložení poplatkové povinnosti Společnosti, je zapotřebí je „odklidit“, a odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně zrušil dle § 222a odst. 1 o. s. ř. per analogiam a řízení zastavil dle § 16 z. ř. s. a § 211 o. s. ř. (ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.), neboť důvod pro zahájení řízení bez návrhu ve smyslu ust. § 9 odst. 1 z. v. r. není dán.15. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl obdobně s odkazem na ust. § 23 z. ř. s., když ani v průběhu odvolacího řízení neshledal okolnosti odůvodňující možnost přiznání náhrady nákladů řízení některé ze zúčastněných stran.