7 Cmo 159/2020-66 — Vrchní soud v Praze

1. Návrhem podaným dne 2. 9. 2019 se navrhovatelka domáhala vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady účastnice ze dne 3. června 2019. Podáním ze dne 9. března 2020 vzala navrhovatelka svůj návrh zpět.2. Krajský soud v Plzni usnesením uvedeným v záhlaví řízení z důvodu zpětvzetí návrhu podle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. výrokem I. zastavil. Výrokem II. soud prvního stupně rozhodl, že navrhovatelka je povinna zaplatit účastnici řízení na náhradě nákladů řízení částku 24 684 Kč k rukám právního zástupce účastnice, a to do tří dnů od právní moci usnesení. Soud prvního stupně rozhodl dle ust. § 146 odst. 2 o. s. ř., když navrhovatelka dle soudu zavinila, že řízení muselo být zastaveno. Soud prvního stupně na věc neaplikoval ust. § 150 o. s. ř., jelikož se dle něj nejedná o výjimečný případ a neshledal, že by zde byly důvody zvláštního zřetele, které by užití tohoto ustanovení odůvodňovaly. Navrhovatelka nijak důvod svého zpětvzetí nespecifikovala, ani neuvedla, že by jí majetkové nebo osobní poměry bránily v zaplacení nákladů řízení. Soud prvního stupně neshledal, že by povinnost navrhovatelky nahradit účastnici řízení náklady řízení, byla nepřiměřeně tvrdá. Soud prvního stupně účastnici přiznal náhradu nákladů podle § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“) za šest úkonů právní služby po částce 3 100 Kč, a to převzetí a příprava zastoupení, dvě porady s klientem ze dne 15. 10. 2019 a dne 21. 2. 2020, písemné podání soudu ze dne 17. 10. 2019 a 24. 2. 2020 a účast na jednání u soudu dne 24. 2. 2020, včetně šesti režijních paušálů po 300 Kč a DPH ve výši 4 284 Kč. Soud prvního stupně účastnici nepřiznal náhradu nákladů řízení za 2 úkony, a to za podání učiněná dne 23. 12. 2019 a dne 19. 3. 2020, jelikož se nejednalo o vyjádření ve věci samé podle § 11 AT.3. Proti II. výroku usnesení soudu prvního stupně podala navrhovatelka včasné odvolání. Navrhovatelka má za to, že v daném případě jsou naplněny důvody hodné zvláštního zřetele dle § 150 o. s. ř. Nadto navrhovatelka namítala, že soud prvního stupně nesprávně posoudil účelnost vynaložených nákladů účastnice na porady s klientem ze dne 15. 10. 2019 a 21. 2. 2020, když se domnívá, že se porady uskutečnily v rámci úkonu převzetí a přípravy zastoupení. Ve věci se konalo pouze jediné ústní jednání, proto další porady s klientem nelze podle navrhovatelky považovat za účelné. Navrhovatelka rovněž namítá neúčelnost úkonu podání ze dne 24. 2. 2020, když toto podání bylo navrhovatelce i soudu předáno až při ústním jednání konaném ve stejný den. Z uvedených důvodu odvolatelka navrhla, aby odvolací soud změnil výrok II. usnesení soudu prvního stupně tak, že se účastnici náhrada nákladů řízení nepřiznává.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení podle ust. § 211 a násl. o. s. ř. a neshledal odvolání důvodným.5. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.6. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).7. Podle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.8. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně má za to, že v tomto případě nebyly naplněny důvody umožňující soudu moderaci práva účastnice na náhradu nákladů řízení podle § 150 o. s. ř. Předně je nutno uvést, že u ust. § 150 o. s. ř. jde o vzácnou výjimku z pravidla, kterou nesmí soud nadužívat nebo dokonce zneužívat. Za důvody zvláštního zřetele hodné se považují takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého (zvažováno může být i jen částečné nepřiznání těchto nákladů). Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další. Musí jít o takové okolnosti, které mají skutečný vliv na spravedlivost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Porovnání dopadu uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení do majetkových sfér účastníků může mít z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. vliv pouze tehdy, přistupují-li ke skutečnosti, že by jejich přiznání přivodilo jednomu účastníku větší újmu, než účastníku druhému, okolnosti další (z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1529/2017).9. Dle odvolacího soudu je v řízení řešen návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, což je obecně běžné řízení, přičemž ze spisu neplynou ani žádné výjimečné okolnosti tohoto případu. Vzhledem k tomu, že účastnici byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 24 684 Kč, má odvolací soud za to, že tato částka nepředstavuje nepřiměřenou tvrdost, jak odvolatelka namítala. Ostatně ze spisu nevyplývá, že by majetkové, sociální či osobní poměry navrhovatelky jí neumožňovaly náhradu nákladů řízení uhradit. Sama navrhovatelka v návrhu na užití ust. § 150 o. s. ř. ani v odvolání netvrdila a nedoložila ničeho, z čeho by soud učinil opačný závěr. Navrhovatelka zůstala jen u obecného konstatování, že ust. § 150 o. s. ř. slouží k odstranění nepřiměřené tvrdosti, ale nijak nespecifikovala, jak negativně by neužití tohoto ustanovení zasáhlo do jejích poměrů.10. Odvolací soud tak vycházeje ze spisu a shodně s názorem soudu prvního stupně uzavírá, že v dané věci se nejedná o výjimečný případ a nejsou zde ani žádné důvody hodné zvláštního zřetele, které by umožňovaly soudu rozhodnout o náhradě nákladů řízení účastnice dle ust. § 150 o. s. ř.11. Navrhovatelka dále ve svém odvolání namítala neúčelnost vynaložených nákladů účastnice. Konkrétně odvolatelka uvádí, že porady s klientem ze dne 15. 10. 2019 a 21. 2. 2020 nejsou ničím podloženy, a jelikož soud přiznal náhradu nákladů řízení za úkon příprava a převzetí zastoupení, lze předpokládat, že se v rámci tohoto poskytnutého úkonu rovněž uskutečnila porada s klientem a další porady tak nebyly účelné. Ve věci se konalo pouze jediné ústní jednání, a i proto dle odvolatelky nebyly další porady s klientem na místě.12. Předně odvolací soud k této námitce uvádí, že záznamy z obou porad účastnice se svým právním zástupcem jsou ve spise založeny, přičemž obě trvaly cca 1,5 hodiny. Podle § 11 odst. 1 písm. a) AT převzetí a příprava zastoupení nebo obhajoby je prvním účtovatelným úkonem a vždy předchází ostatní úkony právní služby. Jeho součástí bývá podpis plné moci a souhrnná informace, kterou poskytne klient advokátovi. Úkon připadá v úvahu pouze tehdy, pokud nejde o ustanovení advokáta soudem či jiným orgánem státní moci. Je nerozhodné, jak dlouho úkon trvá. Advokát má na odměnu za něj nárok i tehdy, pokud jde o jednání časově velmi krátké, třeba i několikaminutové. Není vyloučeno, aby se úkon uskutečnil telefonicky, e-mailem či faxem anebo dokonce ve dvou krocích, v nichž prvním je poskytnutí informace a druhým podpis plné moci. Ze spisu vyplývá, že k převzetí a přípravě zastoupení účastnice došlo dne 8. 10. 2019 při podpisu plné moci na toto konkrétní řízení, kdy lze předpokládat, že tohoto dne byla zástupci sdělena souhrnná informace k případu. Jak uvádí záznam ze dne 15. 10. 2019, tato porada byla vedena ohledně obsahu vyjádření a dalšího postupu ve věci. Obsahem porady ze dne 21. 2. 2020 pak byla příprava na jednání a vyhodnocení dalšího postupu v řízení. Oba tyto úkony právní služby jsou proto samostatnými úkony podle § 11 odst. 1 písm. c) AT, jejich poskytnutí bylo soudu prvního stupně řádně doloženo, přičemž se i dle odvolacího soudu jedná o úkony účelné. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně správně přiznal účastnici náhradu i těchto nákladů řízení vzniklých jí zastoupením advokátem dle ust. § 146 odst. 2 věta první o. s. ř., neboť z procesního hlediska zavinila navrhovatelka, že řízení muselo být zastaveno a náklady řízení účastnice byly vynaloženy účelně.13. I poslední námitku odvolatelky, že ani písemné podání ze dne 24. 2. 2020 není účastnicí účelně vynaložený náklad řízení, neboť toto podání bylo předáno soudu i navrhovatelce při ústním jednání konaném ve stejný den, má soud za nedůvodnou. Byť