7 Cmo 191/2018-225 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl tak, že „Vykonatelnost rozhodčího nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, vydaného jediným rozhodcem dne 2.11.2015 pod Rsp 1203/14 se odkládá do pravomocného skončení věci vedené v současné době u Městského soud v Praze pod sp. zn. 79 Cm 143/2016.“ V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že dne 9. 11. 2015 byl Obvodnímu soudu pro , Anonymizováno, doručen návrh na zrušení rozhodčího nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky (dále jen „rozhodčí soud“), vydaného jediným rozhodcem dne 2. 11. 2015 pod Rsp 1203/14. Součástí tohoto návrhu byl i návrh na odklad vykonatelnosti tohoto rozhodčího nálezu. Následně byl spis předložen Vrchnímu soudu v Praze v rámci sporu o věcnou příslušnost. Vrchní soud v Praze rozhodnutím pod č. j. Ncp 4/2016-108 ze dne 17. 2. 2016 rozhodl o tom, že k projednání jsou věcně příslušné v prvním stupni krajské soudy a spis byl následně postoupen Městskému soudu v Praze, který vede řízení v současné době pod sp. zn. 79 Cm 143/2016. Městský soud v Praze svým usnesením ze dne 26. 4. 2017, č. j. 79Cm 143/2016-149 zamítl návrh na odklad vykonatelnosti tohoto rozhodčího nálezu. Proti tomuto usnesení bylo následně podáno odvolání, kdy Vrchní soud v Praze usnesením č. j. 7 Cmo 258/2017-182 ze dne 1. 3. 2018 rozhodnutí Městského soudu v Praze zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Zároveň Vrchní soud v Praze podotknul, že v rámci rozhodnutí o odložení vykonatelnosti rozhodčího nálezu se má zkoumat nejen hrozba závažné újmy, ale i to, zda-li je z návrhu na zrušení rozhodčího nálezu možné usuzovat, že je důvodný. Soud prvního stupně uvedl, že důkladně prozkoumal daný návrh na zrušení rozhodčího nálezu, ve kterém žalobce poukazuje na četná pochybení rozhodčího soudu a požaduje na základě těchto pochybení zrušení výše uvedeného rozhodčího nálezu na základě § 31 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení (dále jen „z.r.ř.“). Dále soud uvedl výčet žalobcem uvedených pochybení s tím, že „prozkoumal“ podrobně důvodnost výše uvedeného návrhu a dospěl k názoru, že zde je možnost, že by mohl být daný návrh důvodný. Nejedná se totiž o zcela zcestný návrh, který by vůbec neměl možnost uspět. S ohledem na procesní stav věci se totiž dle popisu žalobce jedná o situaci, kdy zřejmě došlo k několika pochybením, a to zejména procesní povahy. Jak totiž vyplývá z judikatury, na řízení před rozhodcem se použijí v podstatě totožná zákonná ustanovení a nároky jako v případě soudního řízení a i judikatura. Z ní vyplývá, že i v rámci rozhodčího řízení musí mít obě strany dostatečnou možnost uplatnit svá procesní práva (viz 33 Cdo 153/2013); strany musí být dostatečně poučeny o průběhu řízení a možnosti uplatnit některá práva, zejména dle § 118a o. s. ř. (viz I. US 3227/07 a 23 Cdo 1546/2012); strany musí mít možnost se vyjádřit k tvrzením a důkazům protistrany a mají zároveň právo navrhnout důkazy a nárok na to, aby tyto důkazy byly provedeny, pokud provedeny nejsou, mají nárok na to, aby toto rozhodnutí rozhodce bylo zdůvodněno (viz 23 Cdo 3749/2008 a I. US 2610/11); rozhodnutí rozhodčího soudu nemůže být rovněž překvapivé (viz I. ÚS 3227/07 a 32 Cdo 4706/2010); výslech svědků v občanském soudním řízení nelze nahrazovat jejich čestným prohlášením (viz rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích sp. zn. 18 Co 47/2012). Na základě výše uvedeného soud vyhodnotil, že jsou zde předpoklady pro to, aby mohl být návrh na zrušení rozhodčího nálezu shledán důvodným, a to jsou zejména procesní pochybení rozhodčího soudu. Mezi tato pochybení patří zejména: 1) možné pochybení v tom ohledu, že nebyly znalci v oboru písmoznalectví poskytnuty originály, které jsou většinou nutné k učinění závěru, zda-li jsou podpisy na nich zaručeně právě nebo nikoliv, 2) absence výslechu svědků v rámci soudního jednání a spokojení se pouze s čestnými prohlášeními, 3) odmítnutí provedení důkazu bez udání důvodu (zejména svědeckých výpovědí), 4) možné nedostatečné prozkoumání všech důkazů v rámci nedostatečně prokazatelného znaleckého posudku (nezpracování revizního znaleckého posudku v oboru písmoznalectví, nevyslechnutí notáře Jense Henssena ohledně akcií), 5) možné vyvození překvapivého rozhodnutí z provedených důkazů (týkající se zejména určité hypotetické konstrukce o dopravě žalobce do Černé Hory k podpisu smlouvy a nezohlednění výpovědi svědků), 6) absence poučení dle poučovací povinnosti (§ 118a o. s. ř. ve spojení s § 30 z. r. ř.). Následně soud citoval jen ustanovení § 31 písm. e) z. r. ř. a uvedl, že „zjistil, že je zde důvodné podezření, že při projednávání věci před rozhodci mohlo dojít k procesním pochybením, a to s ohledem na § 18, § 30 a § 31 z.r.ř. a příslušnou úpravu v o.s.ř.“ s tím, že „pak rozhodl o odkladu vykonatelnosti a odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 23 Cdo 5171/2016. Uzavřel, že se neztotožnil s názorem žalobce, že v daném případě se jedná o statusovou věc společnosti, a to s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 4323/2009, 29 Cdo 488/2012 a nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 230/95, neboť se jedná sice o „nespornou věc“, nicméně ne o statusovou, která by naplňovala dikci § 85 z.ř.s. a zmínil rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2648/2013, 30 Cdo 641/2005 a 23 Cdo 1782/2017 z nichž vyplývá, že uzavření smíru je vyloučeno pouze ve věcech v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu a nebo ve věcech o osobním stavu, přičemž dané řízení o určení toho, kdo je akcionářem společnosti mezi tyto věci nespadá, a je tak možné v dané věci uzavřít smír a § 31 písm. a) z.r.ř. v návaznosti na § 2 odst. 2 z.r.ř. se v tomto případě neuplatní.2. Proti usnesení soudu prvního stupně podali oba žalovaní včasné odvolání shodného obsahu. V odvolání uvedli, že potenciální důvodnost podaného návrhu na zrušení rozhodčího nálezu shledává soud podle § 31 písm. e) zákona o rozhodčím řízení v tom, že straně nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat, přičemž pochybení rozhodčího soudu mohou spočívat v aspektech uvedených soudem ad 1) až 6) /viz výše reprodukční část odůvodnění usnesení soudu prvního stupně – dále též jen „pochybení či „procesní pochybení ad 1), 2),3)….“ či „důvod ad 1)…“/. Dle odvolatelů jsou všechny tyto důvody nastíněné soudem zcela liché a v žádném případě neodůvodňují odklad vykonatelnosti napadeného rozhodčího nálezu. Při posuzování, zda je naplněn důvod pro odklad vykonatelnosti rozhodčího nálezu podle § 32 odst. 2 věty druhé in fine zákona o rozhodčím řízení (tedy presumovaná důvodnost návrhu na zrušení rozhodčího nálezu), je soud povinen si učinit vlastní kvalifikovaný úsudek o míře relevance jednotlivých žalobních námitek a samostatně zhodnotit, zda daný návrh opravdu může být objektivně důvodný. Soud tedy nesmí být pasivní a zejména se nesmí spokojit pouze se žalobními tvrzeními předestřenými žalobcem, ale sám musí tato žalobní tvrzení aktivně prověřit. Tento závěr je potvrzován i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. května 2017, sp. zn. 23 Cdo 5171/2016 (ze kterého konec konců čerpal i sám soud prvního stupně v napadeném rozhodnutí, byť citoval jinou, nesouvisející pasáž). Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že soud prvního stupně posuzoval důvodnost podané žaloby na zrušení rozhodčího nálezu výhradně optikou žalobcem přednesených žalobních tvrzení, aniž by tato jakkoliv prověřoval či si o nich učinil alespoň základní úsudek. Pokud tak soud prvního stupně nepostupoval (což je zjevné), zatížil tím napadené rozhodnutí neodstranitelnou vadou spočívající v jeho nepřezkoumatelnosti. Je sice pravdou, že pokud by žalobcem prezentovaná tvrzení ohledně údajných vad napadeného rozhodčího nálezu byla v plném rozsahu prokázána, pak by skutečně mohla teoreticky zakládat důvod pro zrušení tohoto rozhodčího nálezu. Dále se odvolatelé vyjadřovali k jednotlivým procesním pochybením ad 1) až ad 6) shledaným soudem prvního stupně, a to následně. Ad 1) – absenci originálů posuzovaných listin zohlednil soudní znalec , fyzická osoba, ve svém znaleckém posudku a výslovně se s ní vypořádal; k této otázce se pak znalec podrobně vyjadřoval i v rámci svého výslechu při jednání dne 29. září 2015. Námitka žalobce ohledně absence originálů listin při zkoumání některých podpisů tak byla náležitě zohledněna a v řízení před rozhodcem jí byla věnována velká pozornost. Rozhodci, účastníkům řízení a ani zdejšímu soudu však nepřísluší věcný přezkum odborných závěrů znalce, takže diskuze o vhodnosti či nevhodnosti kopií k písmoznaleckému zkoumání je zcela irelevantní. Není tedy pravdou, že by v tomto ohledu nebyla žalobci dána možnost „věc před rozhodci projednat“. Žalobce naopak své námitky uplatnil a tyto byly adekvátně vypořádány. Skutečnost, že byly vypořádány v neprospěch žalobce, nezakládá důvod pro zrušení rozhodčího nálezu (právo na projednání věci před rozhodci nelze ztotožňovat s právem účastníka řízení na ro