7 Cmo 204/2018-166 — Vrchní soud v Praze

1. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 15.5.2018 pod F 22037/2018, doplněným podáním doručeným soudu prvního stupně dne 12.6.2018, se navrhovatel domáhal zápisu svého výmazu z obchodního rejstříku z důvodu skončené likvidace této společnosti. K návrhu přiložil potvrzení o zveřejnění, daňová přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2000 – 2018 (rozvaha, výkaz zisku a ztrát a příloha), konečnou zprávu likvidátora, prohlášení likvidátora – soupis jmění, prohlášení likvidátora dle podle § 82 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a evidenci svěřenských fondů (dále jen „z.v.r.“), prohlášení likvidátora – trestní stíhání, souhlas správce daně, souhlas St. oblastního archivu , adresa, , souhlas města , adresa, a rozhodnutí Celního úřadu pro , Anonymizováno, .2. Usnesením uvedeným v záhlaví soud prvního stupně návrh na zápis výmazu do obchodního rejstříku, doručený soudu dne 15.5.2018, zamítl. V odůvodnění uvedl, že společně s návrhem předložil navrhovatel soudu veškeré listiny prokazující řádné provedení její likvidace a ze zprávy likvidátora vyplývá, že společnost navrhovatele je předlužena. S odkazem na § 98 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) (dále jen „IZ“) soud navrhovatele vyzval, aby předložil listinné doklady o tom, že likvidátor postupoval dle § 98 IZ. Na tuto výzvu navrhovatel reagoval podáním doručeným soudu dne 12.6.2018, kterým prostřednictvím svého likvidátora soudu sdělil, že dle tohoto ustanovení nepostupoval. Soud proto uzavřel, že jelikož likvidátor nesplnil svou zákonnou povinnost podat insolvenční návrhu dle § 98 IZ, když prostředky na zaplacení zálohy mohly být uhrazeny z prostředků likvidátora samotného, nezbylo soudu než návrh na zápis výmazu do obchodního rejstříku zamítnout.3. Do tohoto usnesení podal navrhovatel včasné odvolání z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. c), e) a g) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). Uvedl, že společnost navrhovatele byla zrušena dne 25.4.2000 rozhodnutím jediného společníka a likvidátorem byla jmenována , tituly před jménem, , Anonymizováno, . Usnesením ze dne 8.1.2004 soud rozhodl o výmazu likvidátorky , tituly před jménem, , Anonymizováno, , a to na základě rozhodnutí jediného společníka navrhovatele v působnosti valné hromady. Navrhovatel nového likvidátora následně nejmenoval, proto jej usnesením ze dne 29.1.2015 jmenoval usnesením č.j. 72 Cm 98/2014-7 soud. Likvidátor navrhovatele dále uvedl, že výzva ke spolupráci adresována bývalé likvidátorce navrhovatele i jejímu jedinému společníku zůstala bez odezvy. Vlastní činností zjistil, že společnost navrhovatele nemá žádný majetek, nevyvíjí podnikatelskou činnost déle jak 15 let. V průběhu likvidace se mu nepodařilo dohledat žádné doklady společnosti, společnost vedla bankovní účty na kterých však byly nulové zůstatky a účty byly zrušeny. V průběhu likvidace se přihlásili tři věřitelé – Krajský soud v , adresa, (neuhrazený soudní poplatek 2000 Kč), Finanční úřad pro , Anonymizováno, (pokuta za opožděné tvrzení daně za rok 2013 ve výši 500 Kč) a Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, Regionální pobočka , adresa, , pobočka pro , Anonymizováno, (dlužné pojistné a penále za období 2001-2016 ve výši 2 046 965 Kč). Likvidátor v návaznost na uvedené podal návrh na výmaz navrhovatele z obchodního rejstříku za použití § 82 odst. 1 z.v.r., kdy si byl současně vědom, že se nejedná o právnickou osobu zrušenou soudem nebo jiným orgánem veřejné moci a domníval se, že jsou zde splněny všechny podmínky, aby soud návrhu vyhověl. Soud návrh zamítl z důvodu, že likvidátor navrhovatele nepodal insolvenční návrh z důvodu, že společnost navrhovatele je předlužena s tím, že zálohu na náklady insolvenčního řízení (dle § 108 IZ ve výši 50 000 Kč) měla být uhrazena z vlastních fin. prostředků samotného likvidátora. K tomu odvolatel uvedl, že likvidátor je jmenován ze seznamu insolvenčních správců a takto jmenovaný likvidátor je nadále v evidenci veden jako zaměstnanec a za ukončenou likvidaci mu náleží mzda. Tudíž požadovat po něm, aby něco hradil tzv. ze svého, považuje za absurdní. Ustanovení § 82 z.v.r. obsahuje zjednodušenou úpravu výmazu společnosti s nedostatkem majetku, kdy nelze očekávat ani částečné uspokojení věřitelů, kdy insolvenční řízení by postrádalo smysl. Navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení příp., aby návrh změnil tak, že se mu vyhovuje.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání navrhovatele je důvodné.5. Podle ust. § 78 odst. 1 věta prvá z.v.r. rízení se zahajuje na návrh.6. Podle § 82 odst. 1 z.v.r. jestliže za právnickou osobu zrušenou rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu veřejné moci podal návrh na výmaz z veřejného rejstříku likvidátor jmenovaný soudem nebo jiným orgánem veřejné moci a je-li součástí takového návrhu prohlášení likvidátora o tom, že bezúspěšně prověřil možnost uplatnit neplatnost nebo neúčinnost právních jednání právnické osoby a že majetek této osoby nepostačuje ani k úhradě nákladů insolvenčního řízení, soud provede zápis na základě tohoto návrhu. Ustanovení § 78 se nepoužije.7. Podle § 82 odst. 2 z.v.r. zápis podle odstavce 1 soud neprovede, jestliže v době rozhodování o návrhu na výmaz probíhá insolvenční řízení, v němž se řeší úpadek nebo hrozící úpadek podnikatele nebo jestliže v průběhu řízení o tomto návrhu vyšly najevo skutečnosti, které zpochybňují pravdivost prohlášení likvidátora obsaženého v tomto návrhu.8. Z předloženého spisu, konkrétně z obsahu odvolání navrhovatele plyne, že návrh podal dle § 82 z.v.r. Společně s návrhem předložil soudu, mimo jiné, i prohlášení likvidátora dle § 82 z.v.r. ze dne 11.5.2018, v němž ohledně společnosti navrhovatele uvedl, že nezjistil žádný majetek likvidované společnosti a to movitý ani nemovitý. Prohlásil, že společnost není účastníkem žádného soudního či správního řízení, a že bezúspěšně prověřil možnost uplatnit neplatnost a neúčinnost právních jednání právnické osoby, a že majetek této osoby nepostačuje ani k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Z rejstříkového spisu pak odvolací soud zjistil, že společnost navrhovatele byla zrušena dne 25.4.2000 z rozhodnutí jejího jediného společníka v působnosti valné hromady, a že likvidátor navrhovatele byl společnosti jmenován soudem ze seznamu insolvenčních správců. Dle veřejně dostupné databáze insolvenčního rejstříku dostupného na adrese www.justice.cz neprobíhá v současné době ve věci společnost navrhovatele žádné insolvenční řízení.9. Z napadeného usnesení odvolací soud shledal, že soud prvního stupně zřejmě nepovažoval návrh na zahájení řízení za návrh dle ust. § 82 z.v.r., ačkoliv tak byl likvidátorem společnosti koncipován a bez dalšího, aniž by svůj postup v řízení náležitě odůvodnil, své rozhodnutí založil pouze na skutečnosti, že likvidátor nesplnil svou zákonnou povinnost dle ust. § 98 IZ, aniž by se nějak zabýval vhodností takového postupu s ohledem k okolnostem celého případu. Předně je nutno konstatova, a to i při vědomí ust. § 82 z.v.r., že v této věci byla sice společnost zrušena rozhodnutím jediného společníka Společnosti, ale ten již dne 12. 2. 2001 likvidátorku jím jmenovanou z této funkce odvolal, přičemž ke jmenování nového likvidátora již nepřistoupil. Společnost pak od roku 2011 nemá ani obsazený statutární orgán. Společnosti tak byl jmenován likvidátor rozhodnutím soudu, čímž došlo k ingerenci státu do vnitřních poměrů společnosti, tak jak ji předpokládá ust. § 82 z.v.r. Soud prvního stupně pak skutečnosti nastálé v průběhu likvidace žádným způsobem ve svém rozhodnutí neposuzoval a neučinil ani žádný závěr o návrhu likvidátora podaného dle ust. § 82 z.v.r., který již povinnost likvidátora podat insolvenčí návrh nezakládá, a to předně k důvodu jež jej následně vedl k zamítnutí návrhu.10. Pokud pak jde o důvod, pro který soud prvního stupně návrh zamítl, k tomu odvolací soud konstatuje, že v dané věci byl likvidátor společnosti jmenován soudem. Podle ust. § 195 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, odměnu, včetně náhrady hotových výdajů a způsob jejich výplaty určuje likvidátorovi soud. Stát hradí odměnu a náhradu hotových výdajů likvidátora v případě, že ji nelze uhradit z majteku zrušené právnické osoby, což je právě tento případ (nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích). Likvidátor sám v odvolání uvedl, že se jedná o společnost nemajetnou, předluženou, a že sám částku 50 000 Kč k dispozici nemá, a že by proto za takové situace musel požádat soud o poskytnutí zálohy na náklady likvidace, kterou by obratem