7 Cmo 210/2020-29 — Vrchní soud v Praze

1. Návrhem doručeným soudu dne 30. 9. 2019 se navrhovatel domáhal zrušení společnosti , Jméno navrhovatele A, ., IČO , IČO navrhovatele A, , sídlem , adresa, , PSČ , adresa, (dále jen „Společnost“), nařízení její likvidace a jmenování likvidátora. Navrhovatel uvedl, že návrh podává na základě zákonného zmocnění § 238 odst. 5 písm. a) ve spojení s § 238 odst. 6 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu. Návrh odůvodnil tím, že za zdaňovací období let 2009 až 2018 podala Společnost nulová daňová přiznání k dani z příjmu právnických osob nebo v nich vykazuje ztrátu. Z daňových řízení nevyplývá, že by Společnost prováděla jakoukoliv činnost. Z uvedeného vyplývá, že Společnost nevykonává a ani není schopna vykonávat svou činnost po dobu více než jednoho roku a je tak naplněn důvod pro její zrušení s likvidací podle § 93 písm. b) zákona č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních korporacích (dále jen „z.o.k.“).2. V záhlaví uvedeným usnesením soud prvního stupně ve výroku I. Společnost zrušil, ve výroku II. nařídil její likvidaci, ve výroku III. jmenoval likvidátorem Společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , ve výroku IV. uložil Společnosti povinnost uhradit soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a ve výroku V. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění uvedl, že Společnost od roku 2009 podává nulová daňová přiznání k dani z příjmů právnických osob nebo v nich vykazuje ztrátu, z čehož je evidentní, že nevyvíjí ekonomickou činnost, a je proto dán důvod pro její zrušení a nařízení likvidace. Likvidátora soud jmenoval s odkazem na § 191 odst. 1 a 4 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) ze seznamu insolvenčních správců, neboť nelze očekávat, že by jednatel Společnosti , Jméno navrhovatele B, likvidaci řádně a včas provedl. Povinnost k zaplacení soudního poplatku soud Společnosti uložil podle § 11 odst. 2 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a položky 4 odst. 1 písm. c) sazebníku soudních poplatků. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z.v.r.“), když neshledal žádné okolnosti případu, které by přiznání práva na náhradu nákladů řízení odůvodňovaly.3. Do tohoto usnesení podala Společnost i účastník 2) odvolání.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací nejprve posoudil včasnost odvolání Společnosti.5. Podle § 204 odst. 1 věta první o. s. ř. odvolání se podává do patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Bylo-li vydáno opravné usnesení týkající se výroku rozhodnutí, běží tato lhůta znovu od právní moci opravného usnesení.6. Podle § 57 odst. 3 o. s. ř. lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.7. Podle § 218a o. s. ř. nerozhodl-li předseda senátu soudu prvního stupně podle § 208 odst. 1, ačkoliv odvolání bylo podáno opožděně, rozhodne o odmítnutí odvolání pro opožděnost odvolací soud. Je-li to třeba, provede potřebná šetření buď sám, nebo prostřednictvím soudu prvního stupně anebo soudu dožádaného.8. Ze spisu odvolací soud zjistil, že napadené usnesení bylo Společnosti doručeno dne 30. 12. 2019, jak vyplývá z potvrzení o dodání a doručení do datové schránky. Odvolání do předmětného usnesení podala Společnost až dne 12. 3. 2020 (č. l. 26). Zákonná patnáctidenní lhůta pro podání odvolání uplynula Společnosti dne 14. 1. 2020. Odvolání Společnosti tak bylo podáno po uplynutí zákonné patnáctidenní odvolací lhůty.9. Na základě shora uvedeného odvolací soud uzavírá, že odvolání Společnosti je opožděné a proto ho odmítl podle § 218a o. s. ř.10. Dále se odvolací soud zabýval odvoláním účastníka 2), které bylo podáno včas. V něm odvolatel namítl, že napadené usnesení nevymezuje zákonný důvod vedoucí ke zrušení Společnosti a že Společnosti nebyla dána možnost k nápravě dle § 172 odst. 2 o. z. Společnost přitom stále existuje a je způsobilá obnovit činnost. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu jednání.11. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání účastníka 2) je důvodné.12. Podle § 93 písm. b) zákona č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních korporacích (dále jen „z.o.k.“) soud na návrh toho, kdo na tom má právní zájem, nebo na návrh státního zastupitelství, pokud na tom shledá závažný veřejný zájem, zruší obchodní korporaci a nařídí její likvidaci také, jestliže není schopna po dobu delší než 1 rok vykonávat svou činnost a plnit tak svůj účel.13. Podle § 172 odst. 2 o. z., umožňuje-li zákon soudu zrušit právnickou osobu z důvodu, který lze odstranit, soud jí před vydáním rozhodnutí stanoví přiměřenou lhůtu k odstranění nedostatků.14. Ze spisu odvolací soud zjistil, že usnesením ze dne 16. 10. 2019, č. j. 38 Cm 872/2019-13 soud prvního stupně vyzval oba účastníky, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení písemně vyjádřili k připojenému návrhu, popř. odstranili důvod shledaný navrhovatelem pro zrušení Společnosti a nařízení její likvidace. Výzva byla Společnosti doručena dne 11. 11. 2019 a účastníkovi 2) dne 6. 11. 2019, jak vyplývá z potvrzení o dodání a doručení do datové schránky a z poštovní doručenky. Společnost na výzvu nereagovala.15. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku odvolatele, že napadené usnesení nevymezuje zákonný důvod vedoucí ke zrušení Společnosti. Z textu odůvodnění je zřejmé, že soud prvního stupně Společnost zrušil podle § 93 písm. b) ZOK. Důvodná je však odvolací námitka, že Společnosti nebyla dána možnost k nápravě dle § 172 odst. 2 o. z.16. Ustanovení § 93 ZOK věcně doplňuje § 172 odst. 1 o. z., neboť vypočítává další (zvláštní) skutkové podstaty, při jejichž naplnění má soud rozhodnout, že se obchodní korporace ruší a že se nařizuje její likvidace. Obchodní korporaci lze tedy zrušit z důvodů uvedených v § 93 ZOK i z důvodů uvedených v § 172 odst. 1 o. z. V případě, že důvody pro zrušení obchodní korporace lze odstranit, soud je povinen před vydáním rozhodnutí dotčenou obchodní korporaci vyzvat k odstranění nedostatků v přiměřené lhůtě podle § 172 odst. 2 o. z.17. Dle komentářové literatury “Obligatorním obsahem výzvy dle § 172 odst. 2 je označení důvodu, pro který má být právnická osoba zrušena, včetně označení nedostatků, které je třeba odstranit. Důvod i nedostatky musí být odstranitelné. Z výzvy by mělo být patrné, jakým způsobem lze nedostatky představující důvod zrušení odstranit. Soud přitom není povinen, ba ani oprávněn poučovat účastníka řízení, resp. zrušovanou právnickou osobu v rovině hmotného práva, je povinen mu poskytnout odpovídající procesní poučení. Vzhledem k podstatě věci musí toto procesní poučení minimálně obsahovat pojmenování důvodu zrušení a možnosti odstranění nedostatků, tedy právních skutečností svojí povahou hmotněprávních. Další náležitostí je nejen stanovení lhůty k odstranění nedostatků, ale i poučení o tom, co může nastat, neučiní-li právnická osoba dle výzvy v soudem určené přiměřené lhůtě.” (srov. Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, 901 s.).18. V dané věci výzva soudu k odstranění nedostatků obsažená v usnesení ze dne 16. 10. 2019, č. j. 38 Cm 872/2019-13 neobsahuje důvod, pro který má být Společnost zrušena, ani označení nedostatků, které je třeba odstranit. Není z ní ani patrné, jakým způsobem lze nedostatky představující důvod zrušení odstranit. Postrádá též poučení o následcích nesplnění výzvy ve stanovené lhůtě. Výzva je tak chybná pro její neurčitost a neúplnost. Vydáním chybné výzvy podle § 172 odst. 2 o. z., zatížil soud řízení vadou, které mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava.19. Z uvedeného důvodu odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V něm soud nejprve opětovně posoudí, zda je dán důvod pro zrušení Společnosti s likvidací podle § 93 písm. b) ZOK. Nepřehlédne přitom usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4030/2017 veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách, ve kterém se Nejvyšší soud zabývá i výkladem ustanovení § 93 písm. b) ZOK.20. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že ze znění § 172 odst. 2 o. z., je zřejmé, že výzva se doručuje pouze dotčené právnické osobě, nikoliv jejím společníkům či jiným osobám.21. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).