7 Cmo 230/2020-20 — Vrchní soud v Praze

1. Usnesením uvedeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I. zrušil s likvidací obchodní společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen “Společnost”). Výrokem II. jmenoval likvidátorem Společnosti jednatele Společnosti , Anonymizováno, , nar. , Anonymizováno, , bytem , adresa, . Výrokem III. uložil soud Společnosti povinnost zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Hradci Králové do 30 dnů od nabytí právní moci usnesení soudní poplatek ve výši 2 000 Kč. Výrokem IV. soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. V odůvodnění napadeného usnesení soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 24. 7. 2019 na podnět zahájil řízení o zrušení Společnosti z důvodu, že Společnost nemá živnostenské oprávnění. Usnesením ze dne 27. 1. 2020, č. j. 54 Cm 188/2019-11, vyzval soud Společnost ke zjednání nápravy do 30 dnů od doručení výzvy spočívající v obnovení činnosti. Jelikož náprava nebyla ve stanovené lhůtě zjednána, měl soud za to, že jsou splněny zákonné podmínky pro zrušení Společnosti s likvidací ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob (dále jen “z. v. r”). Protože Společnost nemá zapsán žádný předmět podnikání, rozhodl soud o zrušení Společnosti s likvidací a jmenování likvidátora. Tím ustanovil jednatele Společnosti podle § 191 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen “o. z.”). O povinnosti Společnosti uhradit soudní poplatek rozhodl dle § 2 odst. 1 písm. e) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve spojení s položkou 4 odst. 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 23 zákona č. 292/2012 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen “z. ř. s.”)3. Proti usnesení soudu prvního stupně podalo včasné odvolání , Anonymizováno, , které vstoupilo do řízení dne 18. 9. 2020, jelikož má za to, že soud prvního stupně postupoval v rozporu s ust. § 93 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen “z. o. k.”), když při neexistenci jiného důvodu ke zrušení Společnosti, než je pozbytí všech podnikatelských oprávnění, což se promítá v absenci předmětu podnikání v obchodním rejstříku, zahájil bez návrhu řízení podle § 13 z. ř. s. a následně rozhodl o zrušení Společnosti s likvidací. Odvolatel odkázal na závěry rozhodnutí Vrchního soudu č. j. 7 Cmo 125/2016-43, kde Vrchní soud uvedl, že vzhledem ke specialitě ust. § 93 z. o. k. k ust. § 172 odst. 1 o. z., nelze řízení o zrušení obchodní korporace, tedy i společnosti s ručením omezeným z důvodu, že pozbyla všechna podnikatelská oprávnění a přitom nebyla založena i za účelem správy vlastního majetku nebo za jiným účelem než podnikání, zahájit jinak než na návrh k tomu legitimovaných osob. Dle názoru odvolatele obdobná situace nastává i ve vztahu § 93 z. o. k. k ust. § 9 odst. 1 z. v. r., o které soud opřel svoje rozhodnutí. Dle odvolatele i zde skutečnost, že Společnost pozbyla všechna podnikatelská oprávnění, přitom nebyla založena za účelem správy vlastního majetku nebo za jiným účelem než podnikání, vylučuje jeho přímé užití a vytváří podmínky pouze pro poustup dle speciálního ustanovení § 93 písm. a) z. o. k. Vzhledem k tomu, že napadené usnesení bylo vydáno v řízení, kde nebyl podán návrh na zahájení řízení, ačkoliv podle zákona ho bylo třeba, zatížil soud prvního stupně řízení neodstranitelnou vadou spočívající v nedostatku podmínky řízení. Uvedené skutečnosti pak odvolatel namítal již ve svém podání, kterým do předmětného řízení vstoupil poté, co řízení bylo soudem prvního stupně bez návrhu zahájeno. Odvolatel tak navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a řízení zastavil podle § 221 odst. 1 písm. c) o. s. ř.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.5. Podle § 9 odst. 1 z. v. r. jestliže obsah zápisu ve veřejném rejstříku odporuje donucujícímu ustanovení zákona a nelze-li dosáhnout nápravy jinak, rejstříkový soud vyzve zapsanou osobu ke zjednání nápravy. Jde-li o právnickou osobu a ta ve stanovené lhůtě nezjedná nápravu, může soud i bez návrhu, je-li takový postup v zájmu ochrany třetích osob, rozhodnout o jejím zrušení s likvidací.6. Podle § 93 písm. a) z. o. k. soud na návrh toho, kdo na tom má právní zájem, nebo na návrh státního zastupitelství, pokud na tom shledá závažný veřejný zájem, zruší obchodní korporaci a nařídí její likvidaci také, jestliže pozbyla všechna podnikatelská oprávnění; to neplatí, byla-li založena i za účelem správy vlastního majetku nebo za jiným účelem než podnikání.7. Z obsahu předloženého soudního spisu vyplývá, že soud prvního stupně zahájil bez návrhu usnesením ze dne 24. 7. 2019, č. j. 54 Cm 188/2019-4, řízení o zrušení Společnosti s likvidací a o jmenování likvidátora a to z důvodu, že Společnost nemá živnostenské oprávnění. Z odůvodnění tohoto usnesení pak plyne, že soud prvního stupně zahájil řízení dle ust. § 13 z. ř. s. ve spojení s ust. § 93 písm. a) z. o. k. Jelikož ani po soudní výzvě ze dne 27. 1. 2020, č. j. 54 Cm 188/2019-11, nebyla zjednána náprava spočívající dle soudu prvního stupně v obnovení činnosti, dospěl soud prvního stupně k závěru, že jsou splněny podmínky pro zrušení Společnosti s likvidací dle § 9 odst. 1 z. v. r., protože společnost nemá zapsaný žádný předmět podnikání.8. S odkazem na komentářovou literaturu odvolací soud uvádí, že „Do § 9 odst. 1 byl pojat dřívější § 29 odst. 6 ObchZ a promítá se do něj zájem zákonodárce na tom, aby obsah zápisu ve veřejném rejstříku odpovídal skutečnosti a právním předpisům” (viz Havel, M., Štenglová, I., Dědič, J., Jindřich, M. a kol.: Zákon o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, 22-24 s.).9. Odvolací soud shledal, že absence zapsaného předmětu podnikání Společnosti deklaruje stav ve Společnosti, který odpovídá skutečnosti a i právním předpisům, a nejedná se proto o zápis nepravdivý. Skutečnost, že Společnost nemá zapsán svůj předmět podnikání, proto nenaplňuje podmínky pro zahájení řízení o zrušení Společnosti s likvidací dle § 9 odst. 1 z. v. r., ostatně z těchto důvodů soud prvního stupně řízení bez návrhu ani nezahájil.10. Lze přisvědčit odvolateli, že v daném případě Společnost pozbyla všechna svá podnikatelská oprávnění a k jejímu zrušení a nařízení likvidace by bylo možné přistoupit pouze ve smyslu § 93 písm. a) z. o. k., za podmínek tam uvedených, přičemž řízení o zrušení společnosti dle tohoto zákonného ustanovení lze zahájit pouze na návrh toho, kdo na tom má právní zájem, nebo (na rozdíl od obecné úpravy zrušení právnických osob) na návrh státního zastupitelství.11. Vzhledem ke všemu výše uvedenému odvolací soud uzavírá, že v daném případě nebyl dán důvod pro zahájení řízení o věci bez návrhu dle ust. § 13 z. ř. s. ve spojení s ust. § 93 písm. a) z. o. k. tak, jak uvedl soud prvního stupně ve svém usnesení ze dne 24. 7. 2019, č. j. 54 Cm 188/2019 -4, neboť řízení dle ust. § 93 písm. a) z. o. k. lze zahájit pouze na návrh. V daném případě tak řízení bez návrhu nemělo být soudem prvního stupně zahajováno, a pakliže tak soud učinil, učinil tak v rozporu se zákonem. Uvedené pochybení soudu prvního stupně nemohlo následně zhojit ani jeho meritorní rozhodnutí ve věci dle ust. § 9 odst. 1 o. s. ř., neboť ani dle tohoto zákonného ustanovení nebyly, v době rozhodnutí soudu prvního stupně o zahájení řízení bez návrhu, dány důvody pro zrušení Společnosti s likvidací a jmenování likvidátora podle § 172 odst. 1 písm. b) a ani dle ust. § 172 písm. d) o. z., ve spojení s § 9 odst. 1 z. v. r., potažmo tedy důvody, pro které by mohl soud řízení zahájit (viz výše). Nejedná se proto o situaci, že by po zahájení řízení bez návrhu, důvod pro jeho zahájení odpadl tak, jak předpokládá ust. § 16 z. v. r.12. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že v tomto řízení nejsou splněny podmínky řízení, za nichž by mohl soud prvního stupně rozhodnout ve věci samé (§ 103 o. s. ř.), neboť podle zákona není možné řízení § 93 písm. a) z. o. k. zahájit i bez návrhu a zároveň návrh k jeho zahájení podán nebyl. Soud prvního stupně tak dle ust. § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zatížil řízení vadou, pro kterou nemělo proběhnout pro nedostatek podmínek řízení, neboť nedostatek návrhu na zahájení řízení je neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení dle ust. § 104 odst. 1 o. s. ř.13. Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně dle ust. § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a řízení dle § 221 odst. 1 písm. c) zastavil, neboť je tu takový nedostatek podmínek řízení, který nelze odstranit (§ 103 a § 104 odst. 1 o. s. ř.).14. Nákladový výrok je odůvodněn ust. § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 2 z. ř. s.