7 Cmo 291/2019-57 — Vrchní soud v Praze

1. Návrhem doručeným soudu dne 13. 3. 2018 se navrhovatel domáhal, zrušení společnosti , Jméno navrhovatele A, ., sídlem , adresa, , identifikační číslo , IČO navrhovatele A, (dále jen „Společnost“), nařízení její likvidace a jmenování likvidátora. Navrhovatel uvedl, že návrh podává na základě zákonného zmocnění § 238 odst. 5 písm. a) ve spojení s § 238 odst. 6 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu. Návrh odůvodnil tím, že za zdaňovací období let 2006 až 2008 podala Společnost nulová daňová přiznání k dani z příjmů právnických osob, a za zdaňovací období let 2010 až 2016 nepodala žádná přiznání k dani z příjmů právnických osob, a to ani na základě zaslaných výzev. Navrhovateli není známo, a ani se v rámci místního šetření nepodařilo zjistit, že by Společnost začala provádět jakoukoliv ekonomickou činnost.2. V záhlaví uvedeným usnesením soud prvního stupně ve výroku I. Společnost zrušil, ve výroku II. nařídil její likvidaci, ve výroku III. jmenoval likvidátorem Společnosti , právnická osoba, a spol., sídlem , adresa, , identifikační číslo , IČO, , ve výroku IV. uložil Společnosti povinnost uhradit soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a ve výroku V. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění uvedl, že Společnost od roku 2010 nepodává daňová přiznání k dani z příjmů právnických osob, z čehož je evidentní, že nevyvíjí ekonomickou činnost, a je proto dán důvod pro její zrušení a nařízení likvidace. Likvidátora soud jmenoval s odkazem na § 191 odst. 1 a 4 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ze seznamu insolvenčních správců, neboť nelze očekávat, že by jednatelka Společnosti , Jméno navrhovatele B, likvidaci řádně a včas provedla. Povinnost k zaplacení soudního poplatku soud Společnosti uložil podle § 11 odst. 2 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a položky 4 odst. 1 písm. c) sazebníku soudních poplatků. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z.v.r.“), když neshledal žádné okolnosti případu, které by přiznání práva na náhradu nákladů řízení odůvodňovaly.3. Proti tomuto usnesení podala Společnost včasné odvolání, doplněné podáním doručeným soudu 5. 3. 2019, z důvodu uvedeného v § 205 odst. 2 písm. g) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). Namítla, že soud v odůvodnění usnesení neuvedl žádné zákonné ustanovení, dle kterého Společnost zrušil s likvidací, což činí rozhodnutí nepřezkoumatelným. Nečinnost spočívající v nepodávání přiznání k dani z příjmů právnických osob, resp. neplnění této zákonné povinnosti, nelze podřadit pod žádný ze zákonných důvodů pro zrušení právnické osoby uvedených v § 172 odst. 1 o. z. Společnost nenaplňuje ani žádný z důvodů tam uvedených. Soud Společnost nevyzval, aby v přiměřené lhůtě odstranila vytýkané nedostatky, tj. podala přiznání k dani z příjmu právnických osob za roky 2010 až 2017. K vydání napadeného usnesení mohl soud přikročit až poté, co by marně uplynula lhůta k nápravě. O neplnění zákonné povinnosti podávat daňová přiznání k dani z příjmů právnických osob za předcházející dobu se Společnost dozvěděla až z napadeného usnesení. Společnost udělila v roce 2012 plnou moc Tomáši Kostlivému k zastupování ve všech věcech včetně podávání daňových přiznání a výzvy k podání přiznání tak byly zřejmě zasílány tomuto zástupci, který však Společnost vůbec neinformoval. Nad to se Společnost domnívá, že daňová přiznání za roky 2010 a 2011 byla podána, byť zřejmě opožděně. Ohledně výroku III. Společnost namítla, že likvidátorem měl soud jmenovat primárně statutární orgán Společnosti. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že návrh zamítne, nebo aby ho zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.4. Ve vyjádření k odvolání navrhovatel vyvrací odvolací námitky Společnosti a podrobně k tomu argumentuje. Z okolností případu i z výsledků místního šetření dovozuje, že Společnost nevykonává a ani není schopna vykonávat svou činnost po dobu více než 1 roku a tato skutečnost naplňuje zrušovací důvod uvedený v § 93 písm. b) zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“). Povinnost oznámit tuto skutečnost ukládá správci daně § 238 odst. 5 a 6 daňového řádu. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.6. Podle § 238 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, (5) Správce daně oznámí příslušnému orgánu veřejné moci skutečnosti zjištěné při své činnosti nasvědčující naplnění podmínek stanovených jinými právními předpisy pro zrušení a) právnické osoby, b) živnostenského oprávnění nebo pozastavení provozování živnosti nebo c) oprávnění, na jehož základě byl daňový subjekt registrován správcem daně. (6) Pokud je zrušení právnické osoby vázáno na návrh, podá jej správce daně v případě podle odstavce 5 písm. a) příslušnému soudu (odst. 6).7. Podle § 172 o. z. (1) Soud na návrh toho, kdo na tom osvědčí právní zájem, nebo i bez návrhu, zruší právnickou osobu a nařídí její likvidaci, jestliže a) vyvíjí nezákonnou činnost v takové míře, že to závažným způsobem narušuje veřejný pořádek, b) již nadále nesplňuje předpoklady vyžadované pro vznik právnické osoby zákonem, c) nemá déle než dva roky statutární orgán schopný usnášet se, nebo d) tak stanoví zákon. (2) Umožňuje-li zákon soudu zrušit právnickou osobu z důvodu, který lze odstranit, soud jí před vydáním rozhodnutí stanoví přiměřenou lhůtu k odstranění nedostatků.8. Podle § 93 ZOK soud na návrh toho, kdo na tom má právní zájem, nebo na návrh státního zastupitelství, pokud na tom shledá závažný veřejný zájem, zruší obchodní korporaci a nařídí její likvidaci také, jestliže a) pozbyla všechna podnikatelská oprávnění; to neplatí, byla-li založena i za účelem správy vlastního majetku nebo za jiným účelem než podnikání, b) není schopna po dobu delší než 1 rok vykonávat svou činnost a plnit tak svůj účel, c) nemůže vykonávat svou činnost pro nepřekonatelné rozpory mezi společníky, nebo d) provozuje činnost, kterou podle jiného právního předpisu mohou vykonávat jen fyzické osoby, bez pomoci těchto osob.9. Ze spisu odvolací soud zjistil, že usnesením ze dne 2. 8. 2018, č. j. 38 Cm 145/2018-7 soud prvního stupně Společnost vyzval, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení písemně vyjádřila k připojenému návrhu, popř. odstranila důvod shledaný navrhovatelem pro její zrušení a nařízení likvidace. Výzva byla Společnosti doručena dne 15. 8. 2018, jak vyplývá z potvrzení o dodání a doručení do datové schránky. Společnost na výzvu reagovala podáním doručeným soudu dne 31. 8. 2018 (č. l. 16), ve kterém požádala o prodloužení lhůty k vyjádření do 20. 9. 2018. O opětovné prodloužení lhůty, a to do 5. 10. 2018, požádala Společnost podáním doručeným soudu dne 24. 9. 2018 (č. l. 18).10. Předně odvolací soud uvádí, že námitku nepřezkoumatelnosti napadeného usnesení pro absenci použité právní normy ohledně zrušení Společnosti s likvidací důvodnou neshledal. Z textu odůvodnění je zřejmé, že soud prvního stupně Společnost zrušil podle § 93 písm. b) ZOK.11. Ustanovení § 93 ZOK věcně doplňuje § 172 odst. 1 o. z., neboť vypočítává další (zvláštní) skutkové podstaty, při jejichž naplnění má soud rozhodnout, že se obchodní korporace ruší a že se nařizuje její likvidace. Obchodní korporaci lze tedy zrušit z důvodů uvedených v § 93 ZOK i z důvodů uvedených v § 172 odst. 1 o. z. V případě, že důvody pro zrušení obchodní korporace lze odstranit, soud je povinen před vydáním rozhodnutí dotčenou obchodní korporaci vyzvat k odstranění nedostatků v přiměřené lhůtě podle § 172 odst. 2 o. z.12. Dle komentářové literatury “Obligatorním obsahem výzvy dle § 172 odst. 2 je označení důvodu, pro který má být právnická osoba zrušena, včetně označení nedostatků, které je třeba odstranit. Důvod i nedostatky musí být odstranitelné. Z výzvy by mělo být patrné, jakým způsobem lze nedostatky představující důvod zrušení odstranit. Soud přitom není povinen, ba ani oprávněn poučovat účastníka řízení, resp. zrušovanou právnickou osobu v rovině hmotného práva, je povinen mu poskytnout odpovídající procesní poučení. Vzhledem k podstatě věci musí toto procesní poučení minimálně obsahovat pojmenování důvodu zrušení a možnosti odstranění nedostatků, tedy právních skutečností svojí povahou hmotněprávních. Další náležitostí je nejen stanovení lhůty k odstranění nedostatků, ale i poučení o tom, co může nastat, neučiní-li právnická osoba dle výzvy v soudem určené přiměřené lhůtě.” (srov. Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, 901 s.).13. V dané věci výzva soudu k odstranění nedostatků obsažená v usnesení ze dne 2. 8. 2018, č. j. 38 Cm 145/2018-7 neobsahuje důvod, pro který má být Společnost zrušena, ani označení nedostatků, které je třeba odstranit. Není z ní ani patrné, jakým způsobem lze nedostatky představující