7 Cmo 316/2019-0 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně ustanovil účastníku , právnická osoba, ., … opatrovníka , Anonymizováno, ., advokáta, … a to podle § 29 odst. 2 o.s.ř. z důvodu, že společnost nemůže před soudem vystupovat proto, že tu není osoba oprávněná za ni jednat. V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 19. září 2019 č.j. B 16426/RD34/MSPH, Fj 326469/2019/MSP rozhodl zdejší soud ve věci „podnětu“ na obnovení původního zápisu v obchodním rejstříku tak, že zahájil řízení bez návrhu na obnovu původního zápisu v obchodním rejstříku (výrok I.). Soudu bylo v zákonné odvolací lhůtě doručeno podání označené jako „Odvolání , právnická osoba, ., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. září 2019, č.j. B 16426/RD34/MSPH, Fj 326469/2019/MSPH“. V podání není specifikováno, která fyzická osoba je za společnost činí, nicméně z ručního podpisu na konci dokumentu lze dovozovat, že podání podepsal, , Anonymizováno, , dat. nar. , Anonymizováno, , v současné době zapsaný jediný člen představenstva společnosti. Následně rejstříkový soud citoval ustanovení § 21 odst. 1, písm. a), odst. 4 o.s.ř. a § 29 odst. 2 o.s.ř. s tím, že dospěl k závěru, že „o situaci žádající si ustanovení procesního opatrovníka se zde jedná. Soud má za to, že jsou splněny obě alternativně formulované podmínky zakotvené v ustanovení § 29 odst. 2 o.s.ř.“ Dále uvedl, že z průběhu řízení je zjevné, že je sporné, kdo je osobou oprávněnou za společnost jednat a má za to, že , Anonymizováno, je z jednání za společnost vyloučen též s ohledem na ustanovení § 21 odst. 4 o.s.ř., neboť jeho zájmy jsou v rozporu se zájmy zapsané právnické osoby. S ohledem na to, že zde nejsou žádné další osoby, o nichž by bylo soudu známo, že by za společnost mohly jednat, nezbylo soudu nežli ustanovit společnosti opatrovníka, neboť zde hrozí nebezpečí z prodlení z důvodu otevřené odvolací lhůty. Dle ustanovení § 29 odst. 4 o.s.ř. ustanovil soud společnosti opatrovníka z řad advokátů, neboť má za to, že s ohledem na právní složitost věci nemůže být opatrovníkem jmenován nikdo jiný, uzavřel rejstříkový soud.2. Proti usnesení soudu prvního stupně podala společnost včasné odvolání. V odvolání vznesla tyto stěžejní odvolací námitky:1)Usnesení je nepřezkoumatelné, neboť z odůvodnění není patrné, proč se soud domnívá, že je sporné ve smyslu § 29 odst. 2 o.s.ř., zda je , Anonymizováno, jakožto jediný člen představenstva oprávněn za společnost jednat.2)Vyšší soudní úřednice nebyla oprávněna rozhodnout o ustanovení opatrovníka.3) Vyšší soudní úřednice ustanovila opatrovníka až poté, co společnost podala odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. září 2019 č.j. B 16426/RD34/MSPH, Fj 326469/2019/MSPH, a to dokonce až poté, co samosoudce vyhotovil předkládací zprávu k rozhodnutí o odvolání.4)Usnesení spočívá na nesprávném právním závěru, že tu není osoba oprávněná v řízení za společnost jednat, a že je sporné, zda , Anonymizováno, je oprávněn za společnost jednat.5)Opatrovník je v konfliktu zájmů, neboť advokátní kancelář, ve které působí, právně zastupuje skupinu navrhovatelů, resp. jimi ovládané společnosti3. Navrhl zrušit odvoláním napadené usnesení.4. K odvolání se vyjádřil ustanovený opatrovník , Anonymizováno, , advokát, jenž vyvracel jednotlivé odvolací námitky a navrhl, aby odvolací soud odvolání společnosti zamítl.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.6. K odvolací námitce týkající se toho, že ve věci rozhodovala vyšší soudní úřednice, jíž takováto věc dle zákona nepřísluší, dospěl odvolací soud k závěru, že tato není důvodná. Odvolatel argumentuje především ustanovením § 11 písm. l) zák.č. 121/2008 Sb. o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství ve znění novel (dále též jen „z.v.s.ú.“ či „zákon o vyšších soudních úřednících“), dle něhož vyšší soudní úředník v občanském soudním řízení může, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, provádět veškeré úkony soudu prvního stupně, s výjimkou věcí, kde je úkon zvláštním zákonem výslovně svěřen soudci. Odvolatel však přehlíží, že občanský soudní řád (- v § 29 o.s.ř. hovořící o ustanovení opatrovníka předsedou senátu) není ve vztahu k zákonu o vyšších soudních úředních zákonem speciálním, resp. zvláštním, jak předpokládá citované ustanovení. Proto odvolatelem zmiňované ustanovení na věc nedopadá. Rozhodující vyšší soudní úřednice proto byla oprávněna učinit předmětné rozhodnutí. Ostatně ke shodným závěrům jako odvolací soud dospěl i Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. července 2017 sp.zn. 25 Cdo 996/2017, v němž výslovně uvedl, že „Dovolatelka dále vznáší otázku, zda může vyšší soudní úředník vydat usnesení podle § 114b o. s. ř. (tzv. kvalifikovanou výzvu). Odvolací soud zde postupoval v souladu s ustálenou soudní praxí, neboť i Nejvyšší soud již dříve vyslovil, že vyšším soudním úředníkům takové oprávnění náleží (srov. rozsudek ze dne 14. 11. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4259/2011, publikovaný pod č. 35/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení ze dne 23. 11. 2016, sp. zn. 26 Cdo 3295/2016). Argumentace dovolatelky ustanovením § 11 písm. l) zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících, ve spojení s textem § 114b o. s. ř., jenž hovoří o „předsedovi senátu“, není přiléhavá, neboť § 11 písm. l) zákona č. 121/2008 Sb. míří na případy, kde by výlučná pravomoc soudce byla dána zákonem ve vztahu lex specialis vůči tomuto zákonu. Občanský soudní řád je však vůči zákonu o vyšších soudních úřednících zákonem obecnějším (lex generalis). Opačným výkladem, který navrhuje dovolatelka, by se jednalo o zpětný odkaz a prakticky by bylo znemožněno delegovat některé úkony na vyšší soudní úředníky; takový výklad proto nelze přijmout za správný.“7. V rámci odůvodnění rozhodnutí rejstříkový soud zmínil své rozhodnutí (usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. září 2019, č.j. B 16426/RD34/MSPH, Fj 326469/2019/MSPH) s tím, že proti němu bylo v zákonné odvolací lhůtě doručeno podání označené jako „Odvolání , právnická osoba, ., přičemž v podání není specifikováno, která fyzická osoba je za společnost činí, nicméně z ručního podpisu na konci dokumentu rejstříkový soud dovodil, že podání podepsal, , Anonymizováno, , dat. nar. , Anonymizováno, , v současné době zapsaný jediný člen představenstva společnosti.“ Rejstříkový soud však v rámci posuzovaného rozhodnutí kromě tohoto konstatování neuvedl ničeho, z čeho by šlo usuzovat, že zapsaného člena představenstva , Anonymizováno, nepovažuje ve skutečnosti za člena představenstva oprávněného jednat za společnost. Jinak řečeno nepovažoval - li rejstříkový soud dosud zapsaného člena představenstva , Anonymizováno, za osobu oprávněnou jednat za společnost , právnická osoba, ., bylo nezbytné, aby takový závěr alespoň stručně (několika větami) odůvodnil, což neučinil.8. A po citaci zákonných ustanovení učinil závěr, že se zde jedná „o situaci žádající si ustanovení procesního opatrovníka …a má za to, že jsou splněny obě alternativně formulované podmínky zakotvené v ustanovení § 29 odst. 2 o.s.ř.“ Tomuto závěru však nepředchází a není proto z rozhodnutí zřejmé, na základě jakých úvah a myšlenkových pochodů, které by byly podpořeny skutkovými zjištěními a závěry, soud prvního stupně dospěl k uvedenému závěru. Totéž platí ohledně dalšího - opět neodůvodněného závěru rejstříkového soudu o tom, že „z průběhu řízení je zjevné, že je sporné, kdo je osobou oprávněnou za společnost jednat“.9. Rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Odvolací soud proto napadené usnesení soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu podle § 219a odst.1 písm. b) o.s.ř., a podle § 221 odst.1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.