7 Cmo 44/2020-16 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným usnesením Krajský soud v Plzni ve výroku I. zrušil společnost , Jméno navrhovatele A, ., sídlem , Adresa navrhovatele A, , identifikační číslo , IČO navrhovatele A, (dále jen „Společnost“) a ve výroku II. nařídil její likvidaci, ve výroku III. jmenoval likvidátorem Společnosti , Jméno navrhovatele C, , insolvenčního správce, sídlem , Adresa navrhovatele C, , identifikační číslo , IČO navrhovatele C, , ve výroku IV. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a ve výroku IV. uložil Společnosti povinnost zaplatit státu soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a ve výroku V. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Soud prvního stupně výrok I. je odůvodnil § 168 odst. 1 a § 169 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Vyšel z toho, že Společnost od roku 2015 nepodává daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob, z čehož je, dle soudu prvního stupně evidentní, že Společnost nevyvíjí ekonomickou činnost, nezveřejňuje dokumenty ve sbírce listin a je nekontaktní pro státní instituce, je proto dán důvod pro její zrušení a nařízení likvidace. Ohledně výroku III. soud uvedl, že likvidátorem jmenoval podle § 191 odst. 1 a odst. 4 o. z., osobu zapsanou v seznamu insolvenčních správců, neboť nelze očekávat, že by statutární orgán, jednatel , Jméno navrhovatele B, , likvidaci řádně a včas provedl vzhledem k tomu, že je nekontaktní a na jeho obchodní podíl je uvalena exekuce. Protože navrhovatel se podle § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, osvobozen od poplatku, rozhodl soud podle § 2 odst. 3 téhož zákona o přenesení poplatkové povinnosti na Společnost tak, jak je uvedeno ve výrok IV. usnesení; výši soudního poplatku stanovil soud podle položky 4 bod 1 písm. c) sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích.3. Proti výroku III. tohoto usnesení podal včasné odvolání jmenovaný likvidátor , Jméno navrhovatele C, . Namítl, že jako insolvenční správce má v Plzni pouze pobočku a její personální obsazení neumožňuje insolvenčnímu správci vykonávat funkci likvidátora jinak než osobně. Uvádí, že nepovažuje za vhodné, aby likvidátorem společnosti se sídlem v , Anonymizováno, byl likvidátor se sídlem v , adresa, . Taková likvidace by byla nehospodárná a neúčelná. Nad to uvedl, že funkci likvidátora dlouhodobě nevykonává. Navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení ve výroku III. zrušil.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal podle § 211 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) usnesení soudu prvního stupně v rozsahu podaného odvolání a dospěl k závěru, že odvolání důvodné není.5. Podle § 191 o. z. (1) právnické osobě, která vstoupila do likvidace, aniž byl povolán likvidátor podle § 189, jmenuje likvidátora soud, a to i bez návrhu. Soud jmenuje likvidátora i v případě, že sám rozhodl o zrušení právnické osoby. (3) Nebyl-li podán jiný návrh či nelze-li návrhu vyhovět, může soud při postupu podle odstavce 1 nebo 2 likvidátorem jmenovat i bez jeho souhlasu člena statutárního orgánu. Takový likvidátor nemůže ze své funkce odstoupit. Může však navrhnout soudu, aby ho funkce zprostil, prokáže-li, že na něm nelze spravedlivě požadovat, aby funkci vykonával. (4) Nelze-li likvidátora jmenovat ani podle odstavce 3, jmenuje ho soud z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců.6. Z veřejně přístupné databáze seznamu insolvenčních správců vedené Ministerstvem spravedlnosti České republiky odvolací soud zjistil, že , Jméno navrhovatele C, má sídlo na adrese , adresa, . Vedle toho má zapsáno 7 platných provozoven, z nichž jedna sídlí v , adresa, , na adrese , adresa, , s úředními hodinami v úterý od 10 do 12 hod. a od 13 do 15 hod., tedy v místě sídla Společnosti.7. Dle odvolacího soudu je převážná část práce likvidátora v současné době prováděna v elektronické formě, potažmo v podobě listinné, kdy likvidátor činí v rámci výkonu své funkce konkrétní písemná podání. Ani jedné z těchto forem není na překážku odvolatelem namítaná vzdálenost sídla likvidátora od sídla likvidované Společnosti. Z hlediska odvolacího soudu skutečnost, zda likvidátor sídlí v místě sídla likvidované společnosti, či nikoli, nemá vliv na řádný a rychlý průběh likvidace samotné. Možnost jmenovat likvidátora podle § 191 odst. 4 o. z., představuje poslední východisko, kdy se likvidace ujímá osoba bez předchozích vazeb na likvidovanou právnickou osobu, současně však je profesně specializovaná na insolvenční řízení, takže by měla být pro vedení likvidace dostatečně odborně způsobilá a tento znak shledává odvolací soud podstatným i z hlediska rychlé ochrany práv zúčastněných jakož i z hlediska procesní ekonomie samotné likvidace. K tvrzení odvolatele, že v místě sídla Společnosti má pouze pobočku, jejíž personální obsazení neumožňuje insolvenčnímu správci funkci likvidátora vykonávat, odvolací soud s odkazem na komentářovou literaturu „per analogiam legis“ uvádí, že „Provozovna je zákonem definována jako místo, ve kterém insolvenční správce nebo ohlášený společník insolvenčního správce, je-li insolvenčním správcem veřejná obchodní společnost, skutečně vykonává činnost. Skutečný výkon činnosti v provozovně není možno vykládat tak, že se jím rozumí osobní výkon činností (osobní přítomnost) samotným správcem, případně ohlášeným společníkem insolvenčního správce, nýbrž že je ve svém sídle či provozovně fakticky činný, byť jsou konkrétní činnosti zajišťovány jeho zaměstnanci nebo jinými pověřenými či zmocněnými osobami (srov. zákon o insolvenčních správcích. Komentář, nakladatel: Wolters Kluwer (ČR), místo vydání: Praha, datum vydání: 2016, právní stav v ASPI k: 01. 07. 2017, Autoři: Antonín Stanislav a Jan Kozák). Má-li likvidátor na území České republiky více provozoven, musí jako osoba zapsaná v seznamu insolvenčních správců počítat s možností svého jmenování do funkce likvidátora i u společností sídlících v místě sídla jeho provozoven, v nichž by měl funkci likvidátora vykonávat se všemi právy a povinnostmi k tomu náležejícími.8. Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usnesení ve výroku III. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.9. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 23 z. ř. s., když okolnosti odůvodňující přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení některému z jeho účastníků neshledal.