7 Cmo 59/2020-171 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl tak, že „Vstup společnosti , právnická osoba, , IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, do řízení jako vedlejšího účastníka na straně účastníka se nepřipouští.“ (výrok I.), „Řízení se zastavuje.“ (výrok II.), „Navrhovatel je povinen zaplatit účastníkovi na účet jeho právního zástupce na náhradu nákladů řízení částku 36 368 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.“ (výrok III.). V odůvodnění soud uvedl, že návrhem došlým soudu dne 30. 9. 2015 se navrhovatel jako kvalifikovaný akcionář domáhal zmocnění ke svolání valné hromady další účastnice podle ustanovení § 368 z.o.k. Dne 3. 10. 2019 před zahájení jednání ve věci vzal návrh zpět. Vzhledem ke zpětvzetí návrhu soud řízení za použití ust. § 96 odst. 2, 3, 4 o. s. ř. zastavil a o náhradě nákladů řízení rozhodl s odkazem na § 146 odst. 2 o. s. ř. s tím, že náhrada nákladů řízení byla přiznána další účastnici v rozsahu nákladů právního zastoupení za 8 úkonů právní služby po 3 100 Kč podle § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s § 7 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., 8 režijních paušálů po 300 Kč, DPH 21% 5 712 Kč, cestovného za dvě cesty osobním automobilem z , Anonymizováno, a zpět a náhrady za ztrátu času, a to v celkové výši 36 368 Kč.2. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel včasné odvolání. V odvolání namítl, že „koncept zavinění“ pro zastavení při zpětvzetí je postaven na procesní odpovědnosti, konkrétně za to, že žalobce podal žalobu a jejím zpětvzetím následně způsobil, že řízení bylo zastaveno, aniž by došlo k meritornímu rozhodnutí. Toto obecné pravidlo je však prolomeno, když žalobce vezme zpět žalobu, která byla podána důvodně, a to pro chování žalovaného. Naplnění těchto dvou podmínek má za následek, že naopak žalovaný (v tomto řízení další účastník), a nikoliv žalobce (v tomto řízení navrhovatel) nese povinnost k náhradě nákladů řízení protistrany. V daném řízení o zmocnění ke svolání valné hromady byla žaloba - návrh podán důvodně, když navrhovatel jakožto kvalifikovaný akcionář požádal dne 1. 9. 2015 statutární ředitelku dalšího účastníka o svolání mimořádné valné hromady a svou žádost doložil programem jednání valné hromady. Požadovaná valná hromada dalšího účastníka však v zákonné lhůtě 40 dnů ode dne doručení žádosti o její svolání svolána statutární ředitelkou nebyla. Řízení o návrhu o zmocnění bylo usnesením soudu prvního stupně ze dne 10. 6. 2016 č. j. 80 Cm 325/2015-19 (před prvním jednání ve věci) přerušeno z důvodů předvídaných ust. § 109 odst. 2 písm. c), a to do pravomocného skončení řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 79 cm 21/2013, ve kterém byla posuzována otázka, zda je navrhovatel akcionářem dalšího účastníka. Toto řízení bylo pravomocně skončeno, když meritorní usnesení vydané Městským soudem v Praze ze dne 13. 4. 2017, č. j. 79 Cm 21/2013-103, nabylo právní moci dne 27. 5. 2017. Posuzovaná otázka, významná pro posouzení řízení vedeného o zmocnění kvalifikovaného akcionáře byla pravomocně vyřešena tak, že je navrhovatel akcionářem dalšího účastníka. V řízení o zmocnění bylo usnesením č. j. 80 Cm 325/2015-26 ze dne 28. 7. 2017 v souladu s ust. § 111 odst. 2 o. s. ř. pokračováno. Při prvním jednání ve věci konaném dne 18. 1. 2018 (bez účasti navrhovatele, který až následně omluvil svou nepřítomnost zdravotními důvody) předložil další účastník notářský zápis , Anonymizováno, sepsaný , Anonymizováno, , notářem v , Anonymizováno, , osvědčující usnesení řádné valné hromady dalšího účastníka a zápis z řádné valné hromady dalšího účastníka konané dne 17. 1. 2018. Současně další účastník konstatoval, že „se konala dne 17. 1. 2018 valná hromada účastníka, která vyčerpala program jednání, který požaduje navrhovatel, resp. který by měl být na programu mimořádné valné hromady, k jejímuž svolání se domáhá udělení zmocnění touto žalobou.“ Další jednání ve věci se konalo dne 22. 7. 2019 bez účasti navrhovatele, neboť navrhovatel nebyl soudem obeslán a neměl vědomost o nařízení tohoto jednání. Na následně nařízeném konaném dne 3. 10. 2019 jednání vzal navrhovatel svou žalobu zpět. Odvolatel má za to, že v daném případě měla být soudem ohledně rozhodnutí o náhradě nákladů řízení aplikována výše výjimka dle věty druhé ust. 146 odst. 2 o. s. ř., kdy byly naplněny předpoklady, podmínky prolomení obecného pravidla uvedeného ve větě první § 146 odst. 2 o. s. ř., když navrhovatel vzal zpět „žalobu“, která byla podána důvodně, a to pro chování „žalovaného“, který svolal (sice až dva a půl roku po podání žaloby) valnou hromadu, která vyčerpala program jednání, který navrhovatel „žalobou“ požadoval a odkázal na usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 32 Cdo 2717/99 ze dne 11. 4. 2000). Navrhl, aby odvolací soud změnil výrok III. odvoláním napadeného usnesení tak, že přizná náhradu nákladů řízení navrhovateli dle § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř., popř. rozhodl dle § 146 odst. 1 tak, že si každý z účastníků nese své náklady sám.3. K odvolání se vyjádřila další účastnice, který uvedla, že v řízení nebylo prokázáno, že návrh byl podán důvodně; nepovažuje navrhovatele za aktivně legitimovaného k podání návrhu o zmocnění ke svolání mimořádné valné hromady s tím, že o tom, zda byl naplněn program navrhovatelem požadované mimořádné valné hromady, nebylo provedeno dokazování, ani o tom nebylo v řízení rozhodnuto. Navrhovatel před ukončením dokazování vzal návrh zpět, aniž by k tomu dala další účastnice důvod svým jednáním. Odkaz na judikát Nejvyššího soudu svým obsahem nepotvrzuje tvrzení navrhovatele, protože se věcně věnuje jiné problematice.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.5. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. „Jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).“ Dle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. „Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno.“6. Při zastavení řízení podle § 146 odst. 2 o. s. ř. a rozhodování o náhradě nákladů řízení se soud nejprve zabývá tím, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. V tomto ustanovení je formulována zásada tzv. procesního zavinění. Podle ní je k náhradě nákladů řízení povinen ten, kdo zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Zavinění se posuzuje výlučně z procesního hlediska. Tam, kde zastavení řízení bylo žalobcem (navrhovatelem) zaviněno, přizná soud žalovanému (druhému účastníku) náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil k uplatnění nebo bránění práva - viz věta první uvedeného ustanovení.7. Naopak žalobce (navrhovatel) zpětvzetím žaloby nezavinil zastavení řízení, a není tudíž povinen k náhradě nákladů řízení, jestliže vzal žalobu (návrh) zpět, kterou podal důvodně, a to pro chování žalovaného (dalšího účastníka) - viz věta druhá uvedeného ustanovení; tak je tomu zejména tehdy, jestliže další účastník po zahájení řízení navrhovatele uspokojil. Jde tedy o to, zda se žalobce domohl uplatněného nároku či nikoliv - srov. k tomu komentář k § 146 in Drápal,L.,Bureš,J., a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha : C.H.Beck, 2009: „Ke zpětvzetí došlo pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) většinou tehdy, jestliže žalovaný (jiný účastník řízení) uplatněný nárok zcela uspokojil. Ukáže-li se již z prostého porovnání žalobního (nebo jiného) petitu s plněním, které poskytl žalovaný (jiný účastník řízení), že se jedná o totéž, lze učinit závěr, že k následnému zpětvzetí došlo pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení).“ Žalobci v tom případě nezbývá, než žalobu vzít zpět, protože již byl uspokojen a rozhodnutí ve věci samé by pro něj nebylo příznivé. Nebylo by však spravedlivé, aby za těchto okolností platil náhradu nákladů řízení. „Viníkem“ zastavení je zde žalovaný, který teprve poté, co byla žaloba podána, žalobci plnil, resp. ho uspokojil. K náhradě nákladů je tedy povinen žalovaný.8. V posuzovaném případě se navrhovatel domáhal, aby jej soud zmocnil ke svolání mimořádné valné hromady další účastnice s programem, jenž je uveden v návrhu na zahájení řízení. Dle protokolu o jednání před soudem prvního stupně ze dne 18. 1. 2018 je uvedeno následující. „Před zahájením jednání ve věci uvádí právní zástupce účastníka, že včera se konala valná hromada účastníka, která vyčerpala program jednání, který požaduje navrhovatel, resp. který by měl být na programu mimořádné valné hromady, k jejímuž svolání se domáhá udělení zmocnění touto žalobou…Zápis z této valné hromady zakládá právní zástupce účastníka do spisu.“ Z prostého porovnání petitu návrhu ve věci samé a zástupcem další účastnice založeného zápisu z valné hromady další účastnice konané dne 17. 1. 2018 vyplývá, že navrhovatelem uplatněný nárok byl zcela uspok