7 Cmo 75/2018-127 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze rozhodl v záhlaví uvedeným usnesením tak, že obchodní společnost , Jméno advokátky B, ., IČO: , IČO advokátky B, , se sídlem , adresa, , se zrušuje a nařizuje se její likvidace (výrok I.), že jmenuje likvidátorem společnosti , Jméno advokátky B, ., IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, , , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , sídlem , adresa, , zapsanou v seznamu insolvenčních správců (výrok II.), a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).2. Navrhovatel se návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 25. 2. 2014 domáhal zrušení společnosti , právnická osoba, . (dále i jen „Společnost“) a nařízení její likvidace. Tvrdil, že je společníkem předmětné společnosti s 50 % podílem, účastnice 2/ je společnicí Společnosti rovněž s 50% podílem, a je její jedinou jednatelkou. Při založení Společnosti navrhovatel poskytl základní kapitál ve výši 100 000 Kč a provozní úvěry ve výši 117 000 EUR, řízení Společnosti měla obstarávat účastnice 2/ s tím, že pokud bude Společnost úspěšná, stane se navrhovatel jejím druhým jednatelem. V srpnu 2013 navrhovatel požadoval po účastnici 2/ výpisy z účtů, písemné potvrzení přijetí úvěru a rovněž své jmenování do funkce jednatele, toto účastnice 2/ odmítla a přestala až do října 2013 s navrhovatelem komunikovat. Účastnice 2/ jako společnice společnosti porušila zákaz konkurence, stanovený v článku XV společenské smlouvy, neboť dne 1. 7. 2013 změnila účastnice 2/ svoji firmu , právnická osoba, . na , právnická osoba, a rozšířila předmět podnikání uvedené společnosti shodně, jako rozšířila předmět podnikání Společnosti, čímž založila do budoucna podmínky pro záměnu těchto společností. Úvěr, který navrhovatel poskytl Společnosti ve výši 117 000 EUR, byl zanesen v účetnictví Společnosti pouze ve výši 62 000 EUR, a navrhovatel proto hodlá vymáhat zbytek úvěru soudní cestou. Vztahy mezi společníky jsou nenávratně narušené a jsou dány důvody pro zrušení společnosti, neboť navrhovatel nadále nemá k druhé společnici důvěru, z tohoto důvodu Společnost nemůže do budoucna vykonávat svoji činnost, neboť je zřejmé, že každé hlasování valné hromady bude blokováno jedním ze společníků. Podání ze dne 18. 3. 2014 navrhovatel doplnil svůj návrh tak, že jednatelka Společnosti, účastnice 2/, porušuje článek XIII společenské smlouvy, od založení společnosti dne 24. 1. 2013 se konala pouze jedna valná hromada, na kterou udělil plnou moc jednatelce, neboť mělo dojít pouze ke schválení rozšíření předmětu podnikání. Jednatelka dále porušuje své povinnosti, neboť do Sbírky listin zakládá listiny, které nebyly schváleny ani projednány valnou hromadou.3. Ve svém rozhodnutí vyšel soud prvního stupně z toho, že navrhovatel a účastnice 2/ jsou společníky společnosti , právnická osoba, . s obchodním podílem každý o velikosti 50 %, a že jako jednatelka společnosti je v obchodním rejstříku zapsána účastnice 2/. Mezi navrhovatelem a účastnicí 2/ rovněž nebylo sporu o tom, že byl podán podnět na zahájení trestního stíhání a jsou vedeny soudní spory, a to mezi navrhovatelem a účastnicí 2/ i mezi navrhovatelem a účastnicí 1/, což vyplynulo i ze soudem provedeného dokazování. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že hluboké a intenzivní rozpory společníků byly prokázány, neboť nelze předpokládat, že osoby, které iniciují zahájení trestního řízení a vedou soudní spory na vydání plnění již několik let, mohou projevit shodnou vůli při rozhodování o činnosti společnosti, tomuto závěru svědčí i tvrzení navrhovatele, že se nekonají valné hromady a tomuto tvrzení korespondující stav Sbírky listin, kde je založena poslední písemnost, a to účetní uzávěrka za rok 2014, v roce 2015. Z toho, že od založení společnosti se konala pouze jedna valná hromada, a to v roce 2013, jednoznačně vyplývá, že při koncepci úpravy práv a povinností společníků v předmětné společnosti v návaznosti na rovnost podílů, při přetrvávajících rozporech společníků, nelze předpokládat, že společnost může vykonávat svoji činnost. Soud proto Společnost zrušil, neboť „není-li společnost schopna podnikatelské činnosti pro nepřekonatelné rozpory mezi společníky (nejsou-li společníci schopni se na řešení vzniklé situace dohodnout) je třeba volit takové řešení, při kterém bude zachováno rovné postavení obou (všech) společníků ve společnosti“ (citace z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 389/2006). V této souvislosti soud připomíná, že ze strany soudu byl účastníkům vytvořen dostatečný prostor pro dohodu o řešení vzniklé situace, k dohodě však nedošlo. O osobě likvidátora rozhodl v souladu s ust. § 191 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále i jen „o. z.“), a likvidátorem společnosti jmenoval nezávislou osobu, zapsanou v seznamu insolvenčních správců, neboť pro rozpory společníků, o kterých nebylo v řízení sporu, nelze předpokládat, že by mohlo dojít mezi nimi k akceptaci jednoho ze společníků jakožto likvidátora společnosti. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil ust. § 23 z. ř. s.4. Proti usnesení soudu prvního stupně se včas odvolala účastnice 2/, která namítala, že nejsou dány zákonné důvody pro zrušení společnosti s likvidací tak, jak je soud prvního stupně dovozuje. Dle odvolatelky nelze nepřekonatelné rozpory dovozovat z civilní žaloby podané navrhovatelem proti účastnici 2/ a ani z tvrzeného trestního oznámení podaného navrhovatelem proti účastnici 2/. Je skutečností, že navrhovatel se ani nepokusil řešit tvrzené rozpory na valné hromadě Společnosti, kterou by požádal svolat a na ní vypořádat jím tvrzené rozpory dohodou např. ve formě převodu jeho podílu na účastnici 2/. Naopak se uchyluje k řízení u soudu a snaží se vyvolat dojem o nepřekonatelných rozporech za situace, kdy účastnice 2/ se s navrhovatelem žádným způsobem nesporuje. Při jednání odvolacího soudu odvolatelka doplnila, že řízení vedené u Obvodního soudu pro , adresa, již bylo skončeno, a to v roce 2016, přičemž bylo rozhodnuto usnesením, z čehož lze usuzovat, že bylo rozhodnuto z důvodu zpětvzetí žaloby navrhovatelem. Dle odvolatelky zde nejsou takové důvody, které by svědčily o existenci závažného veřejného zájmu na zrušení Společnosti tak, jak se navrhovatel domáhá. Odvolatelka navrhovala převod svého obchodního podílu na navrhovatele a ani to se tedy navrhovatel nesnaží vyřešit prostřednictvím jednání valné hromady, kterou by svolal. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se návrh navrhovatele na zrušení společnosti s likvidací zamítá a uplatnila náhradu nákladů řízení5. Navrhovatel se k odvolání vyjádřil při jednání odvolacího soudu tak, že toto řízení nelze v žádném případě považovat za nátlakové, přičemž zástupce odvolatelky zaměňuje příčinu a následek. Příčinou toho je právě jednání odvolatelky, a to jako jednatelky Společnosti tak, jak je popsal již ve svém návrhu. Pokud jde o soudní řízení vedené u Obvodního soudu pro , adresa, , tak to skončilo pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 75 Cm 61/2016-68 ze dne 11. 12. 2018, kdy žalobce byl proti Společnosti úspěšný a bylo společnosti uloženo zaplatit mu 61 909,22 € spolu s příslušenstvím, tuto částku ale do dnešního dne neobdržel. Dle navrhovatele valná hromada není fórum, kde by se měly, řešit spory mezi společníky, k tomu by měly sloužit jiné prostředky. Pokud, ale účastnice má za to, že takové fórum je vhodné pro vyřešení těchto sporů, tak je otázkou, proč tak dosud neučinila sama. Pokud jde o závažný veřejný zájem, ten lze spatřovat například i v tom, že k dnešnímu dni nejsou zakládány účetní závěrky do obchodního rejstříku Společnosti. Dle navrhovatele nepřekonatelné rozpory mezi společníky trvají, a proto navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil a současně uplatnil náhradu nákladů řízení.6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 212 o. s. ř. a násl., a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.7. Podle ustanovení § 93 písm. c) zák. č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „z. o. k.“) soud na návrh toho, kdo na tom má právní zájem, nebo na návrh státního zastupitelství, pokud na tom shledá závažný veřejný zájem, zruší obchodní korporaci a nařídí její likvidaci také, jestliže nemůže vykonávat svoji činnost pro nepřekonatelné rozpory mezi společníky.8. Odvolací soud z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze pro společnosti , právnická osoba, ., spisová značka C 205943, jakož i ze Sbírky listin jež je jeho součástí shledal že Společnost se doposud nepřizpůsobila § 777 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) [dále též jen „z. o. k.“], a že nezaložila účetní závěrky za roky 2015 až 2019 do sbírky listin.9. Dle odvolacího soudu bylo v řízení prokázáno, že mezi navrhovatelem a účastnicí existují dlouhodobé rozpory, které se v průběhu řízení do dnešního dne nepodařilo odstrani