7 Cmo 92/2020-47 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl tak, že „Odvolací řízení se zastavuje.“ (výrok I.), ,,Po právní moci tohoto usnesení bude navrhovatelce vrácen zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč.“ (výrok II.) a dále, že ,,Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.“ (výrok III.). V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 14. 6. 2019 čj. 72 Cm 136/2017-23 zamítl návrh navrhovatelky na zrušení rozhodnutí o zrušení společnosti , Jméno navrhovatelky, , … nařízení její likvidace a jmenování likvidátora. Navrhovatelka, které bylo toto rozhodnutí doručeno dne 4. 7. 2019, podala proti němu v zákonné lhůtě dne 19. 7. 2019 odvolání. Vzhledem k tomu, že podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění (dále též jen „z.s.p.“), je soudní poplatek za odvolání splatný vznikem poplatkové povinnosti, a ta podle ust. § 4 odst. 1 písm. b) z.s.p. navrhovatelce vznikla podáním odvolání, přičemž navrhovatelka svou poplatkovou povinnost nesplnila, stanovil jí soud výzvou ze dne 16. 9. 2019 dodatečnou lhůtu k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 2 000 Kč. Výzva byla navrhovatelce doručena fikcí do datové schránky dne 29. 9. 2019, a navrhovatelka byla výslovně upozorněna na to, že nebude-li soudní poplatek ve lhůtě stanovené soudem, tj. do 15 dnů ode dne doručení výzvy k úhradě, zaplacen, soud odvolací řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Konec lhůty k zaplacení soudního poplatku připadl na den 14. 10. 2019, soudní poplatek za odvolání byl na účet soudu připsán dne 18. 10. 2019, tj. po uplynutí lhůty k úhradě soudního poplatku. Soud prvního stupně proto postupoval podle ust. § 9 odst. 1 poplatkového zákona, a odvolací řízení zastavil. S ohledem na uvedené rozhodl i o vrácení soudního poplatku ve výši 2 000 Kč dle ustanovení § 10 odst. 1 z.s.p. a o nákladech řízení rozhodl v souladu s ustanovením § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř., dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže bylo řízení zastaveno.2. Proti usnesení soudu prvního stupně podala navrhovatelka včasné blanketní odvolání. V odvolání navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se řízení nezastavuje.3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.4. Dle obsahu předloženého soudního spisu Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 14. 6. 2019 č. j. 72 Cm 136/2017-23 zamítl návrh navrhovatelky na zrušení rozhodnutí o zrušení společnosti , Jméno navrhovatelky, , nařízení její likvidace a jmenování likvidátora. Navrhovatelce bylo usnesení doručeno dne 4. 7. 2019, proti němuž podala včasné odvolání dne 19. 7. 2019, aniž by však splnila poplatkovou povinnost stanovenou ustanovením § 4 odst. 1 písm. b) z.s.p. Usnesením ze dne 16. 9. 2019 č. j. 72 Cm 136/2017-30 byla proto soudem vyzvána k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 2 000 Kč do 15 dnů od doručení výzvy, a to s poučením, že nebude-li soudní poplatek ve lhůtě stanovené soudem, zaplacen, soud odvolací řízení zastaví, s tím, že k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Výzva byla navrhovatelce doručena do datové schránky dne 29. 9. 2019 (fikcí).5. Konec lhůty k zaplacení stanoveného soudního poplatku za odvolání připadl na pondělí 14. 10. 2019. Na účet soudu byl připsán dne 18. 10. 2019.6. Proti usnesení (vydaného soudcem), kterým je účastník vyzván k zaplacení soudního poplatku, není odvolání přípustné, neboť se jedná o usnesení, jímž se upravuje vedení řízení /§ 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř./, nabývá toto usnesení právní moci na základě § 159 o. s. ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř. a § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř. dnem jeho doručení. Z tohoto důvodu běží i lhůta k zaplacení soudního poplatku stanovená v takovém usnesení ode dne jeho doručení. Jiná situace ale nastává, je-li usnesení, kterým je účastník vyzván k zaplacení soudního poplatku, vydáno vyšším soudním úředníkem.7. Podle § 9 odst. 2 zákona č. 121/2008 Sb. (dále též zákon o vyšších soudních úřednících) „Proti rozhodnutí vydanému vyšším soudním úředníkem v občanském soudním řízení nebo soudním řízení správním, proti němuž nelze podat odvolání, odpor nebo námitky podle občanského soudního řádu, může účastník řízení podat námitky do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. V námitkách nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy. O těchto námitkách rozhodne předseda senátu, který rozhodnutí vydané vyšším soudním úředníkem bez jednání potvrdí nebo změní. Proti rozhodnutí předsedy senátu o námitkách, o odmítnutí námitek nebo o zastavení námitkového řízení, není odvolání přípustné. Doručené rozhodnutí vyššího soudního úředníka, proti kterému již není možné podat námitky, je v právní moci. Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, použijí se na námitkové řízení ustanovení upravující odvolání podle občanského soudního řádu obdobně.“8. Jelikož proti výzvě soudu k zaplacení soudního poplatku vydané vyšším soudním úředníkem je účastník řízení oprávněn podat námitky do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, je v právní moci ve smyslu výše citovaného ustanovení § 9 odst. 2 zákona o vyšších soudních úřednících teprve až doručené rozhodnutí vyššího soudního úředníka, proti kterému již není možné podat námitky. Z toho vyplývá, že pokud je stanovena lhůta ke splnění procesní povinnosti usnesením vydaným vyšším soudním úředníkem, běží tato lhůta až ode dne právní moci takového usnesení. Lze tedy uzavřít, že je-li usnesení, kterým je účastník řízení vyzván k zaplacení soudního poplatku a stanovena mu lhůta k jeho zaplacení, vydáno vyšším soudním úředníkem, běží lhůta k zaplacení soudního poplatku až ode dne právní moci tohoto usnesení, nikoliv ode dne jeho doručení. Ke zcela shodnému závěru jako odvolací soud dospěl též Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 28. 4. 2020 sp. zn. 22 Cdo 1933/2019, jenž uvedl: „…pokud je stanovena lhůta ke splnění procesní povinnosti rozhodnutím vydaným vyšším soudním úředníkem, běží tato lhůta až ode dne právní moci takového rozhodnutí nastalé podle § 9 odst. 2 zákona o vyšších soudních úřednících (marným uplynutím lhůty k podání námitek, nebyly-li podány; byly-li námitky podány, potom doručením rozhodnutí předsedy senátu o těchto námitkách). Je-li tedy rozhodnutí, kterým je účastník řízení vyzván k zaplacení soudního poplatku a stanovena mu lhůta k jeho zaplacení, vydáno vyšším soudním úředníkem, běží lhůta k zaplacení soudního poplatku až ode dne právní moci tohoto rozhodnutí, nikoliv ode dne jeho doručení.“9. Výše uvedené pro posuzovanou věc znamená, že soud prvního stupně pochybil, počítal-li lhůtu ke splnění procesní povinnosti zaplatit soudní poplatek za odvolání ve výši 2 000 Kč od doručení usnesení odvolatelce, tedy ode dne 29. 9. 2019 a nikoliv ode dne právní moci usnesení - výzvy k zaplacení soudního poplatku, tedy od 15. 10. 2019, kdy usnesení nabylo právní moci. Běžela-li z popsaných důvodů lhůta 15ti dnů k zaplacení soudního poplatku ode dne 15. 10. 2019, bylo zaplacení soudního poplatku odvolatelkou dne 18. 10. 2019 včasným. To znamená, že nebyly splněny zákonné předpoklady pro zastavení odvolacího řízení ve smyslu soudem prvního stupně aplikovaného ustanovení § 9 odst. 1 z.s.p. a též ani k vrácení soudního poplatku ve smyslu § 10 odst. 1 z.s.p.10. Proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.