12 Cmo 167/2021-251 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu došlou soudu prvního stupně dne 12. 10. 2017 se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky 330 000 Kč se 6 % úrokem ročně z této částky od 1. 9. 2015 do zaplacení a s odměnou ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze. Jak žalobce uvedl, žalovaný vystavil dne 30. 6. 2011 směnku vlastní, ve které vyjádřil svůj bezpodmínečný slib zaplatit , Anonymizováno, směnečnou sumu ve výši 330 000 Kč. Splatnost směnky nastala dne 31. 8. 2015, žalovaný však směnečnou sumu nezaplatil, třebaže k její úhradě byl žalobcem vyzván doporučeným dopisem ze dne 7. 9. 2017 i pokusem o smír ze dne 25. 9. 2015. V průběhu jednání u soudu prvního stupně dne 17. 1. 2018 byla směnka převedena rubopisem na žalobce.2. Žalovaný v písemném vyjádření ze dne 17. 11. 2017 uvedl, že dne 30. 6. 2011 spolu se smlouvou podepsal směnku na 130 000 Kč s tím, že dluh hradil ve splátkách a v dodávkách palivového dřeva.3. Žalovaný v písemném vyjádření ze dne 8. 2. 2018 uvedl, že od p. Vlastimila Novotného obdržel půjčku ve výši 100 000 Kč a zavázal se mu vrátit 130 000 Kč, o čemž sepsali smlouvu o půjčce, kterou však nemá k dispozici. Později však , Anonymizováno, žádal po žalovaném po započtení sankcí navrácení částky 230 000 Kč. Žalovaný vrátil na dluh 2x po 5 000 Kč a jednou 10 000 Kč včetně dodávek palivového dříví v hodnotě cca 12 000 Kč.4. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 30. 5. 2018, č. j. 55 Cm 150/2017-73 zavázal žalovaného k zaplacení částky 330 000 Kč s příslušenstvím a odměnou žalobci včetně náhrady nákladů řízení ve výši 90 112 Kč a náhrady nákladů státu ve výši 1 220 Kč s odůvodněním, že žalovaný vystavil směnku na částku 330 000 Kč, aniž bylo prokázáno, že vystavil směnku na částku 130 000 Kč, a že bylo na směnku zčásti placeno, případně došlo k částečné úhradě ve výkonech (pracích).5. Odvolací soud na základě odvolání žalovaného usnesením ze dne 2. 4. 2019, č. j. 12 Cmo 265/2018-95 rozsudek soudu prvního stupně zrušil s odůvodněním, že žalovaný učinil nesporným vystavení směnky na řad , Anonymizováno, zajišťující poskytnutou zápůjčku, nikoli na částku 330 000 Kč, nýbrž na směnečný peníz 130 000 Kč, což samo o sobě může být zpochybněním pravosti směnky na základě tvrzení o neoprávněné změně textu směnky. V takovém případě tíží důkazní břemeno ohledně pravosti listiny žalobce jako majitele směnky.6. Po doplnění dokazování znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo ze dne 8. 12. 2019 vypracovaným znalcem , Anonymizováno, a po účastnické výpovědi žalovaného rozhodl soud prvního stupně rozsudkem ze dne 19. 5. 2021, č. j. 55 Cm 150/2017-229, kterým žalovanému uložil povinnost k zaplacení částky 330 000 Kč s příslušenstvím a se směnečnou odměnou žalobci, dále náhradu nákladů řízení ve výši 127 265,60 k rukám jeho právního zástupce a náhradu nákladů státu ve výši 15 675,18 ve prospěch účtu soudu prvního stupně. Soud své rozhodnutí odůvodnil tak, že byla prokázána pravost podpisu žalovaného na směnce, rovněž tak text směnky sepsaný žalovaným. Výpovědí remitenta směnky , Anonymizováno, bylo prokázáno, že půjčil žalovanému částku 330 000 Kč. Existence směnky na směnečný peníz 330 000 Kč byla potvrzena i ze svědeckých výpovědí , Anonymizováno, (manželky žalovaného), , Anonymizováno, (matky žalovaného), , Jméno žalovaného, (syna žalovaného) a , Anonymizováno, (manželky původního majitele směnky). Rovněž žalovaný ve své účastnické výpovědi uvedl, že takovou směnku vyhotovil, ale nikdy ji nepodepsal. Žalovaný však neprokázal své tvrzení, že směnku podepsala osoba odlišná od žalovaného. Soud prvního stupně se dále vypořádal s formálními námitkami týkající se data vystavení směnky, vyznačení místa placení a nedostatku indosamentu.7. Žalovaný napadl rozsudek včasným blanketním odvoláním, které doplnil písemným podáním ze dne 13. 7. 2021, ve kterém navrhl jeho změnu zamítnutím návrhu. Žalovaný zejména nezpochybnil poskytnutí půjčky ve výši 100 000 Kč a závazek k vrácení částky 130 000 Kč. I s odkazem na výpovědi svědků setrval na svém tvrzení, že nepodepsal směnku na částku 330 000 Kč. Dále uvedl, že žalobce neunesl své důkazní břemeno ohledně pravosti podpisu žalovaného na směnce, když závěr znalce zůstal pouze v rovině střední pravděpodobnosti a z tohoto důvodu se nemůže stát spolehlivým základem pro zjištění sporných skutečností. Žalovaný dále namítl chybné poučení soudu o nedostatku aktivní legitimace žalobce ve sporu, které je tak v rozporu s § 118 o. s. ř. a v rozporu se zásadou rovnosti stran sporu. Vzhledem tomu, že rubopis obsahuje nesprávné znění „na řád“ a nikoli „na řad“, je tak z tohoto důvodu neplatný. Rovněž datum vystavení směnky je nečitelné a zejména není zřejmé, o jaký rok se jedná. Dále uvedl, že předžalobní výzvu k úhradě dluhu neobdržel a dle jejího obsahu nebyl dlužníkem žalobce.8. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání žalovaného zejména uvedl, že v období před podáním žaloby po výzvě k zaplacení pohledávky žalovaný s žalobcem nikterak nekomunikoval a nezpochybnil výši směnečného dluhu. Rozsudek soudu prvního stupně vychází ze závěrů znaleckého posudku, který zcela potvrdil, že text směnky je napsaný žalovaným a podpis na směnce je rovněž pravým podpisem žalovaného ve stupni vysoké míry pravděpodobnosti.9. Odvolací soud postupoval podle § 212 a § 212a o. s. ř., přezkoumal jej a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.10. Ve shodě se soudem prvního stupně není pochyb o tom, že žalobce se domáhal svého nároku z platné směnky vlastní splňující veškeré zákonné náležitosti dle čl. I § 75 zákona směnečného a šekového č.191/1950 Sb. (dále jen ZSŠ), v níž žalovaný má postavení výstavce. Po formální stránce směnka vyhoví ve stanovení platebního místa „, adresa, “, přičemž vyplnění domicilační doložky „splatno u p. , Anonymizováno, do vlastních rukou“ nečiní směnku neplatnou s tím, že domicil není obligatorní náležitostí směnky. Rovněž tak z rukou vepsaného data vystavení odvolací soud nemá žádnou pochybnost o tom, že směnka byla vystavena dne „30. června 2011“. Pokud po provedené indosaci obsahuje rub směnky doložku „na řád“ a nikoli správně „na řad“, pak ze slovního vyjádření doložky je zcela zřejmé, že majitel směnky převedl rubopisem směnku na řad žalobce.11. Z protokolu z jednání ze dne 17. 1. 2018 soudu prvního stupně vyplývá, že soud ve smyslu § 118 odst. 2 o. s. ř. sdělil účastníkům výsledky přípravy jednání ve vztahu k skutkovým tvrzením žalobce ohledně jeho aktivní legitimace ve sporu, kterou vyhodnotil za spornou s tím, že nedošlo k rubopisu směnky. V průběhu jednání v rámci jeho přerušení přítomný majitel směnky , Anonymizováno, přistoupil k indosaci směnky na jejím rubu s tím, že originál listiny byl následně vrácen soudu (do úschovy). Odvolací soud neshledal v tomto směru pochybení soudu prvního stupně, pokud sdělil výsledky přípravy jednání a poučil účastníky o dalším postupu, přičemž originál směnky měl v jednací síni pro případnou indosaci. Lze proto uzavřít, že nic nebrání indosaci směnky v průběhu směnečného řízení, kdy směnka byla uložena v úschově u rozhodujícího soudu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3944/2011).12. Zcela zásadní námitkou žalovaného zůstalo tvrzení, že předmětnou směnku nepodepsal, když vystavil k témuž dni (30. června 2011) směnku na 130 000 Kč zajišťující půjčku ve výši 100 000 Kč. Soud prvního stupně ve shodě s usnesením odvolacího soudu ze dne 2. 4. 2019, č. j. 12 Cmo 265/2018-95 přistoupil k účastnické výpovědi žalovaného k upřesnění jeho skutkových tvrzení a k doplnění důkazu znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví k ověření pravosti směnky na základě návrhu žalobce. Odvolací soud se zcela ztotožnil se závěry soudu prvního stupně na základě výsledků doplněného dokazování, ve kterém znalec vyslovil zcela kategorický závěr o tom, že ručně psaný text na směnce byl vyhotoven žalovaným a podpis žalovaného v postavení výstavce směnky je pravděpodobně pravým podpisem žalovaného. K tomuto závěru lze doplnit, že pokud znalec vysloví svůj závěr v určitém stupni pravděpodobnosti, nelze jej již „překlopit“ do negativního závěru, lze jej pouze upřesnit např. po doplnění dalšího srovnávacího materiálu. Z pohledu odvolacího soudu je z důkazního hlediska významná účastnická výpověď žalovaného ze dne 12. 5. 2021, v jejímž rámci žalovaný „poprvé“ potvrdil, že v roce 2014 v restauraci „, právnická osoba, “ vlastní rukou vyplnil směnku na částku 330 000 Kč s výjimkou jeho podpisu. Vzhledem k tomu, že v předcházejících vyjádřeních žalovaný uvedl, že v roce 2011 vystavil směnku na 130 000 Kč zajišťující půjčku, na kterou bylo zčásti placeno, nelze vyloučit, že žalovaný vystavil 2 směnky s tím, že předmětem sporu je zaplacení „druhé směnky“ vystavené na 330 000 Kč. Námitka, že na půjčku bylo zčásti placeno včetně dodávek palivového dříví, se tak týká kauzálního vztahu zajištěného směnkou na 130 000 Kč. Soud ji neshledal důvodnou vzhledem k tomu, že předmětem sporu je nárok ze směnky