12 Cmo 17/2021-398 — Vrchní soud v Praze

1. Citovaným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh žalovaného na přerušení řízení (bod I. výroku), zastavil řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku ze dne 17. 6. 2019, č. j. 30 Cm 96/2018-194 (bod II. výroku) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 114 272,40 Kč (bod II. výroku). V odůvodnění uvedl, že podáním odvolání proti rozsudku vznikla žalovanému podle § 4 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen ZoSP), poplatková povinnost; poplatek se stal podle § 7 odst. 1 ZoSP splatným vznikem poplatkové povinnosti. Protože žalovaný soudní poplatek ve výši 2 836 575 Kč nezaplatil spolu s podáním odvolání, vyzval jej soud k jeho zaplacení usnesením ze dne 11. 7. 2019, č. j. 30 Cm 96/2018-232, načež žalovaný požádal o osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne 13. 11. 2019, č. j. 30 Cm 96/2018-260, potvrzeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 3. 2020, č. j. 12 Cmo 367/2019-278, nebylo žalovanému osvobození od soudních poplatků přiznáno. Žalovaný poté opětovně požádal o osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne 13. 8. 2020, č. j. 30 Cm 96/2018-329, které bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 12 Cmo 249/2020-343, bylo řízení o návrhu žalovaného na přiznání osvobození od soudních poplatků zastaveno. Usnesení jsou pravomocná. Žalovaný byl následně upozorněn, že jeho poplatková povinnost stále trvá, a byla mu stanovena dodatečná patnáctidenní lhůta k zaplacení soudního poplatku za odvolání. V reakci žalovaný opět požádal o osvobození od soudních poplatků. Soud odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2011, sp. zn. 25 Cdo 803/2011 a nález Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. I. ÚS 1439/09 a uzavřel, že žalovaný ve své poslední žádosti pouze zopakoval svá tvrzení ze žádostí předchozích. Uvedl, že dne 20. 11. 2020 byl u Exekutorského úřadu , adresa, , soudního exekutora , Anonymizováno, , podán exekuční návrh ve prospěch navrhovatele , Anonymizováno, , reg. č. , Anonymizováno, , se sídlem , Anonymizováno, . Dle exekučního návrhu je žalovaný povinen uhradit částku ve výši 2 160 000 EUR s příslušenstvím, které činí 56 721 600 Kč. Exekuční návrh byl podán na základě notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti ze dne 18. 12. 2015, , Anonymizováno, . Tímto notářským zápisem žalovaný uznal svůj závazek vůči společnosti , Anonymizováno, . Protože lze přepokládat, že dojde ke srážkám ze starobního důchodu, dojde i ke zhoršení jeho majetkové situace. Soud žalovaného vyzval k doplnění tvrzení o změně jeho poměrů a doložení této změny, na což žalovaný reagoval zopakováním tvrzení o podaném exekučním návrhu, přičemž výše předpokládané srážky ze starobního důchodu mu není známa. Soud porovnal tvrzení žalovaného s tvrzeními a listinami doloženými k jeho původní žádosti o osvobození od soudních poplatků. Jedinou tvrzenou změnou v majetkových poměrech žalovaného je zahájení exekučního řízení proti jeho osobě. Žalovaný dluh ve výši 2 160 000 EUR vůči společnosti , Anonymizováno, uvedl již ve svém prohlášení ze dne 19. 9. 2019 a dále rovněž v prohlášení ze dne 1. 7. 2020. To znamená, že žalovaného tento dluh tížil již v době podání jeho předchozích žádostí o osvobození od soudních poplatků. Žalovaný tedy byl povinen tento dluh uhradit tehdy a je k tomu povinen i nyní. Případná výše starobního důchodu po srážkách nemůže změnit pohled na posuzovanou situaci. Osvobození od soudních poplatků žalovanému nebylo přiznáno proto, že úplně a pravdivě nevylíčil své majetkové poměry. Aby si soud mohl udělat představu o tom, zda a jakým způsobem došlo ke změně majetkových poměrů žalovaného, bylo by nutné nejen doložit, co se od pravomocného rozhodnutí o předcházejícím návrhu změnilo, ale bylo by potřeba doložit i stav předchozí. Nebyly-li komplexně osvědčeny ani původní poměry žalovaného, nelze mít za osvědčenou jejich změnu. Zhoršení majetkových poměrů žalovaného tak za prokázané mít nelze. Vzhledem k neochotě žalovaného doložit své poměry a k přístupu k soudnímu řízení má soud za to, že cílem žalovaného je pouze oddálit pravomocné skončení probíhajícího řízení. Pokud jde o návrh na přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. b) o. s. ř. (žalovaný dal podnět k prošetření podezření ze spáchání trestného činu), nebyl důvod pro přerušení řízení shledán. Protože žalovaný soudní poplatek za odvolání nezaplatil, postupoval soud podle § 9 odst. 1 ZoSP a po marném uplynutí lhůty určené k zaplacení poplatku odvolací řízení zastavil. Jelikož žalovaný nezaplacením soudního poplatku za odvolání zavinil, že odvolací řízení muselo být zastaveno, rozhodl soud o náhradě nákladů odvolacího řízení podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. a přiznal ji žalobkyni.2. Žalovaný napadl usnesení, konkrétně body II. a III. výroku, včasným odvoláním, v němž navrhl usnesení zrušit a vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Zdůraznil, že jsou zde podmínky pro osvobození od soudních poplatků. K majetkovým poměrům se žalovaný opakovaně vyjádřil tak, že jeho jediným příjmem je starobní důchod, z něhož pokrývá životní náklady. Při dokládání svých poměrů byl žalovaný vždy ochoten spolupracovat. Usnesení je vnitřně rozporné. Na jedné straně soud uvádí, že exekuce se může negativně projevit v majetku žalovaného, na druhé straně uvádí, že dluh žalovaného existoval již od 31. 1. 2016 a že provádění srážek ze starobního důchodu majetek žalovaného nesnižuje. Soud nadto zcela pominul vznik exekučních nákladů, které budou dosahovat statisíců či milionů korun. To, že cílem žalovaného je oddálit pravomocné rozhodnutí ve věci je pouze hypotézou soudu. K přezkumu majetkových poměrů se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. II. ÚS 3112/17 a uzavřel, že v projednávané věci jde o zajištění finančního příjmu do státního rozpočtu. S ohledem na povahu věci náklady řízení protistrany nemohou dosáhnout výše téměř 3 000 000 Kč. Dále odkázal na nálezy Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. IV. ÚS 289/03, ze dne 22. 8. 2013, sp. zn. I. ÚS 731/13 a ze dne 11. 11. 2014, sp. zn. IV. ÚS 659/12. V rámci rozhodování o první žádosti bylo žalovanému vytýkáno, že je jednatelem společnosti, a proto je zde potenciální příjem. Tím, že žalovanému výkon funkce jednatele skončil, odpadl mu i tento potenciální příjem. Protože zde jsou předpoklady pro osvobození žalovaného od soudních poplatků, mělo být jeho žádostem vyhověno.3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ustanovení § 212 o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.4. Z obsahu spisu soud zjistil, že usneseními ze dne 11. 7. 2019, č. j. 30 Cm 96/2018-232 byl žalovaný poprvé vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 2 836 575 Kč, za současného poučení o zastavení řízení v případě nezaplacení soudního poplatku ve lhůtě soudem určené. Žalovaný opakovaně žádal o osvobození od soudních poplatků, které mu nebylo usnesením ze dne 13. 11. 2019, č. j. 30 Cm 96/2018-260, které nabylo právní moci dne 21. 4. 2020, přiznáno. Řízení o jeho v pořadí druhé žádosti o osvobození od soudních poplatků bylo zastaveno (usnesením ze dne 13. 8. 2020, č. j. 30 Cm 96/2018-329, které nabylo právní moci dne 10. 11. 2020). Pokud jde o poměry žalovaného, vyšel odvolací soud ze zjištění učiněných soudem prvního stupně, která byla uvedena v napadeném usnesení, a obsahu shora citovaných usnesení, v nichž byly tvrzené poměry konstatovány.5. Předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků vymezuje ustanovení § 138 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody. Podá-li účastník za existence pravomocného rozhodnutí, kterým nebylo osvobození od soudních poplatků přiznáno, novou žádost o osvobození od soudních poplatků, rozhodne o ní soud pouze v případě, že v ní jsou uvedeny nové skutečnosti svědčící o změně v majetkových poměrech účastníka a tvrzená změna je řádně doložena. V opačném případě soud řízení o návrhu zastaví, neboť rozhodnutí o totožném návrhu brání překážka věci pravomocně rozhodnuté (§ 103 a § 104 o. s. ř.). Obecné pravidlo, že rozhodnutí o žádosti o osvobození od soudních poplatků předchází rozhodnutí o zastavení řízení či odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku, má však své výjimky, a to v případě opakovaných žádostí, z nichž nevyplývá změna poměrů žadatele. V případě takových žádostí postačuje, vypořádá-li se s nimi soud prvního stupně v odůvodnění rozhodnutí, jímž řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastavuje (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. 23 Cdo 3198/2014).6. Postupoval-li soud prvního stupně v intencích