12 Cmo 179/2021-736 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným usnesením soud prvního stupně v bodě I. výroku nepřiznal žalovanému 2) osvobození od soudních poplatků a v bodě II. výroku zamítl jeho návrh na ustanovení zástupce.2. Podle odůvodnění žalovaný 2) o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce-advokáta požádal v souvislosti s poplatkovou povinností, která mu vznikla podáním dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 3. 2021, č. j. Nco 19/2021-622. Tím bylo rozhodnuto o nevyloučení soudkyně Krajského soudu v Plzni z projednávání a rozhodování v této věci. Dovolání žalovaný 2) podal, ač byl řádně poučen o jeho nepřípustnosti. Návrh na přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce odůvodnil svými majetkovými poměry a trvale nepříznivým zdravotním stavem, vyžadujícím zvýšené náklady na zdravotní péči.3. S odkazem na předpoklady, vymezené v § 138 o. s. ř., za nichž může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, soud dovodil, že na straně žalovaného tyto předpoklady splněny nejsou. Při posuzování majetkových poměrů žalovaného 2) vyšel z prohlášení o osobních a majetkových poměrech, podle nichž jediným příjmem žalovaného 2) je jeho starobní důchod ve výši 18 841 Kč, nemá žádný majetek a jeho výdaje zahrnují výdaje na bydlení, telefon a internet v celkové výši 10 300 Kč měsíčně a dále zvýšené výdaje na zdravotní péči cca 4 000 Kč měsíčně a náklady právního zastoupení, které v roce 2020 činily 40 000 Kč. Vlastním šetřením soud zjistil, že žalovaný 2) není vlastníkem nemovitosti, vlastní obytný přívěs za osobní automobil a do 7. 7. 2021 byl zapsán v živnostenském rejstříku jako podnikatel. S ohledem na výši důchodu při absenci závazků a nadměrně vysokých běžných výdajů a zbytného zpeněžitelného majetku dospěl soud k závěru, že předpoklady pro moderaci poplatkové povinnosti z hlediska majetkových poměrů na straně žalovaného 2) dány nejsou. Přiznání osvobození od soudních poplatků je vyloučeno také proto, že podané dovolání představuje zjevně bezúspěšné uplatnění práva. O nepřípustnosti dovolání proti usnesení nadřízeného soudu byl žalovaný 2) poučen. Z hlediska obsahu spisu je toto dovolání dalším z řady obstrukčních úkonů žalovaného 2) v řízení. Protože žalovaný 2) nesplňuje podmínky pro přiznání osvobození do soudních poplatků, nepřichází v úvahu ani ustanovení zástupce dle § 30 o. s. ř.4. Z uvedených důvodů soud žalovanému osvobození od soudních poplatků nepřiznal, zamítl i jeho návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů.5. Žalovaný 2) ve včas podaném odvolání a jeho doplněních navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení nebo je změnil a žalovanému 2) přiznal osvobození od soudních poplatků z dovolání a ustanovil mu právního zástupce z řad advokátů. Řízení, předcházející vydání napadeného usnesení, trpělo procesními a formálními vadami, které v důsledku vedly k vydání nesprávného rozhodnutí. Soud zcela nedostatečně posoudil a následně vyhodnotil aktuální sociální situaci žalovaného 2) z hlediska jeho příjmů, výdajů, majetkových poměrů. Nevzal v úvahu zhoršený zdravotní stav žalovaného 2) a s ním související zvýšené náklady na výživu, léčení a preventivní péči, nezohlednil výši finančních prostředků, které žalovanému 2) zůstanou po odečtení nutných nákladů při současném nárůstu cen základních životních potřeb. Závěr soudu, že přiznání osvobození je vyloučeno, neboť se jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva a obstrukční úkon, je chybný. Rozhodování o přípustnosti dovolání přísluší výhradně dovolacímu soudu. Ten rozhoduje nezávisle dle své úvahy, bez ohledu na obsah poučení o přípustnosti nebo nepřípustnosti dovolání. S odkazem na soudní judikaturu zdůraznil, že garance rozhodování věci skutečně nezávislým soudcem je integrální součástí práva na spravedlivý soudní proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Z tohoto hlediska je závěr soudu prvního stupně, že podané dovolání je zřejmě bezúspěšným uplatněním práva nesprávný. Jedná se o subjektivní, účelovou a nepodloženou spekulaci soudkyně, která o návrhu žalovaného na moderaci a ustanovení zástupce rozhodovala. Dále uvedl, že obytný přívěs od roku 2003 nevlastní, nyní již v registru vozidel není zapsán. Nemá tak zpeněžitelný majetek. Nemá ani příjmy z podnikání. Činnost OSVČ fakticky ukončil v říjnu 2020 ze zdravotních důvodů, o ukončení činnosti k 31. 12. 2020 informoval PSSZ, VoZP. O zrušení živnostenského listu požádal 7. 7. 2021. S ohledem na své výdaje mu do rozpočtu chybí částka 1 000 Kč měsíčně. Nemůže nic ušetřit, musí si i půjčovat. Žádné finanční prostředky na úhradu soudního poplatku ani právního zastoupení mu nezbývají. V závěru vyjadřuje výhrady k metodice a struktuře formuláře majetkového prohlášení.6. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž za tímto účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 1 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.7. Předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků vymezuje ustanovení § 138 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody. Poplatková povinnost spojená se soudním řízením vyplývá pro účastníky ze zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Účastníku vzniká ze zákona bez ohledu na jeho aktuální majetkovou situaci. Věcná a osobní osvobození jsou upravena v ustanovení § 11 citovaného zákona, přičemž v projednávané věci žádné dáno není. Účelem moderačního oprávnění soudu není řešit aktuální finanční situaci poplatníka, ale zabránit tomu, aby bylo pouze z důvodu nemajetnosti komukoli odepřeno právo na přístup k soudu, zaručené Listinou základních práv a svobod. Podmínkou pro poskytnutí osvobození je naplnění obou zákonných předpokladů upravených ve shora citovaném ustanovení. Účastník, který žádá přiznání osvobození od soudních poplatků, tak musí doložit, že jeho nepříznivé majetkové poměry takový postup odůvodňují, a současně, že poplatný úkon nepředstavuje zřejmě bezúspěšné uplatnění či bránění práva.8. Odvolací soud se zcela ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaným 2) podané dovolání jako poplatný úkon je zřejmě bezúspěšným uplatněním práva. O zjevně bezúspěšné uplatňování práva jde zpravidla tehdy, je-li již ze samotných tvrzení účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti, zjevné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku pak jde zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není (subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. 10. 2017 sp. zn. 32 Cdo 3784/2017, ze dne 26. 2. 2017 sp. zn. 21 Cdo 987/2013). K otázce přípustnosti dovolání proti rozhodnutím o vyloučení soudce Nejvyšší soud opakovaně ve své judikatuře uvedl, že rozhodnutí o vyloučení soudce je rozhodnutím, vydaným soudem nadřízeným, nikoliv odvolacím. Pojem nadřízený soud vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoli ze vztahů instančních a nelze jej zaměňovat s pojmem odvolací soud. Funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutím o vyloučení soudce občanský soudní řád neupravuje. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2001, sp. zn. 28 Cdo 1335/2001, ze dne 15. 6. 2006, sp. zn. 22 Cdo 1620/2006, ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. 22 Cdo 1691/2010). Z tohoto důvodu lze závěr soudu prvního stupně, že podané dovolání je zřejmě bezúspěšným uplatněním práva, shledat zcela správný. V projednávané věci není odvolacím soudem řešena otázka podjatosti soudkyně, neboť ta již byla pravomocně vyřešena rozhodnutím Vrchního soudu v Praze jako soudu nadřízeného. Rozhodnutí o podaném dovolání a posouzení jeho přípustnosti přísluší sice výhradně dovolacímu soudu, v projednávané věci však je relevantní otázka, zda dovolání není zřejmě bezúspěšným uplatněním práva. Při jejím posouzení musí soud vycházet ze zákonné úpravy a konstantní soudní judikatury. Pokud soud prvního stupně za situace, kdy zjevně jeden ze zákonem kumulativně stanovených předpokladů moderace splněn není, posuzoval majetkové poměry žalovaného 2), činil tak poněkud nadbytečně, neboť při nenaplnění byť jednoho z předpokladů nelze osvobození od soudních poplatků účastníku přiznat. Protože se majetkovými poměry zabýval soud prvního stupně, odvolací soud pro úplnost uvádí, že tvrzení žalovaného 2), že výše jeho důchodu ne