12 Cmo 18/2021-258 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh na přiznání osvobození od soudních poplatků, podaný žalobcem v návaznosti na výzvu soudu ke splnění poplatkové povinnosti, která žalobci vznikla podáním odvolání proti rozsudku ze dne 11. 9. 2020 č. j. 34 Cm 393/2015-245.2. V odůvodnění uvedl, že o vstupu žalobce do řízení bylo rozhodnuto usnesením ze dne 14. 7. 2016 v návaznosti na převod práv ze směnky na žalobce. Rozsudkem ve věci byla následně žaloba zamítnuta. V návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků žalobce uvedl, že je ženatý, domácnost sdílí s manželkou a dcerou. Rodinný dům, v němž bydlí, je ve vlastnictví jeho dcery, která je na žalobci finančně závislá. Na nemovitosti vázne smluvní zástavní právo. Jediným příjmem žalobce je starobní důchod ve výši 16 676 Kč. Součástí společného jmění žalobce a jeho manželky jsou tři pozemky. Pozemek přiléhající k rodinnému domu, zahrada, je zatížen smluvním zástavním právem. Další dva pozemky, jeden zcela zastavěný stavbou pro rodinnou rekreaci a druhý, s ním sousedící, plnící funkci zahrady, nemají vyšší hodnotu než 100 000 Kč. Z nemovitostí neplynou žalobci žádné příjmy ani výnosy. Do SJM náleží také osobní automobil rok výroky 2006. Zdravotní stav žalobce vyžaduje komplexní a trvalou léčbu spojenou s užíváním antihypertenziv a protisrážlivých léků, nepříznivě jej ovlivňují sociální důsledky současné pandemie i obava z nákazy. Výdaje žalobce zahrnují zejména výdaje na provoz domácnosti, běžné náklady na živobytí, náklady související s užíváním a údržbou nemovitostí, náklady na údržbu a opravy automobilu, náklady na léky a náklady související s bezlepkovou a bez laktózovou dietou, výdaje na zdravotnické prostředky, daně a místní poplatky, zákonné pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla.3. Soud prvního stupně na straně žalobce předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků splněny neshledal. S odkazem na ustálenou soudní judikaturu poukázal na kritéria, posuzovaná při rozhodování o moderaci poplatkové povinnosti (celkové majetkové poměry, výše poplatku, povaha nároku a předpokládané náklady spojené s dokazováním, výše příjmu a disponibilních prostředků žadatele a jeho schopnost si je opatřit, důsledky úhrady poplatku pro žadatele, povaha podnikatelské činnosti, stav a struktura majetku u podnikatelských subjektů), dále na povinnost soudu přihlížet k tomu, zda se žadatel spekulativně nezbavil majetku s cílem vyhnout se poplatkové povinnosti a povinnost zvážit, zda podaný návrh nepředstavuje obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody. Zdůraznil také povinnost žadatele řádně a věrohodně prokázat majetkové poměry.4. Uvedl, že žalobce pohledávku nabyl v průběhu řízení a musel si být vědom nákladů, které s jejím vymáháním v podobě nákladů právního zastoupení a soudního poplatku nutně vzniknou. O úhradě těchto nákladů se mohl s původním žalobcem dohodnout, případně se na uplatnění pohledávek u soudu mohl připravit nebo na převod pohledávky nepřistoupit. Výdaje, které vynakládá a na něž se v návrhu odvolává, tj. hypotéka, provoz domácnosti, povinné pojištění vozidla, daně z nemovitosti a místní poplatky, náklady na léky, mu vznikaly již před převodem směnečné pohledávky. Přitom netvrdil, že by se jeho majetkové poměry podstatným způsobem v mezidobí změnily k horšímu. V intencích závěrů, přijatých Nejvyšším soudem v rozhodnutích ze dne 12. 8. 2015 sp. zn. 21 Cdo 73/2015 a ze dne 30. 12. 2016 sp. zn. 23 Cdo 3328/2016 uzavřel, že pokud žalobce vstoupil do řízení v naději na vymožený výnos, musí nést riziko spojené s náklady souvisejícími s jeho vymáháním a tyto nemůže přenášet na stát. Z uvedených důvodů žalobci osvobození od soudních poplatků nepřiznal.5. Žalobce ve včas podaném odvolání navrhl, aby odvolací soud usnesení změnil a žalobci přiznal plné osvobození od soudních poplatků. V úvodu odvolání žalobce zrekapituloval dosavadní průběh řízení ve věci. Uvedl, že v návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků dle svého přesvědčení věrohodně osvědčil naplnění předpokladů moderace poplatkové povinnosti. Zdůraznil, že zatímco účelem právní úpravy poplatkové povinnosti spojené se soudním řízením je vedle snížení finanční zátěže státu spojené s fungováním soudní soustavy také funkce regulační, účelem institutu osvobození od soudních poplatků je zajistit realizaci ústavně garantovaného práva na přístup k soudu dle čl. 36 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod těm účastníkům, jimž by v důsledku jejich tíživé materiální a sociální situace mohla být realizace tohoto práva stížena nebo odepřena. Soud je při rozhodování povinen zkoumat nejen žadatelovy majetkové, ale také osobní a výdělkové poměry a přihlížet k řadě dalších aspektů. Jakkoliv rozhodné je hledisko příjmů, ani ty nemůže soud hodnotit izolovaně, ale s přihlédnutím ke všem právně významným okolnostem, určujícím celkové majetkové poměry žadatele. Odepřít osvobození lze jen v případě svévolného nebo zjevně bezúspěšného uplatnění nebo bránění práva. Při posuzování žádosti žadatele vychází soud z jejího obsahu, doložených listin a dalších skutečností, jsou-li mu známy. Podkladem pro rozhodnutí je zpravidla žadatelem předložený vyplněný formulář Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, případně žadatelem dále doplněný k výzvě soudu.6. Soudem přijaté závěry při hodnocení předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků jsou v rozporu s ustálenou soudní judikaturou. Výklad soudu představuje nedovolený exces z přípustného zákonného rámce, daného ust. § 138 o. s. ř. Pokud jde o posuzování otázky, zda návrh na moderaci poplatkové povinnosti je zneužitím práva, nemají závěry soudu oporu ani v ustálené rozhodovací praxi vyšších soudů. Odkazovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky jsou s ohledem na zcela odlišnou skutkovou situaci zcela nepřípadná a nepředstavují přiléhavý argumentační základ. Riziko nuceného vymáhání pohledávky a vědomí vzniku s ním spojených nákladů je nedílně spjato s jakýmkoliv závazkem, který není splněn dobrovolně. Pokud by výklad soudu prvního stupně měl mít obecnou platnost, zakládal by nepřípustnou nerovnost v kontextu úpravy osvobození od soudních poplatků. Při rozhodování měl soud vycházet zásadně jen z aktuálních majetkových poměrů žadatele. Výjimku by představovaly pouze případy, kdy soud na základě důvodného podezření, opírajícího se o doložené skutečnosti, dospěje k závěru, že účelem převodu práva je získání neoprávněné výhody (nabyvatele) v podobě moderace poplatkové povinnosti. Jestliže však podle ustálené judikatury nelze odepřít osvobození od soudních poplatků ani žadateli, u nějž příčinou jeho objektivní neschopnosti zaplatit soudní poplatek byl neúspěch v podnikání, nelze odepřít osvobození ani žalobci, který převodem směnky převzal obdobné riziko a přitom legitimně očekával její úspěšné vymáhání bez nutnosti využití opravných prostředků. Úvahy soudu prvního stupně o tom, jak měl žalobce řešit otázku eventuálních nákladů, spojených s dalším vymáháním pohledávky, jsou liché. Možnost dohody s převodcem byla zcela nereálná vzhledem k sjednané úplatě nedosahující nominále směnky. Řešením by byla smluvní pokuta, ovšem zjevně pouze v teoretické rovině. Neobstojí ani další úvahy soudu. Zhoršení majetkových poměrů žalobce, resp. jejich změna, by byla relevantní jen pro případ rozhodování soudu o opakovaném návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků dle ust. § 138 o. s. ř. Považoval–li soud otázku případného zhoršení majetkových poměrů žalobce v průběhu řízení za relevantní, měl žalobce vyzvat k jejich doložení. Na zhoršení těchto poměrů mohl však soud usuzovat z jiných skutečností, které mu nutně byly známy. Majetkové poměry žalobce se od doby odkupu směnky jako investičního nástroje změnily v návaznosti na ukončení jeho podnikání, neustálý nárůst životních nákladů, nezbytnost zajištění zletilé, ale finančně nesamostatné dcery, omezení příjmu žalobce na starobní důchod, délka probíhající soudního řízení. Soud prvního stupně, aniž by se zabýval posouzením, zda žalobce objektivně je schopen soudní poplatek zaplatit a zda se jedná o zjevně bezúspěšné uplatnění nebo bránění práva, své rozhodnutí založil na pouhých úvahách, které by byly významné, jen pokud soud předpoklady moderace poplatkové povinnosti sice shledal splněny, ale dospěl by k závěru, že návrhu nelze vyhovět z jiných důvodů.7. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ust. § 212 a 212 o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání. Neshledal předpoklady pro jeho změnu ani potvrzení.8. Poplatková povinnost, spojená se soudním řízením, je upravena zákonem č. 549/1991 Sb., zákon o soudních poplatcích a je vázána na poplatný úkon (ust. § 2 a 4 cit. zák.). Zákonná úprava moderačního práva soudu (§ 138 o. s. ř.) slouží k zajištění Ústavou a zákony garantovaného práva na přístup k soudu těm účastníkům, kteří pro své nepříznivé majetkové poměry nejsou schopni poplatkovou povinnost splnit. Předpoklady, za nichž lze účastníku přiznat osvobození od soudních