12 Cmo 185/2021-90 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu došlou soudu prvního stupně dne 10. 9. 2019 se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 430 250 Kč se 6 % úrokem ročně z této částky od 10. 11. 2016 do zaplacení a s odměnou ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze. Jak žalobkyně uvedla, žalovaná vystavila dne 16. 5. 2001 směnku vlastní, ve které vyjádřila svůj bezpodmínečný slib zaplatit žalobkyni směnečnou sumu ve výši 430 250 Kč. Splatnost směnky nastala dne 9. 11. 2016, žalovaná však směnečnou sumu nezaplatila, třebaže k její úhradě byla žalobkyní vyzvána.2. Soud prvního stupně tomuto návrhu vyhověl směnečným platebním rozkazem ze dne 25. 10. 2019, č. j. 76 Cm 141/2019-27, proti kterému podala žalovaná v zákonné lhůtě námitky, ve kterých zejména uvedla, že vystavila blankosměnku, nicméně není jasné, k čemu se vztahuje a nebylo dohodnuto, že bude vyplněno datum splatnosti dne 9. listopadu 2016. Žalovaná má k dispozici upomínku od žalobkyně na zaplacení částky 19 532 Kč vztahující se ke smlouvě č. , č. účtu, ze dne 19. 9. 2000, s ohledem na datum vystavení směnky se tato však nevztahuje k výše uvedené smlouvě. Je známo, že žalobkyně má v držení listiny ze dne 21. 5. 2001 a to dohody o uplatnění vyplňovacího práva směnečného č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , které se však týkají blankosměnky ke smlouvám č. , Anonymizováno, a č. , Anonymizováno, . Žalobkyně však vyzvala žalovanou k plnění ze smlouvy č. , Anonymizováno, , která zanikla k datu 31. 12. 2011 a je promlčena. Vzhledem k promlčení nároku ze smlouvy č. , Anonymizováno, je nesmyslné, aby žalovaná vystavila směnku na dobu trvání 16 let. Žalobkyně se tímto způsobem snaží o zajištění zaplacení promlčených částek, jež nejsou žalované známy, zejména výpočet směnečného penízu.3. V další části námitek žalovaná uvedla, že čl. I § 10 zákona směnečného a šekového č. 191/1950 Sb. (dále jen ZSŠ) upravuje blankosměnku cizí, v dané věci je však uplatněn nárok ze směnky (blankosměnky) vlastní. Dohody o vyplnění blankosměnky však zanikly uzavřením smlouvy č. , Anonymizováno, , jež byla platnou do 31. 12. 2011. Z výše uvedených důvodů byla blankosměnka vyplněna v rozporu s č. I § 10 ZSŠ.4. Žalobkyně ve svém písemném vyjádření uvedla, že žalovaná konkrétním způsobem neoznačila kauzu směnky, předložila smlouvu, která se ke směnce nevztahuje a několik dohod o vyplňovacím právu, aniž označila, která se ke směnce vztahuje. Ustanovení čl. I § 77 odst. 2 ZSŠ upravuje i vystavení blankosměnky jako směnky vlastní s tím, že tvrzení o porušení vyplňovacího ujednání je obecného charakteru, čímž činí námitku pro svou neurčitost neprojednatelnou. Vzhledem k tomu, že směnka se stala splatnou dne 9. 11. 2016 a žaloba byla podána před uplynutím tříleté promlčecí lhůty dne 10. 9. 2019, pak i v této části není námitka promlčení důvodná, přičemž vyplňovací právo se nepromlčuje a žalobkyně je oprávněna jej využít kdykoli v době po vystavení blankosměnky.5. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 15. 6. 2021, č. j. 76 Cm 141/2019-61 ponechal směnečný platební rozkaz v celém rozsahu v platnosti a rozhodl dle úspěchu stran ve věci o náhradě nákladů námitkového řízení. Ve svém odůvodnění vyšel z platné směnky vlastní vystavené žalovanou, jež se stala základem pro uplatnění směnečného nároku. Uvedl, že žalovanou tíží důkazní břemeno ohledně prokázání existence směnečné dohody, jež zakládá právo na uplatnění kauzálních námitek s tím, že právní důvod vzniku směnky není pro její existenci významný. Žalovaná ničeho o existenci směnečné dohody netvrdila, a proto není zřejmé, k čemu se směnka vztahovala. Soudu prvního stupně proto není znám obsah ujednání ohledně vyplňovacího práva směnečného. Námitku žalovaného v tomto směru vyhodnotil za neurčitou a neprojednatelnou. Rovněž tak námitku promlčení označil za nedůvodnou vzhledem k datu splatnosti (9. 10. 2016) a k datu zahájení řízení (10. 9. 2019) v rámci tříleté promlčecí lhůty.6. Žalovaná napadla rozsudek včasným blanketním odvoláním, které doplnila písemným podáním ze dne 12. 8. 2021, ve kterém navrhla jeho změnu zamítnutím návrhu. Žalovaná zejména uvedla, že předmětná směnka byla původně blankosměnkou s nevyplněnými údaji o výši směnečné sumy a o datu splatnosti a je nelogické, aby její splatnost byla vyplňována na dobu 15 let, když se nejednalo o úvěr ani o splácení hypotéky. Předmětná směnka (blankosměnka) přitom postrádá dohodu o jejím vyplnění, a proto není zřejmé, za jakých okolností mohla žalobkyně listinu doplnit. Žalobkyně nepředložila se žalobou směnečné ujednání a ani neuvedla způsob výpočtu směnečné sumy.7. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalované zejména uvedla, že splnila své břemeno tvrzení i břemeno důkazní tím, že předložila soudu platnou směnkou, která nebyla zaplacena. Pokud směnečný dlužník popírá existenci závazku ze směnky a namítá její excesivní vyplnění, nese v tomto směru břemeno tvrzení i důkazní, které nebylo žalovanou v řízení uneseno.8. Odvolací soud postupoval podle § 212 a § 212a o. s. ř., přezkoumal jej a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.9. Odvolací soud projednal odvolání při neúčasti žalobkyně za podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., která svou neúčast omluvila dopisem ze dne 8. 11. 2021.10. Ve shodě se soudem prvního stupně není pochyb o tom, že žalobkyně se domáhala svého nároku z platné směnky vlastní splňující veškeré zákonné náležitosti dle čl. I § 75 ZSŠ, kterým směnka po formální stránce zcela vyhoví. Za situace, kdy žalobkyně uplatní nárok ze směnky, kterou vylíčí ve svých skutkových tvrzeních a předloží soudu prvopis, splní tím břemeno tvrzení i břemeno důkazní. V daném případě nebylo žalovanou zpochybněno, že vystavila předmětnou směnku (blankosměnku).11. Sporným zůstává, zda předmětná listina byla v době svého vystavení již úplnou směnkou nebo teprve jejím zárodkem, tj. blankosměnkou s nevyplněnými některými údaji. Existence blankosměnky pak předpokládá uzavřenou dohodu účastníků směnečného vztahu o způsobu jejího budoucího vyplnění. Směnečný věřitel při uplatnění nároku ze směnky však není povinen tvrdit, zda byla daná listina v okamžiku svého vystavení již úplnou směnkou nebo pouze blankosměnkou, jakým způsobem a v jakém rozsahu dle uzavřené dohody měla být vyplněna, a zda tak její majitel postupoval. V případě, že byla v době svého vystavení blankosměnkou vlastní, uplatní se zde zcela zákonná úprava uvedená v čl. I § 10 ZSŠ ve vazbě na čl. I § 77 odst. 2 ZSŠ. Z výše uvedeného vyplývá, že je to žalovaná v pozici směnečného dlužníka, která je povinna tvrdit, zda byla listina směnkou nebo teprve blankosměnkou. Pokud žalovaná v předmětné věci tvrdí, že listina byla blankosměnkou, je povinna uvést, v jakém rozsahu zůstala nevyplněna, za jakých podmínek a v jakém rozsahu byl její majitel oprávněn přistoupit k jejímu vyplnění dle uzavřené dohody a k jaké kauze se vztahovala. Pokud zpochybňuje nárok ze směnky v rozsahu výše směnečného penízu nebo data splatnosti, musí zcela konkrétním způsobem vylíčit, jaká je správná výše směnečného penízu a kdy nastala splatnost směnky. Neobstojí proto tvrzení žalované uplatněné v námitkách, že „není jasné, k čemu se tato blankosměnka vztahovala“. V okamžiku vystavení blankosměnky musel její výstavce znát podmínky budoucího jejího vyplnění dle uzavřené dohody. I v případě, že by snad nedošlo k uzavření dohody o způsoby vyplnění blankosměnky, je směnečný dlužník povinen vysvětlit okolnosti, za kterých došlo k vystavení dané listiny a navrhnout k tomu důkazy. Ani v tomto směru žalovaná ničeho konkrétního neuvedla. Vzhledem k tomu, že žalovaná v námitkách odkázala na dvě dohody o uplatnění vyplňovacího práva a vícero smluvních ujednání, nelze z tohoto důvodu vyhodnotit tvrzení žalované za zcela určitá a projednatelná. Nelze v tomto směru ani spravedlivě požadovat po soudu, aby „z úřední moci pátral“, která ze směnečných dohod a kauz se vztahuje k předmětné směnce. Odvolací soud je proto ve shodě s přijatými závěry soudu prvního stupně ohledně neurčitých tvrzení žalované ve vztahu ke kauze směnky i k vyplňovacímu právu za předpokladu vystavení blankosměnky.12. K námitce promlčení je třeba vycházet z čl. I § 70 odst. 1 ZSŠ, kdy nároky ze směnky vůči dlužníkům přímým se promlčují ve lhůtě tří let. Vzhledem k datu splatnosti směnky (9. listopadu 2016) a k datu uplatnění nároku u soudu (10. září 2019) k promlčení nároku nedošlo. I v této části jsou závěry soudu prvního stupně správné a odvolací soud se s nimi ztotožňuje. K tvrzení žalované, že „je nelogické“, aby splatnost směnky nastala po 15 letech od jejího vystavení, je třeba uvést, že směnečný zákon výstavce nikterak nelimituje, kdy se směnka stane splatnou. Vzhledem k tomu, že právo na vyplnění směnky se nepromlčuje, není ve směnečných vztazích výjimečné, že k vyplnění blankosměnky a ke stanovení data splatnosti dojde v časově delším období od okamžiku jejího vystavení.13. Na základě výše uvedeného dospěl odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že žalovaná neunesla své b