12 Cmo 231/2020-109 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem rozhodl o ponechání v platnosti směnečného platebního rozkazu ze dne 14. 7. 2016, č. j. 33 Cm 195/2015-10 a o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 51.200 Kč. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že směnečným platebním rozkazem bylo vyhověno žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 400.000 Kč se 6 % úrokem od 1. 6. 2015 do zaplacení a odměnou ve výši 1.333 Kč ze směnky vlastní, vystavené žalovaným v , Anonymizováno, dne 16. 3. 2015, kterou se žalovaný zavázal zaplatit žalobci dne 31. 5. 2015 v , Anonymizováno, . Soud ve věci nejprve rozhodl rozsudkem ze dne 26. 4. 2018, č. j. 33 Cm 195/2015-34, který byl k odvolání žalovaného usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 2. 2019, č. j. 12 Cmo 223/2018-51 zrušen a věc byla soudu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení. Soud prvního stupně s poukazem na důvody zrušujícího rozhodnutí a pokyn odvolacího soudu uvedl, že v dalším řízení poučil žalovaného podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnil svá tvrzení a označil důkazy k jejich prokázání. V reakci na tuto výzvu žalovaný uvedl, že v roce 2015 pracoval jako sekretář a člen , právnická osoba, (dále jen „RSHb“), který má právní formu pobočného spolku, žalobce byl zapsán dne 12. 11. 2014 do funkce předsedy RSHb. Svou činnost žalovaný ukončil po neshodách se žalobcem dne 25. 2. 2015. Ve stejný den proběhlo jednání výkonného výboru, na němž předal veškeré vybavení a dokumenty. S ohledem na tvrzené nesrovnalosti byl žalovaný pozván na schůzku se žalobcem, na níž mu bylo předloženo k podpisu několik listin. Předmětem tohoto jednání byly údajné pohledávky (správně závazky, pozn. odvolacího soudu) žalovaného vůči svazu, kdy žalobce s ním chtěl tuto situaci řešit z pozice statutárního orgánu. Žalovaný si není vědom, že by podepsal směnku, na které by byl údaj směnečného peníze; tento údaj i údaj splatnosti byly doplněny žalobcem později. Nikdy nebyla uzavřena písemná nebo ústní dohoda o vyplňovacím právu. V den podpisu směnky se tedy řešily pouze závazky žalovaného vůči RSHb, nikoliv vůči žalobci jako fyzické osobě. Mezi žalobcem a žalovaným nikdy nevznikl žádný právní vztah, na jehož základě by žalobci vznikl nárok na úhradu částky uvedené ve směnce. Směnku podepsal omylem, neboť si myslel, že se jedná o listinu týkající se vypořádání vztahů mezi žalovaným a svazem, nikoliv žalobcem jako fyzickou osobu. Tato skutečnost je seznatelná z e-mailové komunikace, kdy dne 5. 6. 2015 zaslal žalobce žalovanému e-mail, kde je uvedeno, že účetní nesrovnalosti svazu dosahují částky ve výši 394 706,47 Kč. Ohledně podpisu směnky pod nátlakem a hrozbou trestního stíhání žalovaný uvedl, že byl osobou odpovědnou za vedení účetnictví RSHb a pokud by nebyly řádně zdokladovány finanční transakce, bylo ze strany žalobce tvrzeno, že se může jednat o trestný čin zpronevěry dle ust. § 206 trestního zákona. Žalovaný pak pod vlivem těchto skutečností a dále pod vlivem vědomosti, že žalobce je osobou znalou v oblasti práva, neboť vykonává advokacii, nabyl dojmu, že mu nezbývá jiná možnost, než splnit veškeré požadavky kladené ze strany žalobce, tedy i podpis dotčené listiny označované nyní jako směnka. Žalovaný je toho názoru, že je zde důvodná pochybnost o kauze směnky, neboť celé jednání, které bylo vedeno, bylo vedeno v rovině žalovaného a žalobce jako zástupce svazu, nikoliv jako fyzické osoby. Na prokázání svých tvrzení navrhl žalovaný účastnický výslech žalobce, případně výpověď svou pro konfrontaci a dále výslechy svědků , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, a taktéž zmíněnou e-mailovou korespondenci. Dále navrhl důkaz znaleckým posudkem k prokázání toho, že směnečná suma a datum splatnosti byly vepsány do listiny později, než byla tato podepsána.2. Z výpovědi svědků , Anonymizováno, a , Anonymizováno, soud zjistil, že znají účastníky ze sportovního prostředí, o existenci směnky ani o případném dluhu nevěděli. Svědek , Anonymizováno, potvrdil nesrovnalosti mezi účastníky, které řešil žalobce jako statutární orgán RSHb. Svědek , Anonymizováno, uvedl, že ve chvíli, kdy žalovaný končil na pozici sekretáře, se řešily finance svazu, toto však řešil žalobce přímo se žalovaným. Svědkovi pak bylo sděleno, že žalobce předal veškeré papíry ke zpracování účetní svazu. Sám si není vědom, že by svaz evidoval nějakou pohledávku vůči žalovanému, nikdy neviděl, že by žalobce na žalovaného vyvíjel nátlak. Z výpovědi manželky žalovaného dále soud ohledně ukončení působení žalovaného v RSHb zjistil, že jí manžel telefonicky informoval o tom, že po příjezdu do kanceláře zjistil, že tato je zamčená, jeho věci byly v pytlích, z čehož byl žalovaný dle svědkyně psychicky rozrušen. Sama svědkyně se o směnce dozvěděla až při soudním jednání, o sporu samém pak z předžalobní výzvy, s tím, že si neumí vysvětlit, z jakého nároku žalobce peněžitou částku uplatňuje.3. Neprovedení důkazu výslechem svědka , Anonymizováno, zdůvodnil soud prvního stupně tím, že jmenovanému se nepodařilo doručit předvolání k jednání ani zajistit jeho účast prostřednictvím žalovaného. Nebyl dále proveden ani důkaz výslechem žalobce, který s ním nevyslovil souhlas a důkaz znaleckým posudkem k objasnění časové posloupnosti při vyplnění jednotlivých náležitostí směnky, který soud shledal nezpůsobilým vyvrátit závěry zjištěné provedeným dokazováním.4. Na základě shora uvedených zjištění soud prvního stupně uzavřel, že žalobce předložil soudu listinu označenou jako „směnka“ vystavenou žalovaným dne 16. 3. 2015 v , Anonymizováno, na částku 400 000 Kč, splatnou dne 1. 6. 2015 na řad žalobce. Podpis výstavce na směnce je úředně ověřen poštou v , Anonymizováno, . Žalovaný směnečnou sumu nezaplatil ani přes výzvu žalobce ze dne 28. 7. 2015. Z e-mailové korespondence mezi účastníky a mezi zástupcem žalobce a žalovaným soud zjistil, že si účastníci sjednali schůzku na den 16. 3. 2015 (tedy den vystavení směnky). Dle zprávy ze dne 5. 6. 2015 měl žalobce žalovanému zaslat „informace potřebné k dalšímu jednání“ s tím, že ze zpracovaného účetnictví za rok 2014 a první čtvrtletí roku 2015 vyplynulo, že žalovaný dluží svazu 394 706,47 Kč, a to za předpokladu, že dodá doklady ve zprávě označené. Zároveň žalobce v této zprávě nabízí žalovanému půjčku s tím, že je připraven jednat o rozložení plateb do platebního kalendáře. V e-mailové zprávě ze dne 25. 8. 2015 žalovaný mimo jiné sdělil zástupci žalobce, že „směnku podepsal žalobci v dobré víře jako záruku pro další jednání…a dále, že žalobce dopsal do prázdné směnky nesmyslnou částku“. Žalovaný by tak rád na schůzce se žalobcem „získal přístup ke zpracovanému účetnictví roku 2014…a dobral se k jiné částce, o které je ochoten jednat“.5. Soud zdůraznil, že v dané věci bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, v jaké podobě směnku podepsal. Poukázal v této souvislosti na změnu tvrzení žalovaného, který v námitkách uvedl, že v době podpisu neobsahovala listina označení „směnka“, ani slovní či číselné vyjádření směnečné sumy. Po poučení ze strany soudu dále uvedl, „že si není vědom, že by podepsal směnku, na které by byl údaj směnečného peníze“. Dále uvedl, že byl s ohledem na ukončení činnosti ve svazu (25. 2. 2015) a s ohledem na tvrzené nesrovnalosti pozván na schůzku s žalobcem, kdy mu bylo předloženo k podpisu několik listin. Předmětem tohoto jednání konaného dne 16. 3. 2015 byly závazky žalovaného vůči RSHb, kdy žalobce s ním chtěl tuto situaci řešit z pozice statutárního orgánu. Soud poukázal na skutečnost, že k předmětné schůzce došlo s časovým odstupem od ukončení činnosti žalovaného v RSHb a žalovaný tak měl dostatek času se na jednání se žalobcem připravit. Žalovaný uvedl, že na schůzce mu bylo předloženo k podpisu několik listin. Netvrdil, zda i na další z těchto listin připojoval úředně ověřený podpis, jako tomu bylo na směnce. S odkazem na obsah směnečného prohlášení soud uvedl, že pokud někdo podepisuje jakoukoliv listinu, zajímá se alespoň zásadně, o jakou listinu se jedná. Jsou-li vztahy účastníků v mezích standardu, je nepředstavitelné, že by žalovaný bez jakékoliv dohody či ujednání podepsal listinu popsanou shora. Svůj podpis žalovaný však nejen nepopřel, ale sám uvedl, že se spolu s žalobcem se ale dostavil na poštu, kde jej nechal úředně ověřit. Bylo tak zcela v rukou žalovaného takové situaci čelit, žalovaný však ničeho v rámci své případné „obrany“ neučinil. Jinak by tomu podle závěru soudu prvního stupně bylo, pokud by vztahy účastníků standartní nebyly, pokud by jedna ze stran vyvíjela na druhou nátlak, omezovala by jeho volní svobodu a nutila jej k podpisu. Tak tomu ale evidentně v daném případě nebylo. Stejně tak nelze uvěřit námitce, že by žalovaný podepsal směnku v omylu právě s ohledem na to, jak směnečná listina při jejím podpisu žalovaným nesporně vypadala a také díky aktu úředního ověření podpisu, kdy měl jistě další dostatečný časový prostor uvědomit si, co podepisuje a jaké mohou z uvedeného plynout následky. Ani