12 Cmo 291/2020-71 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným rozsudkem ponechal soud prvního stupně v platnosti jím vydané směnečné platební rozkazy ze dne 11. 3. 1997, č. j. Sm 56/97-7 a ze dne 25. 3. 1997, č. j. Sm 113/97-9, a žalovanému uložil povinnost k náhradě nákladů námitkového řízení žalobci ve výši 13 862 Kč.2. Žalovaný napadl rozsudek včas podaným odvoláním. Dne 16. 2. 1998 byl v konkurzním řízení, vedeném Krajským obchodním soudem v Praze pod sp. zn. K 58/97 na společnost , Anonymizováno, se sídlem , adresa, , prohlášen konkurz.3. Po ukončení konkurzního řízení vzal žalobce podáním ze dne 11. 12. 2020 v rámci odvolacího řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku žalobu zpět. Uvedl, že vůči žalovanému nepovede žádná další soudní řízení. Vzal zpět žaloby ve všech dosud probíhajících a neukončených soudních řízeních.4. Odvolací soud vyzval žalovaného dne 17. 12. 2020, aby se vyjádřil ke zpětvzetí žaloby s tím, že pokud se v soudem stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít odvolací soud podle ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. ve spojení s ust. § 211 o. s. ř. za to, že se zpětvzetím žaloby souhlasí. Výzva byla žalovanému doručena dne 18. 12. 2020. Žalovaný se nevyjádřil.5. Odvolací soud postupoval podle ust. § 222a o. s. ř. Ke zpětvzetí žaloby vůči žalovanému došlo dříve, než bylo řízení ve věci pravomocně skončeno. Žalovaný se zpětvzetím žaloby nevyslovil nesouhlas. Odvolací soud proto podle ust. 222 a o. s. ř. zrušil ve věci vydané směnečné platební rozkazy i odvoláním napadený rozsudek a řízení zastavil.6. Náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznal žádnému z účastníků. V intencích ust. 146 odst. 2 druhé věty ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. sice zastavení řízení z procesního hlediska zavinil žalobce zpětvzetím žaloby a měl by proto hradit náklady žalovaného, nicméně v projednávané věci nelze pominout specifické okolnosti, za nichž ke zpětvzetí žaloby došlo. Žalobce vzal žalobu zpět po pravomocném ukončení konkurzního řízení, vedeného vůči žalovanému. Učinil tak za situace, kdy bylo zřejmé, že další vedení řízení zcela postrádá význam, neboť případně rozsudkem přiznanou pohledávku by nebylo možno efektivně vymáhat v exekuci pro nedostatek majetku žalovaného po skončení konkurzního řízení. Z uvedených důvodů odvolací soud shledal důvody hodné zvláštního zřetele pro aplikaci ust. § 150 o. s. ř. na rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Těmito důvody ve smyslu citovaného ustanovení se rozumí takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, jemuž by náhrada nákladů náležela dle ust. § 146 odst. 2 první věty o. s. ř. (zásady procesního zavinění zastavení řízení ), přičemž lze dovodit, že je možno spravedlivě požadovat, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl účastník, jemuž by takto náhrada náležela, ze svého. Při zkoumání, zda jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další. Z uvedených důvodů odvolací soud rozhodl, jak výše uvedeno.